Po letech, když všechno už bylo jenom vzpomínkou, prohlásil Jack Lee, jeden z velitelů té bitvy: "Byla to ta nejzatracenější věc, kterou jsem zažil."
Ale možná měl spíš říct, že to byla jedna z nejneuvěřitelnějších bitev druhé světové války. Neuvěřitelné je na ní ovšem i to, že o ní nikdo z Hollywoodu nenatočil film. A že málem upadla v zapomnění.
Američtí vojáci v ní bojovali bok po boku s vojáky wehrmachtu proti několika stovkám esesáků, aby zachránili skupinu prominentních vězňů slavných jmen, kteří formálně spadali pod koncentrační tábor Dachau.
Bylo to pár dní po smrti Hitlera a pádu Berlína. Přestože válka už pomalu končila, tady se bojovalo na život a na smrt. Esesáci měli jasný rozkaz: všechny pozabíjet.
A byla to jediná bitva v americké historii, kdy američtí vojáci opravdu hájili středověký hrad.
Vše přitom začalo velkým zmatkem.
Na kole pro pomoc
Dopoledne 4. května 1945 měli vězni na hradě Itter v rakouských Tyrolích asi dvacet kilometrů od Kitzbühlu důvod k radosti i obavám. Zjistili, že jsou sami. Strážní SS utekli. Ale to ještě neznamenalo, že vězni měli vyhráno. Už předtím jim esesácký velitel vyhrožoval, že na konci války budou postříleni.
Byli to totiž prominentní vězni. Bývalý francouzský prezident Lebrun, někdejší premiéři Daladier a Reynaud, slavní generálové z první světové války Weygand a Gamelin, syn proslulého premiéra Clemenceaua z téže války, jedna z největších francouzských tenisových hvězd Jean Borotra. A také jejich několik manželek a "asistentek". Hitler je nechal zavřít a udělal z nich "čestné vězně". Formálně spadali pod Dachau, ale proti koncentráčníkům měli rajský život. Měli vlastní pokoje a k dispozici třeba knihovnu.
Teď se snažili vzít osud do vlastních rukou. Vylomili dveře zbrojnice, vzali si samopaly a pušky a čekali.
Mezi nimi byl však jeden vězeň jménem Zvonimir Cuckovič (možná Čučkovič, kdo ví). Rozhodl se, že vyrazí pro pomoc.
V blízké vesnici ukradl kolo a šlapal nebezpečnou krajinou, ale místo na Američany narazil na Němce.
Byla to jednotka, jíž velel majora Josef Gangl (někde se uvádí Gangel). Dvacet mužů. Hledali Američany, jimž by se vzdali. Vězeň jim řekl, co se děje. Vymysleli plán: Cuckovič zkusí vyrazit směrem na Innsbruck, vojáci na Kufstein. Snad někoho rychle najdou. Němci byli rychlejší: major Gangl s bílou vlajkou v Kufsteinu vysvětlil Američanům, co hrozí na hradě, a ti se rozhodli vyslat hlídku.
Velel jí mladý poručík John "Jack" Lee. Dostal dva tanky, dohromady v nich bylo i s ním osm lidí, a šest černošských vojáků navíc. Němci jeli s nimi.
Když dorazili k Itteru, Francouzi překvapeně zírali na záchranu, která dorazila. Byla to divná kolona: dva americké tanky a dva náklaďáky wehrmachtu i s vojáky.
Ale tím nic nekončilo. Tohle byla jen předehra dramatu.
Další dění šokovalo Francouze ještě víc. Lee, další americký poručík jménem Blasse a major Gangl si otevřeli lahev vína, připili si a poplácávali se jako nejlepší přátelé.
Zdálo se, že válka na Itteru skončila.
Jenže v noci dorazili esesáci.
Bitva začala v deset ráno
První přestřelka vypukla ještě v jedenáct večer, ale o nic zatím nešlo. Bylo to z dálky. Jako by příslušníci 17. divize pancéřových granátníků SS Götz von Berlichingen říkali: Jsme tady.
Američané a Němci už měli od odpoledne vypracován obranný plán. Lee Francouzům přikázal schovat se do sklepa. A vojákům řekl, aby šetřili municí, protože jí měli málo.
