Do Keni jsem přiletěl před třemi týdny a vzhledem k pracovnímu úvazku mé přítelkyně a půvabům zdejšího kraje tu nějakou dobu určitě pobudu. Tímto deníkem se pokusím pravidelně pokrývat svéráz a krásy černé Afriky, s domovskou základnou právě v keňském hlavním městě Nairobi.
Začnu ovšem neslábnoucím poutem k rodné zemi. Ambasádu tu máme. Nová reprezentantka naší země velvyslankyně Margita Fuchsová přiletěla do Nairobi zhruba ve stejný čas jako já.
Když pořádá první seznamovací večírek ve své rezidenci, kde se scházejí i ostatní místní Češi, zjišťuji, že našinců žije v Keni opravdu poskrovnu.
Určitě se s počty vejdeme do dvacítky, a to i když započítám i těch několik, kteří žijí mimo hlavní město Nairobi. Například dvoučlenný český personál nemocnice, kterou provozuje na severozápadě země nadace Adra.
Ovšem pozor! Ač je nás málo, české kořeny se tu proplétají na mnoha dalších frontách. Potkal jsem tu Švéda jménem Koutsky, jehož dědeček je Čech. Kanaďan Arno, kolega z novinářské branže, má českého otce.
Francouzský lingvista Nicolas, momentálně studující na nairobské univerzitě, má za sebou půlroční kurz češtiny, čistě ze zájmu o pěkný slovanský jazyk. I když vrcholným číslem jeho znalostí je dneska jazykolam strč prst skrz krk. I to je pěkné slyšet několik tisíc kilometrů od domova. Snažím se ho naučit ještě tři sta třicet tři stříbrných stříkaček.
Nesmím zapomenout na určitě nejslavnější českou rodačku v Keni. Joy Adamsonová, rozená ještě za Rakouska-Uherska v Opavě jako Frederike Victoria Gressnerová, tady žila a působila podstatnou část života. Byla to vpravdě renesanční žena, malířka, botanička, etnografka, spisovatelka, ekoložka a zapálená bojovnice za záchranu africké přírody. Doufám, že stačí zmínit Příběh lvice Elsy a jste v obraze.
Jaký je další český odkaz v Nairobi? Na rozbitých silnicích jsem viděl statečně bojovat několik octavií a jednu fabii. Boty se tu nakupují buď na tržnici, nebo u Bati. Protože každý Afričan miluje fotbal, jsou tu čeští fotbalisté profláklá jména.
Musím ovšem vzpomenout i naše bratry ze Slovenska, kteří tu velmi přínosně působí. Trnavská univerzita totiž v rámci dlouhodobého projektu vysílá do Nairobi lékaře a sestřičky, kteří tu pracují třeba v městských slumech.
Jsou i Keňané, kteří v Česku studovali. Mladá a trochu rozjívená černoška Jill, která se také účastní našeho uvítacího ambasádního setkání, říká "ty vole“ úplně stejně jako Mireček z Básníků a po divoce tepajícím nočním životě v českých městech jí Nairobi připadá jako velmi nudné město.
České jídlo není problém, když zatoužím uvařit si jej doma. Městské supermarkety Nakumatt a Uchumi jsou docela dobře zásobené vším potřebným, tržnice překypují poctivou zeleninou, hovězí je za babku.
Historka o kilu pravé svíčkové za lidových deset dolarů (je tu levnější než kuře!) patří k mým velmi oblíbeným, jenom mi to tady dost kazí vegetariánské obecenstvo.
Řízením osudu činí statistické zastoupení vegetariánů v české populaci v Nairobi asi čtyřicet procent, takže jim je svíčková ukradená. Byli jsme na večeři s početnou skupinou Indů a já jsem si až při básnění o vysokém šťavnatém bifteku uvědomil, že kráva je pro hinduistu posvátné zvíře.
Každopádně, zhýrale velké bifteky servírujeme doma docela často.
A v místních restauracích se dá najíst královsky. O knedlík nebo moravského vrabce sice nezavadíte, zato je tu v pohostinství velmi výrazně zastoupená indická a asijská kuchyně. Od bister a fastfoodů po opravdu nóbl restaurace.
Samozřejmě se tady servírují i hamburgery, pizza a hlavně, "nyama choma“, pečené maso, národní pokrm. Obrovské kusy ovcí, koz, pštrosů, hovězího nabodené na dlouhých masajských mečích a dlouze pečené na řeřavém uhlí. Ale o tom zase příště. Zkrátka, našinec v Nairobi nouzí, odříkáním ani nedostatkem určitě trpět nemusí.
Prvním dílem pravidelného deníku jsem rozkryl české stopy v Nairobi, v dalším vydání už se vydáváme po stopách zajímavostí, kuriozit, paradoxů a krás nejen z východní části černého kontinentu.
Hakuna matata – žádný problém!
