Atmosféra napjatého očekávání a nervozity, ale také frustrace a pro někoho možná i spousta nechtěného sociálního kontaktu. Důvod, proč neradi čekáme ve frontách, si každý najde sám. Zvlášť, když se řada kupředu zrovna nehýbe.
Evropskými přeborníky v čekání ve frontách jsou Italové, kteří v průměru tráví na úřadech ročně 400 hodin vyčkáváním, až na ně konečně přijde řada. Mimochodem, ročně Itálii přijde tahle čekací mánie na nějakých 44 miliard dolarů ztráty ekonomické produktivity. Snad i proto tu vznikla profese profesionálního čekajícího, osoby, která vám drží místo. Říká se jí codista.
Zastávají ji většinou důchodci, kteří mají volného času nazbyt. Podrží vám flek, vyzvednou lístek, vystojí nekonečnou frontu. Když je vybavíte plnou mocí, mohou za vás zajít na poštu pro balík nebo zaplatit účty. V lehce chaotickém prostředí administrativních institucí se dokonale orientují a trpělivě zdolávají jednu frontu za druhou. Ozvou se vám, až se přiblíží moment, ve kterém už vás sami zastoupit nedokážou. Třeba v ordinaci u zubaře.
Profesionální „čekače“ však najdete i ve Spojených státech amerických. Fungují to celé organizované gildy, které za vás vystojí frontu na lístky na sportovní utkání nebo koncert. V Polsku ční mezi profesionálními „čekači“ pan Tadeusz Żak. K jeho profesi, vypočítává, patří samozřejmě trpělivost, ale též důvěryhodnost, upřímnost, vytrvalost. Nejdéle ve frontě čekal čtyřicet hodin.
Odměna za rizikové nicnedělání
Napsat si do životopisu „Pracoval jsem pro americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku“ zní honosně. NASA, to jsou přece špičkoví inženýři, počítačoví experti, fyzikové, astronomové a hlavně kosmonauti, že? Ano, jenže kromě téhle ligy je tu i řada lidských pokusných králíků.
Někteří jsou placeni doslova za nicnedělání. To proto, že při něm jde o zdraví. Experti ve vedení NASA se totiž usilovně snaží odhalit, jaká rizika by mohl vesmírným posádkám přinést dlouhodobý klid na lůžku, například při misi na Mars. A zkouší to na lidech na Zemi.
Nejde jen o proleženiny. Dlouhodobá fyzická nečinnost se projevuje i na poruchách trávení a příjmu potravy, stejně jako na schopnosti orientace v prostoru. Po pár týdnech strávených víceméně vleže je problém dát si obyčejnou sprchu. I proto jsou lidští pokusní králíci pod bedlivým dozorem lékařů.
V roce 2017 pak pro podobně nastavený výzkumný program rekrutovala dobrovolníky i Francie. Úkol? Ležet v kuse 60 dní. Za odměnu v přepočtu 425 tisíc korun. Rozhodně je to prý menší zábava, než jak to zní.
Pasivní účastí na nejrůznějších experimentech si rádi přivydělávají studenti. Na 12 tisíc dolarů za 11 dní jste si mohli přijít ve studii Harvardské lékařské univerzity. Výzkumníky zajímalo, jak se proměňuje vaše tepová frekvence a množství spotřebovaného kyslíku během různých spánkových režimů. Lidští pokusní králíci tak museli, utlumeni léky, jedenáct dní v kuse spát. Byli na tom nejspíš lépe než ti, kteří museli stejnou dobu pod dohledem lékařů zůstat vzhůru.
Když jde učitel na hanbu
Zavání to lacinou senzací, ale zrovna v New Yorku to není neobvyklý případ: Učitel je nařčený, například žáky, rodiči nebo nějakou organizací, z nepřístojného chování. Měl například uhodit žáka, osahávat studentky, přijít do hodiny opilý nebo podat učební výklad zvláště pobuřujícím způsobem.
Co teď s ním? Než podanou žalobu vyhodnotí soud, nemůže ředitel školy kontroverzního učitele vyhodit, přinejmenším z obavy další žaloby, ale současně jej nemůže nechat působit mezi žáky. A tak nastupuje instituce přezdívaná „rubber room“.
Zmíněný učitel pobírá dál plat, ale neučí. Sedí v oddělené sborovně nebo v kanceláři, do které musí každý den stejně jako do zaměstnání, přičemž tam nedělá nic. Zaměstnavatel se ho pochopitelně snaží něčím zaměstnat, ale většinou to nefunguje. Není přitom neobvyklé, že přehlceným soudům trvá vyřešení případu tři až čtyři roky. Podobnou praxi aplikují i státní instituce u svých úředníků, kteří se stanou předmětem vyšetřování. Ti však většinou dostanou „domácí vězení“.
Úředníci v Kuvajtu to s prací nepřehánějí
K osobní reputaci patří v Kuvajtu kromě dobrého rodinného původu i práce pro vládu. Stát se v monarchii královským úředníkem dodá vašemu jménu patřičný zvuk a váhu. Přijít tu k nějaké funkci není s patřičnými konexemi vůbec složité. Neznamená to však, že byste nutně museli potupně pracovat jako ostatní. Mnohdy prostě jen pobíráte plat, aniž byste se obtěžovali do svého zaměstnání někdy zavítat.
V roce 2016 to odhalilo vyšetřování, motivované investigativními žurnalisty a posílené o protesty rozbouřených občanů. Jeho výsledkem bylo ukončení zaměstnaneckého poměru s 900 zaměstnanci úřadů, kteří se za předchozí rok a půl v práci vůbec neobjevili. I když samozřejmě pobírali plat. Byla to však jen špička ledovce. V tiskovém prohlášení pak kuvajtská komise pro veřejné služby uvedla, že počty úředníků, které nikdy nebyli v práci, jdou do tisíců.
Zápasník za miliony
Profesionální zápasníci wrestlingu prodávají v ringu spíše herecké výkony a podobně jako filmové hvězdy jsou opravdu i placeni. Skutečně úspěšné ikony tohoto divácky vděčného spektáklu se však nenechávají otloukat každý den, zazáří jen několikrát do roka na vyhlášených turnajích. Plat však pobírají po celou dobu.
Kuriozitou byl v tomto ohledu Lanny Poffo, přezdívaný na wrestlerském kolbišti Génius. Asociace WCW si jej najala v roce 1995 a až do roku 1999 mu každoročně vyplácela v přepočtu 3,75 milionů korun. Ani jednou ho však nepostavila do ringu, nikdy jej neoslovila, jeho telefony prý nezvedala. Mimochodem, krátce po ukončení jeho smlouvy vyhlásila asociace bankrot.
