Často jdu z extrému do extrému, říká tenistka Barbora Strýcová

aktualizováno 
Na kurtu je rebelka, na těžkou zkoušku, kterou jí nachystal osud, ale reaguje s pokorou. "Budu bojovat, ale též si chci víc užívat života. Tenis miluji, ale není všechno,“ říká Barbora Záhlavová-Strýcová, jejíž otec sedí ve vězení kvůli drogám, zatímco jí samotné našli v těle zakázanou látku.

Co ji štve: "Závist, pomluvy, lidi, kteří se do někoho pořád navážejí." | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Když jsme si domlouvali rozhovor, říkala jste, že pokud se budu ptát pitomě, bude to rychlé. Co je pro vás pitomá otázka?
Kdybyste se mě zeptal, jak jsem se cítila, když jsem vyhrála Australian Open v juniorech. Tu jsem už dostala tak mockrát… navíc je to pro mě minulost.

Vidíte, já myslel, že za pitomou otázku budete považovat tu na otce a vaši dopingovou aféru. Spousta lidí si kauzu vašeho táty a váš doping dává dohromady, ne?
To jo. Všichni to spojují s mým otcem, což mě mrzí. Ale pro mě tohle pitomá otázka není, možná nepříjemná, ale ne pitomá.

Fotogalerie

Jste na něj naštvaná?
Byla jsem, bylo to pro mě těžké a myslím, že to cítí. Navíc se to všechno nabalilo na sebe, táta, doping. Byla jsem z toho nešťastná, stýskalo se mi po tátovi. Nebylo to zrovna období, na které budu ráda vzpomínat.

Tušila jste, co se kolem táty děje?
Ne. Vůbec jsem v té době nebyla doma nebo tu byla jen na skok. Byl to šok, když jsem se to dozvěděla. Poslední rok a půl nezažíváme nic hezkého, ale přesto ho miluju a budu za ním stát.

Ptala jste se ho, proč to dělal?
Nebyl na to čas. Když jsem přijela, už byl ve vězení. A tam jsem se ho na to ptát nechtěla.

K tomu přibyla vaše dopingová kauza.
Hrozně špatně jsem se cítila ve svém těle, cítila jsem se tlustá. Proto jsem začala brát antioxidant podporující hubnutí Acai Berry Thin. Koupila jsem ho na internetu a bohužel obsahoval nepovolený stimulant sibutramin. Byla velká chyba, že jsem si objednávala prášky přes internet. Volala jsem do té firmy a ptala jsem se, jestli je to všechno přírodní, jak se píše na krabičce, oni mi potvrdili, že prášky jsou jen na přírodní bázi. Jedla jsem je tři týdny, mezitím jsem byla třikrát testovaná, dvakrát byl výsledek negativní a jednou pozitivní.

Co vám ta zkušenost ještě dala?
Na jednu stranu mi to pomohlo. V té době jsem už byla z tenisu unavená, vyždímaná z cestování, chtěla jsem si dát pauzu. Nebavilo mě to, neměla jsem z toho radost. Pak se stalo tohle. Uklidnila jsem se a nabrala jinou chuť. Když jsem v říjnu začala brát onen přípravek na hubnutí, zjistili mi současně alergii na lepek. Když jsem přestala jíst věci s lepkem, začala jsem se cítit skvěle.

Distanc však musí být i citelnou finanční ztrátou, ne?
Je obrovská. Máte tam Australian Open jako hlavní soutěž a další turnaje. Ale ono nejde jen o peníze, ale i o ztrátu pozice na žebříčku. Je velmi těžké dostat se zase nahoru. Objíždím malé turnaje a pořád se musím motivovat. K tomu budu hrát kvalifikace, abych se dostala do velkých turnajů.

A kde na to berete sílu?
Popravdě řečeno, na začátku jsem neměla vůbec žádnou motivaci, ležela jsem doma a nechtěla vůbec nic dělat. Po nějaké době jsem ale zjistila, že bez tenisu nemůžu být, a to mě žene dopředu. Bude to moc těžké, přesto se však na tu cestu těším.

Na žebříčku jste spadla do druhé stovky. Kde byste se ráda viděla?
Jsem sice soutěživá, ale kdybych se dostala letos zpátky do stovky, byl by to megaúspěch. Budu muset ale hrát každý týden. Bude to fuška, ale chci to zkusit. Těším se.

Ještě zpátky k penězům. Do kterého místa musíte být, abyste byla v balíku?
Když budete ve stovce deset let, mohl byste mít pěkné peníze. Pokud chcete mít vyděláno do konce života, musel byste být tak kolem dvacítky. Na druhou stranu je tenis hodně drahý sport.

Jak na vás budou po návratu koukat hráčky na velkých turnajích?
Nemyslím, že se o tom se mnou bude někdo bavit. Ale i tak to nebude nic příjemného.

