"Radka jela naprosto neuvěřitelně. Kdyby měla cyklistickou minulost, nedivil bych se, ale ona je obyčejná holka, co má ráda sport a turistiku," kroutil v cíli nevěřícně hlavou Radim Kořínek, manažer týmu Česká spořitelna MTB Specialized, který měl Radčinu přípravu tři měsíce na starosti.
"Je neskutečně poctivý dříč. Trénink brala velmi zodpovědně, byla vděčná za všechno. Je to šíleně skromná holka. Vždyť ona do dubna jezdila na úplně obyčejném kole za patnáct dvacet tisíc korun. Těžko si může jako máma, která žije sama se dvěma dětmi, víc dovolit. A za tři měsíce se vypracovala tak, že vyhrála na Drásalovi medaili," skládá jí hold Kořínek.
"Udělala obrovský skok ve vytrvalostní přípravě, posunula se v technice. Na trase neměla jedinou krizi. Dobře si rozložila síly. Zvládla mimořádně dobře výšlapy po kamenitých stezkách i sjezdy v těžkém terénu. Klobouk dolů, Radko."
Obr mezi maratony
Přestože její děti jezdí na kole dva roky v blanenském sportovním oddílu ACT leraK, na začátku Radka příliš netušila, do čeho jde. O Drásalovi nikdy neslyšela, motivací jí byla hlavně příležitost vyzkoušet si profesionální přípravu a trénovat na devětadvacetipalcovém karbonovém kole Specialized, podobném tomu, na jakém jezdí idol jejích dětí olympionik Jarda Kulhavý.
Že je Drásal závod závodů, jí došlo teprve ve chvíli, kdy byla ze čtyř stovek zájemců vybrána. Ne nadarmo dostal jméno po obrovi Josefu Drásalovi, který zemřel v roce 1886 v Holešově a se svými 242 centimetry výšky je dodnes považován za největšího člověka, který v českých zemích kdy žil.
Povedlo seProjekt pojišťovny Kooperativa a iDNES.cz ukázal, jak je důležitá pořádná příprava na těžký závod, dobrý trénink, kvalitní vybavení, správná výživa. Hlavně však potvrdil, že díky správnému tréninku může zvládnout velmi náročnou porci závodních kilometrů v těžkém terénu i "obyčejný" cyklista, pokud si rozumně rozvrhne síly. |
Technicky náročnou trasu s převýšením 3200 metrů přes deset vrchů nakonec zvládla za neuvěřitelných 6,5 hodiny. Dostala číslo 216 a z šesti stovek zúčastněných skončila celkově na 169. místě, čtvrtá mezi ženami, druhá ve své kategorii. Na vítězku Irenu Berkovou, mistryni republiky v maratonu, měla ztrátu pouhých 30 minut.
Nemocný synek a strach z virózy
Radka dorazila do Holešova už v pátek večer, na Drásala byla upřímně natěšená. Říkala, že je trochu zmořená z cesty, přesto se však ještě vydala do terénu na krátkou projížďku. Po ní si v hotelu dala k večeři těstoviny a šla brzy spát. Samozřejmě nepila žádný alkohol.
"Celý týden jsem byla trochu nervózní, protože můj desetiletý syn Míša onemocněl a ležel s vysokými teplotami. Starala jsem se o něj a při tom se bála, jestli virózu taky nechytím, protože by mi bylo opravdu líto, kdybych po těch třech měsících tréninku nemohla Drásala absolvovat."
Naštěstí to dobře dopadlo, takže ráno v plné síle vstala v pět hodin. Dvě hodiny před startem posnídala housku se šunkou a se sýrem, jak jí doporučil lékař Karel Martinek, který spolu s Radimem plánoval od dubna Radčiny tréninky i životosprávu. Pak už zamířila za Radimem do stáje Kooperativy, kde proběhla poslední kontrola kola a kde nafasovala občerstvení na cestu.
K čemu je kvalitní technikaRadce v přípravě hodně pomohly multifunkční hodinky Garmin. Díky nim se dostala do situace, že měla vše v jednom: rady, které dal Radek Kořínek dohromady s doktorem Martinkem, křivku zátěže, tepů, všechny energetické zóny, v nichž se měla pohybovat. Díky srdečnímu pásu a hodinkám mohla tohle všechno vidět a kontrolovat. Zároveň na mapě viděla i trasu. Trenér Radim Kořínek mohl při přípravě přes internet sledovat, jak Radka trénovala a jak dodržovala pokyny a plán. On i Radka viděli, kde se Radka pohybovala, v jakém terénu, jaké zvládla převýšení. |
"Všichni kolem nás měli obtěžkané kapsy na kolech jídlem, zatímco my jsme vezli jen minimum. Radim zajistil na trati servis, jako mají profesionální závodníci," pochvalovala si Radka, která se hlavně v první půlce závodu stravovala přesně podle Radimových rad. Na trase snědla půl rohlíku se šunkou, jeden banán, dva gely Enduro, tyčinku a magnézium. "Na trati na nás několikrát čekal mechanik Kamil s plnými bidony a doplňoval nám gely. Ke konci závodu už jsem se občerstvovala spíš intuitivně, abych neměla pocit hladu."
