Po ochrnutí vyměnil lyže za Dakar. Hledím dopředu, říká Albert Llovera

Byl nejmladším lyžařem na olympijských hrách v roce 1984. Bylo mu sedmnáct, zářil, byl nadějí, talentem. O rok později ho při závodu nechala nehoda ochrnutého od pasu dolů. Albert Llovera se nevzdal, dal se na motoristické rallye. Riziku se na tahači rozhodně nevyhýbá. Ani na Dakaru.

Můžete porovnat svoje závodění tenkrát, před úrazem, na lyžích, a dnes?
Řídím a jezdím rychle. Lidi, kteří lyžují, jsou dobrými řidiči a jezdci. Lyže, to jsou jako kola auta. Odpružení kolen a rozhled je stejný, vždycky je třeba se dívat hodně dopředu, sledovat terén. Takže jsem jen trošku pozměnil nástroj, který řídím – lyže jsem prohodil za auta. Ale umět se soustředit při závodě je hodně podobné. Obojí je sport; a nebezpečný.

Kamion je ale velkou výzvou. Z velmi praktických důvodů, už jen nastoupit do něj je náročné i pro člověka bez postižení. Jak to děláte vy?

No, já to mám docela lehké, protože mám za sebou skvělý česko-španělský tým. A navíc jsme i skvělí přátelé. O to je to jednodušší. A ty tři metry do kabiny jsou v pohodě, udělali jsme takový postroj, říkáme mu tanga, vždycky se tomu smějeme. Je to horolezecký postroj a pomocí něj se do kamionu dostanu.

Albert Llovera na Óčku Drive

V roce 1984 reprezentoval v Sarajevu ve sjezdových disciplínách Andorru. Rok nato si při pádu na Evropském poháru poranil míchu. Ochrnul na dolní polovinu těla. Závodění se poté věnoval na čtyřkolkách, poté v automobilech, s vozy Fiat a Mitsubishi startoval od roku 2001. Nyní jezdí v Tatře. 

Celý rozhovor s Albertem Lloverou v pořadu Očko Drive můžete vidět ve neděli 15. dubna ve 22:00 hodin na stanici Óčko. Povídat si s ním bude Jakub Buba Ouvín.

Měl jste na posledním Dakaru krizovku, hrozilo, že nedojedete?

Převrátili jsme se v kamionu. Nakonec nás sice vyprostili, ale aby se vůz dostal zpátky na kola, museli ho převrátit přes střechu. Jenže já jsem byl celou dobu uvnitř. Jako bych byl v pračce.

Měl jste možnost jet Dakar v Africe i v Jižní Americe. Můžete to porovnat?
Raději mám Dakar v Jižní Americe. Není sice tak dobrodružný jako ten africký, ale v Jižní Americe máte velké publikum, hodně lidí, silnice jsou více typu rallye a lépe sedí mému stylu řízení. Důležité je i to, že když se stane nehoda v Africe, nikde poblíž nejsou nemocnice. Samozřejmě tam jsou zdravotníci, první pomoc, ale do nemocnice vás musí dopravit do Paříže. Naproti tomu v Jižní Americe je nemocnice každých 400 až 500 kilometrů. A jako sportovec chci mít v tomto směru jistotu.