Chtěla jsem dítě a s tenisem seknout

Tenis hrajete od čtyř let. To byl nápad rodičů?
Ne, můj. Chodila jsem hrát se starší sestrou, která už v té době hrála. K tomu jsem dělala ještě krasobruslení, ve dvanácti jsem se musela rozhodnout, co dostane přednost. Tenis vyhrál. Rodiče mi však do toho vůbec nemluvili.

Takže dětství bylo plné sportu.
Vzpomínám na něj hrozně hezky, měla jsem všechno. Rodiče mému tenisu přizpůsobili úplně vše, muselo je to stát spoustu peněz. Měla jsem skvělé podmínky, to nemá každý, moc si toho vážím.

Byla jste cílevědomá i v pubertě?
Velmi. Žádná divoká puberta. Kamarádek jsem moc neměla. Žila jsem tenisem.

Na druhou stranu jste se však vdala už ve dvaceti. Proč tak mladá?
Zamilovanost. Brali jsme se po třech měsících chození, ale Jakuba znám od svých čtyř let. Tehdy jsem chtěla mít děti a s tenisem seknout. Teď to vidím jinak, na děti je ještě hodně času.

Miluje déšť.

Miluje déšť. "Mám ráda Prahu, ale mohla bych žít i ve Švédsku nebo v Londýně, tam je pro mě super počasí. Miluju, když prší."

V čem jsou Češi specifičtí:

V čem jsou Češi specifičtí: "Umíme si ze sebe udělat srandu, na druhou stranu jsme dost často naštvaní a nepříjemní. Češi nechápou, když jim někdo chce nezištně pomáhat. Umíme ale z mála udělat hodně."

Manžel vás též trénuje. To může fungovat?
No, trénink a běžný život se nedá oddělit, aspoň já to neumím. Trénoval mě pět let, poslední rok a půl se mnou už moc nejezdí, jen mi plánuje turnaje. Pět let jsme spolu byli každou minutu, a to je na bednu. Nezdary při tréninku jsme si pak přenášeli domů. Není to jednoduché. Ale v tenisu mi manžel velmi pomohl.

Je přítomnost partnera při zápasu přínosem?
Jak pro koho. Máte-li tam však přítele jako trenéra, je to jiné. Pokud tam máte jen přítele, užijete si to víc, aspoň podle mě.

Tenis a civil? Dva světy

Jste velmi impulzivní, na kurtu se nebojíte sprostých slov. Jste tak divoká i mimo kurt?
Na kurtě jsem někdo jiný než v běžném životě. Na kurtě jsem impulzivní holka, která bojuje, někdy i "zákeřně", chce vyhrávat. Mimo kurt jsem citlivý člověk. Dřív jsem věci hodně řešila, byla jsem špatná z blbého tréninku nebo když se mi nedařilo. Tenis miluju doteď, ale zjistila jsem, že není všechno. Mnohem víc si nyní vážím toho, co mám kolem sebe, toho, co jsem vyhrála.

Co vás při zápase tak rozčílí, že si musíte zanadávat?
Když trénujete stokrát jeden úder, který pak v zápase zkazíte, to mně zkrátka nejde do hlavy. Vyvede mě to z míry na dalšího půl gamu.

Jak se pak uklidníte?
Po tréninku zapomenu docela rychle. Ale po prohraném zápase je to těžké. Nejhorší je to druhý den. V den zápasu to ještě docela jde, ale druhý den je strašný. Trvá mi to tak dva dny, než se z toho dostanu. Rozhodně mi pomáhá muzika, třeba Pearl Jam, ti jsou skvělí. Muziku poslouchám neustále. Před zápasem si však pouštím jen pomalé písničky.

Po kom jste takhle impulzivní?
Impulzivní jsou oba mí rodiče, každý ovšem jinak. I sestra je strašný hektik.

Říká se, že u ženského tenisu záleží oproti mužskému víc na hlavě, na psychologii.
Jsme labilnější. Třeba čtyři hodiny je těžké udržet myšlenky jen na tenis. Ale musíte se snažit, ta hra je moc rychlá. Občas mi však myšlenky někam ujedou.

Jednou možná budu mít kavárnu

Dají se během roku stíhat i jiné věci než tenis?
Moc to nejde, prostor je jen v listopadu, tak po tři týdny. Před aférou jsem navíc měla v hlavě jen tenis, všechno se mu podřizovalo. Dnes to vidím jinak a chci si víc užívat věcí, které mě baví mimo tenis, zajímám se o módu.

Skokem do tenisu dospělých

Narodila se v roce 1986 v Plzni. Tenis hrála od dětství, od roku 2000 se mu věnuje profesionálně. "Již v sedmnácti jsem soutěžila za dospělé, v osmnácti jsem byla na 54. místě. To bylo něco velmi rychlého. Jen jsem vyhrávala, nebyla jsem zvyklá na prohry. Takže ten další rok, když jsem měla obhajovat body, to byl ohromný tlak. Nezvládla jsem ho. Pak jsem se vdala a začala se prošlapávat žebříčkem zase nahoru," vzpomíná.

Vyšplhala až na devětatřicáté místo ve dvouhře (v červenci 2010) a čtrnácté místo ve čtyřhře (v lednu 2011).

