Pan Bill Baker, který skončil v ostrovním vězení přezdívaném Skála proto, že jiné trestnice na něj nestačily, nezastíral, že duch kamarádství, který srazům Alcatraz Reunion vládl, není snadné pochopit. „Je to těžké vysvětlit,“ přiznával.
Klíč však měl. Přirovnával to ke srazům válečných veteránů kdysi nepřátelských armád. „Představte si, proč se vracejí na tu pláž, kde jich byly tisíce zabity? A přesto se tam obě strany sejdou. Protože je spojuje stejná zkušenost,“ líčil. A vykresloval, že nakonec i bachaři si ve vězení kroutili své. „Dlouhé, dlouho hodiny jste trávili sezením, někdo na pryčně v cele, někdo ve strážní věži. A přemýšleli jste,“ popisuje.
John Cantwell, který srazy pořádal, to vidí a popisuje navlas stejně. „Vždy jsem to přirovnával ke srazům veteránů občanské války. Staří konfederační a unijní vojáci se sešli, jako ti, co přežili,“ uváděl.