Krizi Radka neměla žádnou, ale kolem stého kilometru, kde je táhlý výjezd na Fryšták, trochu zvolnila tempo. Radim jí přispěchal na pomoc s prvním rychlým gelem.
"Na jedné kontrole jsme zjistili, že kousek před námi jede další holčina. Proto za to Radka v kopci vzala a za chvilku jsme ji dohnali," vyprávěl Radim Kořínek a dodal, že Radka na trati jednou spadla, když jí nějaké děcko dost neobratně podávalo na občerstvovačce pití. "Bez problémů ale vyskočila a jela dál. Krásné bylo, jak s námi během závodu jelo plno lidí, co poznávali Radku i mě z článků na Xman.cz. Byl jsem až překvapený, kolik závodníků její přípravu na iDNES.cz sledovalo. A myslím, že to je především proto, jak sympaticky Radka působí."
"Tolik lidí nám fandilo a říkalo, že mě a projekt Bikemaratonec z iDNES.cz znají," potvrzovala i Radka, kterou při závodě spousta borců hecovala: "Radko, jedeme, do toho!" Na Radima, když někdy musel Radku dohánět, pokřikovali: "Dědku, zaber!" Radim měl totiž pár kilometrů potíže kvůli ohnuté přehazovačce.
"V jednom stoupání jsem se motal ve skupině, někdo tam najel na tlustý klacek, který mi vletěl do kola. Shodil mi řetěz a vyřadil tři horní pastorky. Naštěstí jsem brzy potkal borce se sikovkami, který mi přehazovačku srovnal. Radka mi však mezitím ujela, než jsem ji dohnal, bylo to peklo, protože ona jela fakt svižně."
Radčiny dojmyCítila jsem se na Drásala připravená, ale že budu připravená tak dobře, to bylo milé překvapení, pro mě a myslím, že i pro Radima Kořínka. Měla jsem před Drásalem velký respekt. Stoprocentně to byl můj nejtěžší závod, protože je dlouhý, vede náročným terénem přes mnoho kopců, a když už si člověk pár kilometrů před cílem myslí, že vyjel poslední stoupák, přijdou ještě další dva. Právě proto jsem byla na startu dost nervózní. Pravda, jakmile se rozjedu (chvíli to trvá, než se startovní pole na silnici rozmělní a vjede do terénu) tréma zmizí, ovšem víc než jindy jsem pořád myslela na to, že musím zvolit správné tempo, abych vydržela 115 kilometrů, ale zároveň nejela zbytečně pod své možnosti. V první části závodu jsem měla v kopcích vyšší tepy, i přes 170, což nemám mít, protože to už není v efektivním aerobním pásmu. Jelo se mi ale dobře a po chvíli se to srovnalo, takže jsem si udržovala tep do 165. Navíc mě Radim hlídal. Když měl pocit, že šlapeme moc rychle, doporučil zpomalit. Ale že bych měla čas se kochat výhledy do přírody Hostýnských vrchů, to určitě ne. Na to při závodě není prostor. Člověk se strašně koncentruje na výkon, sleduje jízdu borců před sebou. Většinou jsem jezdila za Radimem. Byl to zážitek a obrovská zkušenost kopírovat stopu za takovým profíkem. Hlavně jsem si však opakovala, že závod jedu pro radost, takže do cíle musím dojet s úsměvem ve tváři. Proto jsem ve sjezdech neriskovala a neblbla, abych měla kolo pořád pod kontrolou. Přece jen mám z takového dlouhého závodu respekt, takže jsem se nepouštěla do zbrklých rizik. Jsem ráda, že to takhle krásně vyšlo. Mám jedinečný životní zážitek, který byl sice spojený s tříměsíční tréninkovou dřinou, ale opravdu mě to bavilo a jsem ráda, že se mi podařilo něčeho dosáhnout. Teprve postupně mi to všechno najednou dochází. Vzpomínám, jak jsem na počátku dostala e-mail z Kooperativy, že jsem byla vybrána mezi sedm finalistů, jak jsem konzultovala s dětmi, jestli do toho půjdu, či ne. Měla jsem pochyby, zda tak náročnou přípravu zvládnu. Ale všichni kolem mě podpořili a to mě strašně motivovalo. Od dubna mi telefonovala spousta kamarádů, které jsem léta neviděla. Těšilo mě, jak mi fandí. Teď mám medaili a obrovskou radost. Děti mě vítaly: "Teda mámo, ty nejsi normální." Bikemaratonec byl úžasný projekt a já jsem vděčná všem, kdo ho vymysleli. V diskusích na iDNES.cz občas někteří ostřílení cyklističtí borci psali, abychom z Drásala nedělali kovbojku, že člověk prostě skočí na kolo a vyrazí, já bych ale chtěla zdůraznit, že Drásala určitě nemůže dát nikdo bez přípravy, bez zkušeností. Jsem šťastná, že jsem tuhle životní příležitost dostala právě já. Projekt Bikemaratonce jsem si moc užila a jsem opravdu šťastná, že jsem si mohla vyzkoušet špičkové kolo a přípravu pod profesionálním vedením. |
