Natrhané bobule, syrové maso, kořínky. Hltané kvůli holému přežití, bez hledání chuti, bez gurmánského potěšení. Pokud jsme si představovali stravování neandrtálců v těchto konturách, pletli jsme se.
Vyjevila to analýza zřejmě nejstarších nalezených zbytků pokrmu. Jsou jimi spáleniny staré sedmdesát tisíc let, našly se v ohništi jedné z jeskyň v pohoří Zagros v severním Iráku. „Naše zjištění jsou první opravdovou známkou složité přípravy jídel, tedy kultury stravování, mezi neandrtálci,“ uvedl pro list The Guardian Chris Hunt, kulturní paleontolog, který vykopávky koordinoval.
Pravěk s citem pro kulinářské chutě
Zbytky pravěké gastronomie archeologové nalezli v lokalitě Šánidar, která překvapila již jednou. Předchozí nálezy totiž naznačily, že neandrtálci své zesnulé vědomě a rituálně pohřbívali, což by jejich společnosti přiznávalo kulturní vyspělost vyššího řádu, než která se jim přisuzovala, jak napsal v roce 2020 server CNN.
Aktuální zjištění publikovaná v magazínu Antiquity by to podporovala. Ceren Kabukcu, která výzkum vedla, přitom nezastírá, že její tým očekával, že najde doklady, že neandrtálci konzumovali jen škrobovité potraviny jako kořínky a hlízy. Nutričně výživné a konzumované bez úpravy.
Místo toho vědci zjistili, že tito hominidé jedli i luštěniny, jako je hrách, vikev, čočka, fazole, a jisté druhy rostlin, které vyžadovaly docela složitou úpravu. Luštěniny, které měly kvůli taninům a alkaloidům hořčejší chuť, namáčeli, drtili nebo roztloukali, aby byly chutnější. „Protože neandrtálci neznali nádoby, předpokládáme, že používali plachtu ze zvířecí kůže,“ vysvětluje v listu The Guardian Hunt.
Používali kuchařské techniky, které věda zatím vyhrazovala až komunitám neolitické revoluce, době přechodu od lovců a sběračů k zemědělské společnosti, tedy době před šesti až deseti tisíci lety. „Sofistikované přípravy jídel mají mnohem delší historii, než jsme si mysleli,“ komentoval pro CNN odhalení John McNabb z Centra pro archeologii původu lidí Southamptonské univerzity.
Rozhodně tedy neplatí, že by se neandrtálci živili jen kořínky a rostlinami, které stačilo utrhnout a jíst, a horami masa z ulovené zvěře. A co víc, nálezy říkají, že život v pravěku nebyl pouze brutálním zápasem o přežití. Byl v něm prostor na potěšení z pestrých chutí. Existuje totiž možnost, vlastně zcela ohromující, že pravěcí lidé úmyslně neničili všechny toxiny způsobující hořkost. Část semen, v níž se hořkost soustředí speciálně, totiž nechávali neporušenou. Přirozenou chuť semen chtěli zredukovat, ovšem ne úplně eliminovat. „Byla to chuť podle neandrtálské volby,“ říká McNabb.
Později se podle nálezů začala jako dochucovadlo v pokrmech objevovat též divoká hořčice, to však již byla oblast obydlena druhem Homo sapiens. Našla se v nálezech starých čtyřicet tisíc let.
Vědci se však nespokojili pouze s analýzou vzorků. Snažili se vydedukovat možný neandrtálský recept a připravit podle něj ze semen kolem jeskyně pokrm. „Bylo z toho něco jako placka, lívanec, opravdu velmi chutný, jakoby oříškový,“ popisuje Hunt. Vědci však nezastírají ani odvrácenou stranu neandrtálské kuchyně. Protože hominidé semena roztloukali kameny z jeskyní, je pravděpodobné, že pokrmy byly lehce dochuceny zrnky písku. „Možná je jasnější, proč mívali neandrtálci zuby v tak hrozném stavu,“ dodává Hunt.
Celá práce podle prohlášení jejích autorů dokládá, že kulinářská kultura má dlouhou historii a že v ní chuť hrála významnou roli od samého začátku. „Naše práce přesvědčivě demonstruje propracovanost jídelníčku někdejších lovců a sběračů, propracovanost, která se podobala technice příprav moderních jídel,“ uvádí tisková zpráva Liverpoolské univerzity, kde Kabukcu působí. Odhalení podle ní dalece překračují dosavadní debaty o tom, zda byli neandrtálci především masožravci, nebo vegetariáni.
Podle spoluautorky studie Eleni Asouti znali neandrtálci techniky, které dosud archeologové a antropologové považovali až za pilíře neolitických zemědělských společností a za počátek gastronomie, jak ji chápeme dnes. „Naše odhalení ukazuje, že moderní kuchařské techniky mají delší a hlubší původ, který předchází začátku zemědělství o tisíce let,“ píší vědci. Mají za to, že jejich práce otevírá otázce rozvoje lidského jídelníčku nové obzory.
Tím spíš, že jejich závěry z výzkumu iráckých nálezů podporuje i analýza nálezů z řecké jeskyně Franchthi. Jsou staré dvanáct tisíc let, navzdory časovému rozdílu sdílejí využití obdobných rostlin a kuchařských postupů s těmi z jeskyně Šánidar.
