Do Atén jsme se dostali na devět stopů, říká vítěz českého mistrovství

aktualizováno 
Projet Rumunskem a Bulharskem až do Atén, vykoupat se v moři a cestou ještě podojit kozu. Takové byly úkoly letošního českého mistrovství v autostopu. Nešlo ale jen o rychlost. Dvanáct vybraných stopařských párů psalo po celou dobu reportáže přímo z asfaltu.

Do Albánie! Cíl stopařského putování byl ale až v řeckých Aténách. | foto: archiv Jana Červeňáka

Volnost, svoboda, poznávání nových lidí, krajin i kultur. Autostop má blíž k životní filozofii než k levnému způsobu přepravy. V polovině června proběhlo v pořadí druhé stopařské mistrovství, cílem bylo Řecko. Vyhrálo duo Jan Červeňák a Jana Řezníčková, jako druhý skončil tandem Petr Valenta a Pavlína Trkanová.

Fotogalerie

Na kolik stopů se vám podařilo celou trasu realizovat? A kolik vám v cíli blikalo na GPS kilometrů?
Jan Červeňák: Devět stopů nám stačilo k tomu, abychom se dostali až do Atén. Cestou zpět to bylo mnohem horší, přibližně 23 stopů. GPS ukázala absolvovaných 4 106 kilometrů.
Petr Valenta: Přesně jsme to nepočítali, ale na náš první stop jsme jeli z Prahy až do Budapešti. To bylo hodně dobré. Pak jsme se dost natrápili na trase Rumunsko-Bulharsko, ale zase se nám podařilo dobře dostopovat až do Atén. V Albánii to byl mazec, protože vás sice chce svést každý, ale třeba jen pět kilometrů. Celkem jsme vystřídali kolem čtyřiceti aut. Kilometrů jsme najeli asi 4 500.

Mistrovství ale spočívalo i v plnění úkolů. Který vám dal nejvíc zabrat?
Jan Červeňák: Asi nejvíce trápení nám přineslo hledání sportovního utkání. To se nám podařilo až při cestě zpět, v Bratislavě. Před tím jsme po městě neskutečně bloudili. Dostali jsme tipy na čtyři různá utkání. Měli jsme i velmi ochotného řidiče, který nás postupně na všechna sportoviště vozil. Nikde ale ani noha. Když už jsme byli zoufalí a chtěli se na úkol vykašlat, Jana mi povídá, ať se otočím - před námi sportovní hala a v ní hráčky volejbalu. Jinak se nám podařilo splnit i komplikovaný úkol, podojení ovce.
Petr Valenta: Ono se to nezdá, ale třeba banálně znějící úkol vykoupat se v moři byl docela nátěr. Jednak máte jen minimum možností, jen v Černé hoře, Albánii nebo v Řecku. A hlavně, museli jste přesvědčit toho řidiče, aby se vykoupal s vámi. Vtipné bylo i nechat se pohostit u někoho doma místní specialitou a zveřejnit potom recept. Nám se to podařilo v horách Rumunsku, kde jsme se vetřeli do přízně jednomu horalovi. Jenže ten měl v kuchyni takový bordel, že tu kuchyni nejdřív tři hodiny uklízel.

Nejkurióznější dopravní prostředek užitý cestou?
Jan Červeňák:
Tajné policejní auto kdesi na dálnici bez provozu, kde byla cedule upozorňující na medvědy u hranic s Albánií.
Petr Valenta: Koňský povoz se počítá? Letadlo totiž nevyšlo.

Chudý kraj – otevřené srdce

Rakušané jsou nedůvěřiví, stopaře berou jen neradi. O víkendu tam mají kamiony povinnou odstávku, takže se nikam nedostanete. A z benzínek vás klidně vyženou, protože tam nemáte co dělat.

Na Balkáně se vždycky s řidičem předem domluvte, že stopujete, a žádné peníze mu za cestu nedáte. Turisté jste pro ně pokladnička. Pro vás je to zábava, pro ně byznys.

Užijte si pohostinnost a srdečnost místních lidí. Je to zvláštní, ale v kraji, kde sami dohromady nic nemají, se vámi vždycky rádi podělí.

Buďte na pozoru, ale mějte přitom otevřené srdce.

Stopař Petr Valenta říká: „Já věřím na karmu. Jak se chovám k lidem já, tak se budou chovat oni ke mně. Jsem sluníčkovej a budu potkávat jen sluníčkový lidi. Tohle myšlení mi funguje i v životě.“

Jaký byl váš dosud nejpovedenější stop, když vynecháme letošní Atény v rámci šampionátu?
Jan Červeňák:
Nejsem vyloženě vášnivý cestovatel a stopař, takže můj první stop se odehrál před deseti lety, o prázdninách na rodinné dovolené u přehrady Orlík. To jsme se sestrou chtěli vyrazit busem do aquaparku. Špatně jsme porozuměli jízdním řádům a autobus nám ujel. Plánu jsme se však nechtěli vzdát, takže jsme stopovali. Na tento autostop myslím nejvíc.
Petr Valenta: Nejspíš v jihovýchodní Asii, ale je to spíše kvůli historce po něm. V decentně podnapilém stavu jsme se s kamarádem pokoušeli najít hotel a cestou jsme doprovázeli dvě slečny, které se později ukázaly být dvěma pány. V Asii je skutečně možné cokoliv, třeba narazit na truck s kapacitou dvacet míst, ve kterém se veze šedesát lidí.

