Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Arnošt Lustig: Sex je pro většinu chlapů sport

aktualizováno 
Někdy vstane ve čtyři hodiny ráno a píše. Zahrál si ve filmu Líbáš jako Bůh. Se synem natáčí dokumenty. Tak vypadá "důchod" spisovatele Arnošta Lustiga.

Arnošt Lustig | foto: Jan Karásek, MAFRA

Zdá se, že čím je starší, tím větší má radost ze života. Kazí mu ji jen vážná nemoc manželky Věry. "Chodím za ní denně. Přijde mi nespravedlivé, že ji to potkalo, tak hodnou holku a dobrou mámu. Děti se o ni hezky starají, i když žijí v cizině."

Nedávno mu vyšla kniha Zasvěcení. V ní popisuje své první erotické zážitky. A sexuální motivy dopisuje i do své knihy Dita Saxová, jejíž nové vydání připravuje.

Proč to dopisujete?
Protože mi to nedá pokoj. Něco mi tam chybělo.

Snažíte se přizpůsobit styl současnému čtenáři?
Ne. Psychologie čtenářů se přece nezmění ze soboty na neděli. Každý autor touží postihnout typ hrdiny své doby. Třeba Josef Švejk. Lidi ho potkávali v hospodách, ale dokud ho Hašek nepopsal, ztrácel se ve všednosti. Dita je typ židovské holky, která přežila několik koncentračních táborů a očekávala, že přijdou léta pohody. Zvenku byla krásná, ale zevnitř až moc citlivá, neunesla to a skočila ze skály. Doplnil jsem to třeba o dialog s kamarádkou o sexu. Dita si láme hlavu, je-li v erotické říši mravnost. Váhá s odevzdáním těla. S tím, co má dívka jen jednou.

Z jakého důvodu?
Jsou děvčata, která mají ráda sex, jiná se ho bojí. U kluků je to jiné – ti jsou schopni dívat se na sex jako na sport: Ty mi poskytneš tělo, já tobě a jsme si kvit. Když kluci začínají, jsou nevěrní. Jako ptáci. Vletí tu do jednoho hnízda, tu do druhého a vůbec to jako nevěru neberou.

Teď mluvíte i o sobě?
Taky. Ve dvaceti jsem se beznadějně zamiloval do své budoucí ženy Věry. Líbila se mi ohromně, jenže jsem si nevěřil, myslelo si na ni hodně mužů. Těšilo mě i zastrašovalo, jak byla mravná, zdrženlivá. Jediný dotek byl možný při tanci. Toužil jsem po ní ohromně, ale marně. Naštěstí byla po ruce jiná děvčata a kuchařky a služky z havířských rodin. Díky nim jsme nebyli tak sexuálně vyhladovělí a večer jsme se chovali dvorně k přísně vychovaným židovským děvčatům.

Arnošt Lustig

Tím jste se jí asi nechlubil.
V obleženém Jeruzalémě v roce 1948, už po uši zamilovaný do Věry, jsem s jednou ženou zažil jednu z nejkrásnějších nocí svého života. Byl jsem mladý, budoucí manželce jsem se svěřil. Řekla mi: "Tatínek by to mé mamince neudělal. Odpustím ti, ale jen jednou. Kdybys mi to udělal ještě jednou, odejdu, i kdybych tě milovala sebevíc." Teď už vím, že neuvážená upřímnost škodí.

Kolikrát jste se zamiloval?
Párkrát. Mám chytlavé srdce, kamarádskou povahu. Poprvé jsem se zamiloval ve čtyřech letech – do německé holčičky ve školce. Toužil jsem si s ní hrát, držet za ruce a po obědě vedle ní spát. To učitelka nedovolila. Za to jsem ji nenáviděl. V noci se mi o ní zdálo, že má obrovský zadek plný vyrážky. Nedávno sestra Hana našla fotografii z té školky. Učitelka na ní neměla nadměrně velkou zadnici, byla docela hezká. A tu holčičku jsem už nepoznal. Ale ta láska byla tehdy skutečná, jestliže je láska i strach z osamocení, touha po družnosti, úzkost a nadšení. Do své ženy jsem se zamiloval tak beznadějně, že kdyby si mě nevzala, byl jsem schopen namířit si pistoli proti spánku.