V říjnu minulého roku byla pozitivně testována na Luxembourg Open, když jí byl v moči detekován nepovolený stimulant sibutramin. Tenistka následně vědomé užití popřela, což vzala na vědomí Mezinárodní tenisová federace (ITF), která jí za doping vyměřila zákaz startu na dobu šesti měsíců, počínaje 16. říjnem 2012. Kratší délka trestu byla udělena poté, co ITF akceptovala obhajobu tenistky, že se zakázaný stimulant dostal do těla perorálně (ústy) prášky Acai Berry Thin.

Jak vypadá život na turnajích?
Popravdě? Tenis je individuální sport, každý si jede podle svého, žádné společné pivo. Na druhou stranu se ale nevraždíme. Pozdravíme se, ale nepaříme spolu. Jen někdy bývají hráčské party, například v Melbourne je to megadobrý. Dělají to vždycky ve čtvrtek před turnajem, aby zbyl čas na regeneraci.

Co pijete ráda?
Aperol se sodovkou a šampaňským. Jinak mám nejradši becherovku s rybízovým džusem, ale tu nikde moc nemají.

Jak vypadá váš běžný den?
Teď trénuju každý den dvoufázově, šest hodin denně. Těsně před zápasem jen ladím formu, dvě hodinu tréninku denně, trochu posilování. V den zápasu se rozehrávám tak hodinu před zápasem, na třicet minut.

Máte nějaký rituál?
Mám jich spoustu, před zápasem i po něm. Na turnaji se musím sprchovat pořád ve stejné sprše. Vždycky po zápase musím mít důkladný strečink, baví mě to. Bez něj se cítím nesvá.

Co na tenise nemáte ráda?
Čekání. Pořád se tam čeká. A cestování na letištích. Na cestách jsem deset měsíců v roce.

Která část těla u tenisu nejvíc trpí?
Dolní záda a kyčle. A taky rameno. Hodně zápasů se hraje na betonu, a to je pro mě utrpení. Jednou dvakrát za týden mám masáž, jednou fyzio. Na turnajích pak chodím skoro každý den.

Přemýšlíte, co budete dělat za pět let?
Zůstanu u tenisu, možná budu trénovat. Mám ještě jeden sen, mít svoji kavárnu. Bavilo by mě i vařit. Jídlo je pro mě něco nepopsatelného, nevylíčitelně důležitého. Každý den se dívám na pořady o vaření, i když sama žádná velká kuchařka nejsem. Řízek ale dokážu udělat.



Nejčtenější

Miluji kuře na paprice od mamky a pět knedlíků, říká MOgirl Lenka

Touhy, sny, plány mám, ale žiji současným dnem, říká MOgirl Lenka.

Podle vlastního soudu je neústupná, sebevědomá, energická. A nezastírá, že též tvrdohlavá a sarkastická. „Jsem taková,...

Každý je světec. Než ke mně přijde s kapavkou, říká dermatovenerolog

"Můj obor je vedle plastické korektivní dermatologie či kosmetologie popelkou...

Je to pohyb na tenkém ledu. Diagnóza pohlavně přenosné choroby je velmi intimní verdikt. I proto je většinou reakcí...



VIDEO: Různé tváře orgasmu. Jinak vypadá v Evropě a jinak v Asii

Zřetelné výrazy obličeje interpretují bolest i potěšení napříč kulturami.

Bolest se do našich tváří vpisuje docela stejně, bez ohledu na to, z které části planety jsme. Orgasmus však nikoli. My...

Extrémní gastronomie: syrový mořský červ připomíná neklidný penis

Na pohled je to podivný tvor, způsob jeho konzumace bývá ještě bizarnější,...

Při procházce jihokorejským tržištěm je nepřehlédnete. Kádě s jejich bledě růžovými tělíčky přitahují pozornost. Na...

V tajze by se hodila mačeta i puška, říká Čech, který obletěl zeměkouli

Dva protagonisté české premiéry, pilot a propagátor českého národního...

Cílem jeho mise nebylo jen obletět jako první český pilot planetu. Též při ní zaznamenával české stopy ve světě. Aby...

Další z rubriky

Uprostřed bojů s islamisty mi palba zevšedněla, říká dokumentaristka

„Samozřejmě jsem měla momenty, kdy jsem si pobrečela,“ přiznává.

Než si získala důvěru iráckých a kurdských vojáků, trvalo to. Poté s nimi však absolvovala řadu bojových akcí i v...

Jsem jako bulteriér, říká životní vícebojař na vozíčku

Tomáš Helísek žije naplno.

Děti se ho často ptají, zda může pít pivo, když jezdí na vozíku. Zvládá však i podstatnější věci, žije život jako jiní....

Tělo stojí na vibracích, hmota přijde až poté, říká lékař slavných

Impérium Deepaka Chopry zahrnuje centrum na finančně drahé terapie, prodej...

Je jedním z předních učitelů celostní medicíny a osobního rozvoje. Jeho klienty jsou například Leonardo DiCaprio a...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz