Michaila Timofejevič Kalašnikov ji navrhl v roce 1945, dostala název „Kalašnikův automat vzor 47“, po vojenských zkouškách byla v roce 1947 oficiálně schválena jako útočná puška. O rok později se stala součástí výzbroje Sovětské armády a následovně i několika členských zemí Varšavské smlouvy.
Puška vznikla jako kladivo na německou armádu, původně měla vyhnat nacisty z ruského území a bránit sovětský režim, poměrně rychle se však rozšířila do světa. Vyzbrojili se jí armády nejméně osmdesáti států, ale také stovky různých partyzánských oddílů, povstaleckých skupin, teroristů. Puška se používala v mnoha válkách druhé poloviny minulého století, především ve Vietnamu, v Afghánistánu a Perském zálivu. Od zavedení AK-47 do výzbroje sovětské armády se zbraň vyráběla nejméně ve dvaceti zemích světa.
Původní puška s pevnou pažbou byla dlouhá 87 centimetrů, s plným zásobníkem vážila 4,88 kilogramu. Později vznikaly modifikace, například puška se klopnou ramenní opěrkou AKS-47. Zbraň používá „zkrácený“ puškový náboj 7,62 x 39 milimetrů a při automatickém režimu vypálí deset ran za sekundu.
„Střední“ neboli „zkrácený“ náboj měl sice menší účinek než klasický puškový náboj, například 7,62x54R, ale na střední vzdálenost 300 až 500 metrů vykazoval velmi slušnou přesnost. Náboj způsoboval slabší zpětný ráz, takže opakované namáhání při střelbě dávkami vydržela i méně robustní zbraň. Voják s sebou díky tomu navíc mohl nést větší množství munice.
AK-47 vyniká především vysokou spolehlivostí při střelbě, malým počtem závad a dlouhou životností. Lze ji použít i za velmi náročných podmínek. Oproti M16 dokáže vystřelit i v případě, že je celá ponořená do bahna.
Vnější vzhled zbraně byl značně ovlivněn německými útočnými puškami Sturmgewehr 44 (MP.43 a MP.44), vnitřní mechanismus se však velmi lišil. Masivní pohyblivé části, velké vůle mezi díly a dostatek prostoru v pouzdře dávají systému AK při střelbě jeho charakteristickou spolehlivost. Mezi další rys patří kompaktnost. Mířidla jsou odolná a jednoduchá, neumožňují ovšem přesnou střelbu na větší vzdálenosti. Účinný dostřel může mít za ideálních podmínek v otevřeném prostoru přes 400 metrů.
Jistou nevýhodou pušky je její hmotnost. AK-47 ji má téměř dvojnásobnou ve srovnání s moderními puškami typu AR-15.
V různých modernizacích (AK-74, AK-103, AK-12) je nyní součástí výbavy světových armád a její produkce pokračuje až do dnešních dní.
O popularitě AK-47 svědčí také to, že se dostala například na státní vlajku Mosambiku. Srbský zpěvák Goran Bregovič o ní složil populární píseň s překvapivým názvem, Kalašnikov.