Krásná žena, která není žádná slečinka, to je polovina stopařského úspěchu. Jak jste se se svými stopařskými partnerkami našli?
Jan Červeňák:
Mě si vlastně našla Jana. O závodu se dozvěděla od kamaráda a přemluvila mě. S lehkým nátlakem, mně se moc nechtělo. Ale rozhodně to stálo za to, zážitek byl více než nadstandardní.
Petr Valenta: My se s Pavlínou vlastně skoro neznáme. Našel jsem ji na stopařské seznamce na Facebooku. Přečetl jsem si od ní článek o tom, jak by si představovala cestu kolem světa. A její popis byl přesně podle mého gusta. Potkali jsme se a zatím to funguje.

Nějaká povedená historka z cesty?
Jan Červeňák:
Toho je spousta. Třeba když řecký řidič kamionů zastavoval na dálnici a házel plné láhve vody uprchlíkům, aby se osvěžili. Nejdrsnější byla cesta z Atén, odkud se nám mizerně stopovalo, a když už jsme sehnali odvoz, tak jen na krátké úseky. Plácali jsme se tak celej den. Byly chvilky, kdy jsme podléhali největšímu zoufalství. Zároveň to ale bylo kouzelné, těžko se to vysvětluje. Ta atmosféra toho, když jsme v pařáku na dálnici, kde nikdo skoro nejezdí… Nejvíc na pohodu byl stop ukrajinského autobusu v bulharské Sofii. S ním jsme ujeli pěkných 700 kilometrů a nemuseli se o nic starat. Dokonce jsme byli i pohoštěni ledovou kávou.
Petr Valenta: Při cestě z Rumunska do Bulharska, ve dvě ráno, na benzince, která nebyla ani osvětlená, nám zastavil borec s dodávkou. A aby řeč nestála, ptáme se, co dělá, čím se živí. A on říká, že je zloděj. „Já prostě kradu, co se dá. Tady je to chudý kraj, tak prostě beru, co je.“ Povídal o tom, jak se specializuje na krádeže bankomatů. Pak jsme chtěli vyhodit na výpadovce a on to zamítl: „Tady vás vyhodit nemůžu, v tomhle kraji bych v noci nestopoval ani s bouchačkou.“ Aby prý měl klidné spaní, zavezl nás do města do čtyřhvězdičkového hotelu.

Autoři:

Nejčtenější

Vlastnosti, které vám zajistí sex: věda odhalila, čím oslovíte ženy

Jak souvisejí osobnostní rysy a frekvence sexuálního života? Vědci nalezly...

Je to vůbec největší studie, která zkoumá vztah mezi osobnostními vlastnostmi a mírou sexu a počtem potomků. Tvrdí, že...

Kalendář Pirelli 2019 se představil. Ženy v něm odhalují své sny

Fotografie Laetitie Casta se Sergejem Poluninem jsou nabité intimitou, vášní. A...

Žijí svými touhami, ambicemi, vášněmi. Mají sny, pracují na jejich naplnění. Jsou individualitami. Fotograf Albert...

Dolph Lundgren: Hora svalů a bystrý mozek. A bolestné trauma z dětství

Ivan Drago v životě hodně trpěl. Stejně jako já ve svém, vidí paralely mezi...

Je tak jiný. Kvůli svalům a filmům jsme ho vnímali jako bezduchého mastodonta. Ve skutečnosti má Dolph Lundgren...

VIDEO: Svůdná těla, intimní hračky. Prahu navštívil erotický veletrh

V Praze se konal další ročník Erotického veletrhu

Erotické pomůcky, spodní prádlo, ale též šperky, afrodiziaka, moderní aplikace, které spojují erotiku s technologií....

Slunce je proti nám: americké miny zneškodnila solární bouře

Miny, které nevybuchly, byly ničeny při operaci End Sweep v roce 1973.

Američané ve vietnamské válce strategicky zablokovali přístavy protivníka námořními minami. Nepočítali však s tím, že...

Další z rubriky

Podchlazení se podobá opilosti, říká Čech, který přeplaval Severní kanál

„Čekal jsem, že to bude horší,“ říká plavec ze Vsiska u Olomouce Jaroslav...

Ze sto padesáti plavců, kteří se ročně pokusí o zdolání Severního kanálu mezi Skotskem a Severní Irskem, uspěje pět až...

Hodiny jeho práce smyje déšť. Život je taky jen dočasný, říká umělec

Sklad pro Sněhurku, Mogilovo, Bulharsko: Malba vznikla v prostorách vinařství...

Jezdí po světě a maluje na zdi a chodníky. Jeho projekty vedou diváky k úžasu, ale také nutí přemýšlet nad smyslem...

Věřím, že žraloci pod hladinou nečekají na mě, říká česká dálková plavkyně

Když jste sám v oceánu, z arogantního pocitu, že jste pán tvorstva, vás to...

Utkává se silnými vodními proudy, číhají na ni medúzy, hrozí jí setkání se žraloky. Hlavně však ve svých výzvách musí...

Najdete na iDNES.cz