Často píšete o prostitutkách...
Píšu o jedné, kterou jsem potkal v šestnácti v Terezíně a s ní jsem to zažil poprvé. Inge, bezvadná holka, krasojezdkyně z cirkusu. Půl Němka, půl Židovka. Prostituce je metafora. Kolem sebe vidím spoustu věcí, které by neměly být za peníze, a jsou. Věřím ve svět, kde bude chleba a láska zadarmo.

Udělal jste něco za peníze, co mělo být zadarmo?
Hodně věcí. Psát by se mělo zadarmo. Ale to by mě musel někdo živit. Když mě pozvou, abych na besedě vyprávěl starým lidem, připadal bych si jako zločinec, kdybych za to chtěl peníze. Ale na srazu podnikatelů tak velkorysý nejsem.

Jaké to bylo poprvé v těch šestnácti letech?
Tatínek mě k tomu vlastně donutil. Pořád se mě ptal, jestli už jsem měl holku. Byl moc hezký a hodný, ale tímhle mě štval. Tak jsem šel za tou prostitutkou. Brala si za to buď deset deka cukru, nebo dvě deka margarínu, týdenní příděl. Zasvětila mě velice hezky. Ale ten akt samotný mě nijak neuchvátil, byl jsem asi třináctý v řadě, stalo se to na jejím kavalci, v místnosti, kde nebyla sprcha. Šel jsem pak na pokoj a udělal jsem si to ještě jednou sám. Bylo to daleko lepší, spojené s fantazií. Každopádně jsem to měl za sebou, čekal jsem, že se mě tatínek zeptá, ale on už se mě nikdy nezeptal.

Co jste cítil k té dívce?
Skamarádili jsme se a já jsem s ní seznámil kluky na našem pokoji číslo 16. Rozhodli jsme, že nikdo neodjede do Osvětimi nepolíbený. Bylo nás třicet. Přišla a všechny zasvětila. I nejmladšího Milánka Oppenheimera. V lágru zemřel hroznou smrtí, ale jeho otce jsem mohl aspoň trochu potěšit. Litoval ho, že si ani jednou neužil. Když jsem mu řekl, že umřel jako muž, dojalo ho to k slzám. Tehdy jsem pochopil, proč se mě tatínek pořád vyptával. Na tu Inge si často vzpomenu. Zamiloval jsem se do ní dodatečně.

Takže se to nikdy nedozvěděla?
Nemohl jsem jí to říct, protože ji zabili. Byli nelítostní. Krutí. Přál bych českým neonacistům, aby se jim dostali na hodinu do drápů. Asi by je to přešlo... Několikrát jsem se zamiloval do někoho, kdo byl zadaný. Bylo to teskný, ale krásný. Škvorecký ve svých povídkách věří, že jedině bez tělesnosti je to čisté. To si nemyslím. Podle mě se tou tělesností zušlechťujeme. Pokud je to tedy z lásky. Láska lidi znásobuje.

Ptal jste se také syna v pubertě, jestli už měl ženu?
Věděl jsem, kdy ji měl. Netajil se tím.

Arnošt Lustig

Měl jste k němu takové ty zasvěcovací proslovy?
Ptal se mě v osmnácti. Říkal jsem mu, že se musí k holce chovat kamarádsky. Snažil jsem se mu vysvětlit, že v tělesném vztahu se může vše, co tělo dovolí, pokud se to oběma líbí, mají podobné sklony. Po šesti letech, když jsme oba v Americe učili na stejné škole, se mi svěřil, že mi tenkrát vůbec nerozuměl.

Co vám říkají ženy dnes?
Rád se ohlédnu. V povaze mužů je promítnout si, jaké by to bylo, kdyby se sblížil s tou, kterou právě potkal na ulici nebo v tramvaji. To jsou instinkty. Mám jedno měřítko: tážu se, jestli bych se vedle té ženy chtěl ráno probudit. Ano? Ne? Tím se uklidním. A pak potkám další.

