Byl celebritou v době, kdy se tímhle slovem neoznačovala kdejaká televizní hlasatelka. Narodit se třeba v 70. letech, mohl vydělat desítky milionů dolarů. Díky televizi mohl být ještě slavnější, hlavně mimo území USA.
Ani tak ovšem neprožil zrovna tuctový příběh.
Na svět přišel 25. listopadu 1914 jako Giuseppe Paolo v rodině sicilského rybáře, který emigroval do Kalifornie. Otec si dával záležet na tom, aby všech pět synů šlo v jeho stopách.
U Joea ovšem nepochodil. Rybina mu smrděla a uklízení lodi nepatřilo k činnostem, kterým by se chtěl věnovat až do smrti.
Raději hrál baseball. I proto ho otec dlouho považoval jen za lenocha a budižkničemu.
Jako mladík na sebe DiMaggio upozornil už v nižší kalifornské soutěži PCL a brzy přišla nabídka z New York Yankees, nejslavnějšího baseballového týmu světa. Klub zrovna po odchodu legendárního Babe Rutha prožíval krizi. Čtyři roky po sobě nevyhrál Světovou sérii.
Všechno se změnilo po roce 1936, kdy Yankees získali DiMaggia. V následujících třinácti sezonách devětkrát vybojovali titul.
DiMaggiovo nejslavnější období je datováno mezi 15. květnem a 16. červencem 1941.
Tehdy si v 56 zápasech v řadě připsal úspěšný odpal. Dosud se mu nikdo ani nepřiblížil.
Tento výkon bývá považován za nejlepší kousek v historii amerického sportu a každá z hvězd se s ním ráda poměřuje. Když například Martina Navrátilová vyhrála 74 tenisových zápasů v řadě, prohlásila, že to byla její dimaggiovská série.
Mohl toho v baseballu dokázat ještě více, kdyby během druhé světové války nepřišel o nejlepší tři roky. Po japonském útoku na Pearl Harbour musel narukovat. V osmadvaceti letech.
Ale měl štěstí, že vlastně neopustil Ameriku. Být slavným sportovcem má řadu výhod. DiMaggio dohlížel na fyzickou připravenost vojáků, večeřel s generály a hrál baseball aspoň za poloprofesionální a armádní týmy.
To už byl ženatý s herečkou Dorothy Arnold, s níž měl syna Joea. Manželství však vydrželo jen pět let. "Koupili jsme si dům, ale on tam skoro nebyl,“ zdůvodnila Dorothy v roce 1944 příčiny rozvodu.
Ke sportovní kariéře se DiMaggio vrátil opět po válce. V roce 1949 podepsal nejlukrativnější kontrakt svého života – představoval na dnešní poměry směšných 100 tisíc dolarů za sezonu.
Dál patřil k největším baseballovým hvězdám, na nejlepší léta už však nedokázal navázat.
Stále více jej trápila zranění. I když mu Yankees nabízeli prodloužení smlouvy a zájem měly i další kluby, 11. prosince 1951 oznámil konec kariéry.
"Nechtěl jsem, aby lidé viděli, jak už se mi už nedaří,“ řekl později.
Rozloučil se jako osobnost, již zbožňovala celá Amerika.
Celebrita se vším všudy: Joe DiMaggio jako tajemný host v zábavném televizním pořadu
Skromný sympaťák a elegán, který věděl, že musí být nejen skvělým hráčem, nýbrž i vyslancem, jehož úkolem je na veřejnosti propagovat svůj sport.
Byl poslední velkou hvězdou předtelevizního věku.
Jeho jméno sice plnilo stránky novin, lidé jej znali z rozhlasových reportáží, hrál v reklamách, objevoval se ve filmových týdenících, ale přesto si dokázal uchovat porci soukromí, o jaké si dnes mohou slavní sportovci nechat jen zdát.
I to se však brzy změnilo.
Začalo to schůzkou naslepo s vycházející filmovou hvězdou Marilyn Monroe, kterou jim dohodli přátelé, a naplno to vypuklo 14. ledna 1954 jejich svatbou.
Jak se brzy ukázalo, tenhle vztah nemohl mít velkou budoucnost. Nesmělý sportovec, který byl na prahu čtyřicítky a toužil se konečně usadit. A herečka plná ambicí, která byla teprve na počátku své oslňující kariéry.
Už při svatební cestě do Japonska tušil DiMaggio, že to nebude jednoduché. Když byli v Koreji navštívit americké vojáky, viděl, jak si Marilyn nadšeně užívá ovací desetitisíců lidí. Pro ni to byla úžasná novinka, pro něj věc, na kterou byl dávno zvyklý.
Kromě toho DiMaggio zrovna nemiloval život mezi americkou smetánkou. Žárlil na početný zástup manželčiných ctitelů a podle přátel jej vytočila slavná scéna z filmu Slaměný vdovec, kde Marilyn vlaje sukně nad pouličním větrákem.
Manželství bylo rozvedeno přesně po 274 dnech.
V následujících letech společenské rubriky spekulovaly o DiMaggiových románcích s řadou slavných žen, mezi nimi i Marlene Dietrich, ale on nikdy žádný nepotvrdil. Po čase naopak opět urovnal vztahy s Marilyn.
Stal se jejím důvěrníkem a snažil se odvrátit její pád na dno. Dokonce se mluvilo o tom, že se mají znovu vzít.
Když byla 5. srpna 1962 nalezena mrtvá po předávkování barbituráty, zařizoval její pohřeb. Pozval jen pár nejbližších a odmítl přítomnost hollywoodských pijavic, které vinil z její smrti.
