Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se honí světlušky na běžkách aneb Moonlight Classic v Dolomitech

aktualizováno 
Desátý ročník Moonlight Classic v Jižním Tyrolsku vyhrál Stanislav Řezáč. Na 172. místě skončil nějaký Třeček. Zklamal. Z domova mu do Seiser Alm dorazily jasné instrukce, že tentokrát Standu musí porazit. Nakonec ho viděl až při vyhlášení vítězů.

Záběry ze závodu Moonlight Classic 2015 | foto: Armin Mayr, Seiser Alm Marketing

Začít je však třeba od začátku, kdy se nad vrcholy Dolomit přehoupl úplněk. Je pátek 22. ledna 2016. Datum není náhodné, Moonlihgt Classic se jede vždy za úplňku. Zimní středisko Seiser Alm leží ve výšce 1 800 metrů nad mořem. Sníh na rozlehlých pláních odráží měsíční paprsky. Zblízka je však vidět, že bílé pokrývky není moc. I proto organizátoři zrušili původně vypsaný závod na 30 kilometrů a všichni jedou jen poloviční trasu.

Fotogalerie

Běžkaře je vidět všude. Někteří se rozjíždějí, jiní vyčkávají ve stanu, dokonce i personál půjčoven lyží, který do poslední chvíle připravuje běžky, má pod oblečením kombinézy. Hraje hudba, moderátor zpovídá příchozí, zní alpské rohy, takové ty hodně přerostlé píšťalky, co si je muzikanti musí opírat o zem.

Na startu má Standa jako obvykle výhodu. Stojí v prostoru vymezeném pro profesionální závodníky, zatímco já až v druhé části. Celkem je nás tu na tři sta. V deseti stupních pod nulou skáčeme, tleskáme, prostě se snažíme nějak zahřát.

Start, vyrážíme. Zní Highway To Hell od AC/DC. V tu chvíli mi to ještě připadá vtipné. Netuším, že peklo začne už brzy. Start je tlačenice jako na všech podobných závodech. Sleduji, až se pohne lyžař přede mnou, a okamžitě vyrážím za ním. Masa závodníků je kompaktní, nedá se moc předjíždět. Občas se však někdo pokusí vystoupit ze stopy a procpat se dopředu mezi holemi závodníků před ním.

Záhy za startem začíná první sjezd. Není nijak extra prudký, ale běžky se přeci jen docela rozjíždí. Vidím první pády. Zakrátko lehne člověk asi o pět lidí přede mnou. Vystupuji ze stopy a sleduji, jak stihnou reagovat ostatní. Vypadá to dobře. Jenže potom nečekaně rána, náraz, bolest, čelovka zůstává ležet na sněhu kousek přede mnou.

Cítím ostrou bolest v rameni a hlavou mi běží, že pro mě závod skončil sto metrů po startu. Jsem chvilku zcela mimo, naštěstí jsem jel krajní stopou a vylétl ven, takže nikomu nepřekážím. Hrábnu pro čelovku, která mezi tím zhasla. Naštěstí funguje. Bolestivě se zvedám. Zjišťuji, že vedle leží povalená nízká plastová stříška. Organizátoři je používají k usměrnění jezdců. Zřejmě jsem ji přehlédl a vrazil do ní.

Seiser Alm

Přední italské zimní středisko nabízí především perfektní lyžování pro rodiny s dětmi, obrovský snow park a pro běžkaře 80 kilometrů tratí. Ty jsou rozděleny podle obtížnosti od těch pro začátečníky až po náročné okruhy. Tratě se nacházejí v nadmořské výšce od 1 800 do 2 000 metrů, proto jsou oblíbené mezi profesionálními sportovci.

Nechce se mi vzdát, říkám si, že to zkusím. Kolem sviští had závodníků. Teprve na konci je mezera a mám šanci se znovu zařadit do stopy. Levá ruka bolí, nemohu se o ni stoprocentně opřít, ale jet se dá.

Ve stopě se cítím i docela jistě, jenže jak se snažím dostat dopředu, musím předjíždět. Každé přejetí ze stopy do stopy je doprovázeno bolestí. A před sebou vidím spoustu světlušek, tedy čelovek závodníků, které bych chtěl dojet a předjet.

