Kdybyste si měl jako historik vybrat období dějin, v němž byste chtěl žít, které by to bylo?
Asi bych si teď vybral dvacátá léta minulého století, protože jsem o nich nedávno napsal knížku a jsem jich ještě plný. Přijdou mi naprosto oslnivá. I proto, že miluji jazz. Jak říkal můj oblíbený spisovatel Josef Škvorecký: „Nejlepší americký vynález všech dob je jazz.“ Vždycky jsem ho chtěl hrát, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. A když jsem byl gymnazista, chtěl jsem studovat film, takže mě fascinuje i zrození Hollywoodu a jeho hvězd: Bustera Keatona, Douglase Fairbankse, Mary Pickfordové a dalších. Dnes jsem už jenom teoretik, ale v mládí jsem býval fanatický sportovec a hrál slušně tenis. Asi v patnácti letech jsem dostal krásnou knížku o legendárním americkém tenistovi Billu Tildenovi (ve 20. letech byl sedm let na pozici světové jedničky, je považován za jednoho z největších tenistů všech dob; pozn. red.) Jedna kapitola se jmenovala Big Bill. Obecně se v tom desetiletí zrodil moderní sport a stal se velmi důležitým sociokulturním fenoménem, který ovlivňoval všechny společenské vrstvy bez ohledu na pohlaví, barvu pleti a společenské postavení. Byla to rovněž dekáda slavného boxera Jacka Dempseyho, kterého bohužel nikdy neuvidím boxovat naživo, což je mi nesmírně líto.
Ve finále to všecko byly jenom řeči. Amerika po Obamovi zůstala rasově, etnicky i ekonomicky rozdělená víc, než když ji přebíral.