Poslední bitvaBitva o hrad Itter zapadávala prachem času. Stala se drobnou epizodou převálcovanou ohromujícím faktem konce války a byla zaznamenána spíše jen v regionálních análech a kronikách. Faktem však je, že Josef Gangl byl dříve v německých pramenech uváděn jako muž, který na konci války položil život za správnou věc. Problém byl, že ve věku internetu to, co není v angličtině, jako by neexistovalo, takže německy psané texty nemají takový dosah. Teď najednou události staré desítky let ožily, protože je v knize Poslední bitva (The Last Battle) popsal specialista na druhou světovou válku Stephen Harding, autor řady knih s válečnou tématikou. Kniha vyšla nedávno, přesto však je bitva o zámek Itter najednou celosvětově známá. Uvidíme, jestli o ní bude i film. |
On sám zažil přepych, který si nemohl dovolit zrovna často. Spal na měkké matraci. Ve čtyři ho ovšem probudila další střelba. Kolem hradu byli esesáci, byl to průzkum bojem. Chtěli vědět, kolik nepřátel mají před sebou.
V osm se to dozvěděli přesně. Jeden z vojáků wehrmachtu utíká z hradu a míří k esesácké divizi. Jeho spolubojovníci po něm nestřílejí. Čtrnácti Američanům, kteří byli obklíčeni přinejmenším stovkou SS a v zádech měli dalších dvacet Němců, se potvrzují jejich obavy: co když ta naše dvacítka nakonec půjde proti nám…
Major Gangl znovu vysvětluje svým vojákům, že větší naději na přežití mají, když budou bojovat s Američany proti krajanům v uniformách SS.
Ale nevypadá to, že má pravdu: esesákům přijíždějí posily. Už jich je několik set. Mají dokonce protiletadlové dělo a protitankový kanon. A také jasný rozkaz: Všechny zlikvidovat. Nikdo nesmí přežít.
Lee se snaží spojit vysílačkou z tanku s veliteli, aby přivolal pomoc. Je rozbitá. Pak mu Němci řeknou, že objevili spojení. Dovolají se do hotelu jménem Neue Post Inn ve Worglu. Někdo jim tam slíbí, že přivede Američany.
Podle pozdějších záznamů a hlášení bitva vypukne přesně v deset dopoledne 5. května. Rána z kanonu zničí tank, který stojí v bráně hradu. Hradní zdi začínají ostřelovat kulomety. Palba kryje roje esesáků, kteří se blíží k příkopu pod hradbami.
Vojáci v uniformách americké armády a wehrmachtu zjišťují, že mají nečekané spolubojovníky. Francouzi vylezli ze sklepa, vzali si své zbraně a začali bojovat. Lee vidí expremiéra Reynauda, jemuž táhne na sedmdesátku, jak stojí u hradeb a střílí ze samopalu "se zápalem mladého rekruta".
Lee se podívá na Gangla a usměje se nad tou scénou. Rozdělí se a každý jde ke svým mužům. Vědí, co mají dělat: když esesáci proniknou dovnitř, ustoupí do hradní věže. Plán jako ve středověku. Také taktika tomu odpovídá: až jim dojde střelivo, budou se bránit bodáky a pěstmi.
Čas běží, už je po třetí odpoledne. A Lee si říká, že pomoc už by měla dorazit. Obránci střílejí sporadicky, šetří municí. Esesáci chápou, že protivník je na tom špatně, a už si připravují lana, aby zdolali hradby. Současně chtějí vypálit pancéřovou pěstí proti bráně, aby ji otevřeli.
Někdy v tu chvíli zasáhne odstřelovač majora Gangla. Je na místě mrtvý.
A v ten okamžik také zemře muž s panzerfaustem, aniž stačí zmáčknout spoušť. Koupil to zezadu. Nikdo nechápe, co se děje. Všichni, útočníci i obránci přestávají střílet. Ti druzí se otáčejí. Až jeden z nich najednou zvolá: "Panzer!" Tank!
Ten americký tank se jmenuje Boche Buster, cosi jako Ničitel skopčáků. Za ním jede kolona, v ní další tanky a náklaďáky s vojáky. Esesáci prchají do lesa.
Je konec.
Lee jde vstříc jednomu z velitelů a hlasem plným předstírané podrážděnosti řekne: "Sakra, kde jste se flákali?"
Konec skoro jako pro Hollywood.