Seiser Alm je obří pláň, alpská louka, ohraničená horami. Oficiální informace uvádí rozlohu 800 fotbalových hřišť. Je vidět, jak se na ní vine trasa závodu osvětlená v celé délce loučemi. Občas zahlédnu i čelo závodu. Říkám si, že tam někde je Standa. Mám trochu vztek za ten pád, ale víc a víc mě pohlcuje atmosféra závodu.

Postupně se dostávám za závodníky, které už není lehké předjet. Přemlouvám se, abych se nevezl a přeci jen se dostal dopředu. Kvůli bolesti v levé ruce nejedu tolik soupaž a častěji běžím klasiku. Ve stoupáních jsem rychlejší, na rovinách se nějak držím nebo trochu ztrácím. Při sjezdech jsem po pádu opatrnější. Sem tam mi tak někdo ujíždí, ale najdou se i větší brzdiči.

Už prakticky nepředjíždím. Jen na občerstvovacích stanicích pár lidí míjím. Doplnit energii nepotřebuji, v tomhle ohledu se cítím dobře. Jen škoda, že nedokáži zrychlit. Před cílem přibývá diváků, kteří poctivě povzbuzují. Občas jim zamávám. Už tolik nespěchám. Světlušky přede mnou jsou daleko a za sebou žádnou čelovku dlouho nevidím.

Časomíra v cíli ukazuje hodinu a devět minut. To ještě nevím, že je to téměř dvojnásobek vítězného času Standy Řezáče. Doma mě nepochválí, ale Standa je prostě Standa. Úspěšných českých závodníků je tu však více. Třetí mezi ženami končí Klára Moravcová a do desítky nejlepších se dostal i Radek Šretr. Navíc Standa Řezáč zvítězí i o den později na Dolomitenlaufu. (více zde)




Nejčtenější

Masturbace na univerzitě. Seminář o sebeuspokojení rozezlil konzervativce

Ženy masturbují méně než muži, tvrdí aktuální studie.

Měl teoretickou i praktickou část, vzal si k ruce videoklipy, jeho účastnice si naopak měly přinést ručník, zrcadlo a...

Na svém těle si nesu kusy vesmíru i přírody, říká MOgirl Lenia

Je spokojená. Má snoubence, fajn víkendy, domeček za Plzní. „Doufám jen v to,...

Je přátelská, ale taky bláznivá, cílevědomá a panovačná. „Hlavně jsem workoholička,“ prozrazuje na sebe MOgirl Lenia.



Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů

Mladá generace si podle průzkumů britského obchodního řetězce nechce přiznávat,...

Ať se zvířata zabíjí, porcují, ať se kusy jejich těl prodávají. Jen ať to nepřipomíná maso. A hlavně abychom se toho...

Vraždící prohibice: vláda úmyslně trávila alkohol, lidé umírali

„Chceme pivo.“ Pochodující pánové to v roce 1919 viděli jasně. Neuspěli však. A...

Stála kolem 10 tisíc lidských životů, osleplých či jinak trvale postižených za sebou nechala dalších více než 30 tisíc....

Cyklistické heslo veslaře Synka: Nesmí mě předjet nikdo vyšší a těžší

Ondřej Synek na trati boleslavského závodu seriálu Kolo pro život.

Rozhlédne se po kraji, pozdraví diváky, prohodí slovo se soupeři a ještě zajíždí velmi dobré výsledky. Trojnásobný...

Další z rubriky

Po ochrnutí vyměnil lyže za Dakar. Hledím dopředu, říká Albert Llovera

Rozhovor s rally závodníkem Albertem Lloverou

Byl nejmladším lyžařem na olympijských hrách v roce 1984. Bylo mu sedmnáct, zářil, byl nadějí, talentem. O rok později...

VIDEO: Lepší než motorová pila. Malá boxerka porazí strom rukama

Desetiletá boxerka si při tréninku poradí i se stromem.

Boxuje od tří let a chce to dotáhnout do profesionálního ringu. A má šanci, sází kulometné a tvrdé údery, oběma rukama,...

VIDEO: Dvě stě ďáblů sviští na kolech z červené sjezdovky

Jen málokterému jezdci se podařilo ani jednou nespadnout.

Dvě stě jezdců na horských kolech, červená sjezdovka ve Svatém Petru, ale taky nárazový vítr, husté sněžení, minus 12...

Najdete na iDNES.cz