Pak už se nikdy znovu neoženil. "Měl v životě všechno, o čem si mohl nechat zdát. Jen tu pravou ženu nikdy nenašel,“ prohlásil později jeho bratr Dom.
Jak praví legenda, dalších dvacet let DiMaggio posílal na hrob Marilyn třikrát týdně čerstvé růže. Sympatie veřejnosti si získal i tím, že na rozdíl od jejích dalších dvou manželů a zástupu milenců, ať už skutečných nebo domnělých, nikdy nevytahoval na světlo pikantní podrobnosti o jejich vztahu.
V médiích se začalo jeho jméno znovu často objevovat od začátku 60. let, dávno po tom, co ukončil sportovní kariéru – a tentokrát to nebylo jen díky sňatku s Marilyn. DiMaggio se stal populární postavou různých děl americké kultury.
Najednou si získával nové fanoušky, kteří jej nikdy neviděli hrát. A trvá to dodnes.
Pokud se pozorně zaposloucháte do písničky Mrs. Robinson od Paula Simona a Arta Garfunkela, uslyšíte v poslední sloce jeho jméno i přezdívku Joltin Joe. DiMaggio měl z jejich hitu velkou radost, i když – jak se jednou vyjádřil před přáteli – moc nechápal, o čem je.
Seznam dalších písní, ve kterých se objevuje jeho jméno, by nebyl zrovna krátký. Počínaje Vogue (Madonna) přes I´m Gonna Be Alright (Jennifer Lopez) až třeba po Father Lucifer (Tori Amos) nebo Center Field (John Fogerty).
Ve své slavné knize Stařec a moře o něm psal Ernst Hemingway, sběratelskou kartičku mladého DiMaggia zase dostal Homer Simpson od Montgomeryho Burnse.
Slavný baseballista si také zahrál v několika filmech. Už v roce 1951 v originální verzi snímku Andělé, poslední role se dočkal v roce 1999 ve filmu Až najdu domov. Původně v něm odmítl honorář, ale na nátlak hereckých odborů si musel říct alespoň o 250 dolarů na den.
Na sklonku života se angažoval v řadě charitativních projektů. Například v roce 1992 otevřel na Floridě dětskou nemocnici, která nesla jeho jméno. Od sponzorů pro ni získal čtyři miliony dolarů.
O osm let později se na pár dnů stala nejznámější nemocnicí světa. Byl v ní totiž hospitalizován Elián Gonzales, slavný kubánský "plaváček“, kterého našla hlídka vyčerpaného v moři blízko floridského pobřeží a jehož příběh na několik týdnů ohromil světovou veřejnost.
V říjnu 1998 byla DiMaggiovi diagnostikována rakovina plic. Musel se podrobit operaci, lůžko už prakticky neopustil.
Na veřejnost se brzy dostala zpráva o jeho potížích a americká média měla pohotovost. Stanice NBC dokonce předčasně pustila na obrazovku jeho nekrolog. DiMaggio ležel na nemocniční posteli a užasle sledoval, jak je mu vzdáván posmrtný hold.
Jeho poslední slova prý byla: "Konečně zase uvidím Marilyn.“
Splnilo se mu to 8. března 1999.
PODPIS OD REAGANA A GORBAČOVA
Joe DiMaggio rozdal za svůj život tisíce a tisíce podpisů, ale pouze jedinkrát požádal o autogram on sám někoho jiného. Stalo se tak v roce 1986 na státní večeři v Bílém domě.
Do Washingtonu ho pozval americký prezident Ronald Reagan, jeho velký obdivovatel, který ve 30. letech dělal sportovního rozhlasového reportéra a v jednom filmu si také zahrál baseballového hráče.
Reagan pořádal summit se svým sovětským protějškem Michailem Gorbačovem. A na večeři mu představili DiMaggia. "Pane generální tajemníku, dovolte, abych vám představil Joe DiMaggia, jednoho z našich největších sportovců,“ řekl Reagan.
Gorbačov podal hvězdě ruku. "Usmál se, jako by mě znal,“ vzpomínal pak DiMaggio. Pak požádal oba politiky, jestli by se mu nepodepsali na baseballový míček. Souhlasně přikývli.
Potíž byla jen v tom, že míček nechal v kapse kabátu a ten zůstal v šatně. Poprosil tedy o pomoc Reaganovu dceru Maureen, se kterou se kdysi setkal v Saigonu. Nechal jí míček v kanceláři, zbytek prý ona zařídí druhý den.
"Díval jsem se pak, jak Reagan s Gorbačovem diskutují v televizi a prezident drží v ruce můj bílý míček. Skutečně mi ho podepsal, to samé Gorbačov. Mise byla naplněna. Reaganův podpis je krásný a čitelný, Gorbačovův připomíná doktorský rukopis,“ vyprávěl DiMaggio.
Hned dostal nabídky na odkoupení, ale odmítl je. "Ani náhodou. Tohle je součást historie. Co s ním udělám? Asi ho dám vnučkám.“
Po jeho smrti rodina rozprodala spoustu artefaktů, míček podepsaný dvěma nejmocnějšími muži světa mezi nimi nebyl.
Kolik by asi stál? Například DiMaggiův dres ze Světové série 1951 byl předloni vydražen za 195 500 dolarů, cestovní pas za 115 000 a fotografie Marilyn Monroe s věnováním "I love you, Joe“ za 80 500 dolarů.