Prošel jste koncentračními tábory. Myslí člověk i tam na sex?
V Osvětimi byl nevěstinec pro vybrané vězně, styk za dvě marky. Pro ostatní hladové a vyčerpané vězně byla erotika vzdálená představa. V Buchenwaldu jsme byli s polskými ženami, které vytahali Němci po varšavském povstání z kanálů. Pořád zpívaly, což Němci nenáviděli. Tak je bili a štvali na ně psy. Ty holky neměly vlasy, zuby, ale pořád na nich bylo něco krásného. Pár chlapů se do nich zamilovalo. Franta Voplatka, co měl tvář Ježíše Krista, ale byl podvodník, po mně a kamarádovi chtěl, abychom udělali klíč od ženského lágru, že přes něj utečeme. Ale chtěl ho, jen aby mohl chodit za svou milou Vandou. Pak mu ji postřelili, chvíli u ní stál, ale pak utíkal jako ostatní. Asi umřela. Němci se s raněnými nemazlili. Více se na lásku myslelo v Terezíně.

Měl jsem tam ještě jeden zajímavý zážitek: Můj učitel měl sklony svádět kluky. A já byl kluk – jak říkal – s hezkýma nohama. Jednou jsem nešel do práce, zavolal si mě a nabídl mi chleba se sardinkou... Octnul jsem se v posteli vedle něj. Hladil mě, dal jsem si to líbit. Všechno bylo docela příjemné, než mě políbil.

Vyčítal jste si to?
Už během toho jsem se těšil, až se na pokoji budu vytahovat. Nevadilo mi, ani když mě jednou holky svlékly, aby se podívaly, jak tam dole vypadá Žid. Bral jsem to jako srandu. Bylo mi čtrnáct, učil jsem se v Praze v dílně na výrobu brašen a portmonek. Mluvilo se tam jen o sexu. Mistr si každý den vybral jednu dělnici nebo učednici. To byla dílna!

Obdivoval jste ho tenkrát?
Ani ne. Byl jako pes, který nenechá na pokoji jedinou fenu. Měl manželku, kterou posílal nakoupit, aby si byl jist, že zůstane v dílně nerušen. Obdivoval jsem učednici Miladu – měla krásný prsa. Odnosil jsem za ni hromady uhlí, topil v kamnech. Toužil jsem ji obejmout vysoko nad pasem. Jednou mi to dovolila. Dotek, na který jsem nikdy v životě nezapomněl. Jako potom v Terezíně první políbení dívky.

A jak k němu došlo?
Bylo to na rampě před hamburskými kasárnami, odkud odjížděl transport na východ, někdy v září 1943. Seznámil jsem se se čtrnáctiletou holandskou dívkou Mary. Jela sama. Byla smutnější než smutná. Zůstal jsem s ní do poslední chvíle. Než jsme se rozloučili, naklonila se ke mně. Byl to nevinný polibek, pusa sbohem. (má slzy v očích) V Osvětimi šla rovnou do plynu... Od té doby se nerad loučím.




Nejčtenější

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...

Experimenty na lidech: americký stát potají plošně šířil bakterie

Jezdily rychle a hlavně po celé zemi. Autobusy Greyhound proto armáda využila k...

Infikoval vlastní obyvatele bakteriemi a viry, které ničily zdraví a dokonce zabíjely. Potají. Po dlouhých dvacet let...



Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

Další z rubriky

Čeští lékaři válcují ve fotbale svět. Máme systém, říká jejich stoper

Zástupcem kapitána českého týmu je gynekolog Josef Bolen. Bez lékařského titulu...

Čeští lékaři bodují na zeleném hřišti. Ze světového fotbalového šampionátu doktorů si letos odnesli další vítězství. Po...

Naše země, naše pravidla, říká uprchlíkům český dobrovolník

Naivní představy máme my o uprchlících i oni o Evropě, říká Milan Votypka.

„Náboženství v jejich životech nehraje velkou roli, jejich cílem je pracovat, dát děti na studia. Uprchlíci se nám...

Byla to pakárna, říká český bronzový jezdec z mistrovství v ultracyklistice

Těžká dřina. Závod Glocknerman je masakr. Daniel Polman si na něm zajel pro...

Je to masakr. Tisíc kilometrů dálky a 17 tisíc metrů převýšení. Závod Glocknerman se právem pyšní přízviskem „světové...

Najdete na iDNES.cz