Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Lidé padali, lyže létaly. Drsný skialpinistický závod jsem nedokončil

aktualizováno 
Byl to třídenní skialpinistický masakr. Pro pouhých sto dvojic a s náročnými časovými limity. S kamarádem jsem na něj vyrazil s cílem dojet do konce. Nepovedlo se. Závod Bokami se ukázal být tvrdší než my.

Západní Tatry - Roháče, jsou slovenským skialpovým rájem. Jednou ročně se tu na závodě Bokami sejdou a poměří síly muži a ženy, kteří propadli lyžím s tuleními pásy. Většinou lidé, kteří na horách žijí, pracují a pořádně trénují. Žádní amatéři. Ve dvojicích se pak po tři dny vydávají na tratě, které mají převýšení i více než 2 500 metrů.

Drsní chlapi, drsné holky. A drsný limit

Kolem mě chodí samí hubení chlapi a také několik hubených holek. Většina má, jak se říká, čtyřicet kilo i s postelí. Nikde ani gram tuku navíc. Žádné oběti anorexie, ale chlapi, kteří denně na lyžích vybíhají pořádné kopce. Někdo ráno před prací, jiný v rámci ní jako člen horské služby. Jsou tu domácí Slováci, Češi, Poláci, Angličané i jeden Švýcar.

Fotogalerie

Připadám si jako kluk, který hraje pralesní ligu a ocitl se mezi prvoligovými fotbalisty. Slyším, že ten už za sezonu nastoupal 200 a další 250 tisíc výškových metrů. Já mám sotva dvacet tisíc a to jsem se letos snažil trénovat (o tréninku více zde).

„Přitvrdili,“ hlásí můj parťák, horský vůdce Branislav Adamec (Gabo), když mě vyzvedne na nádraží. Zatímco loni byly na určených místech časové limity, které musela dvojice stihnout, letos se počítají jako 1,7násobky času prvního. Bez ohledu na kategorii. Stejně tvrdý je čas pro muže, ženy i veterány, jako jsem já a Gabo.

Závod se koná v národním parku, počet dvojic je proto omezen přibližně na sto. Organizátoři logicky chtějí ty nejlepší. Musí také eliminovat ty, kteří by mohli mít se zdoláním tratě problém.

Startujeme v pátek z Bobrovecké doliny. Dole není sníh. Běžím v přezkáčích s lyžemi na batohu. Popravdě, běžím jen první metry, pak svižnou chůzí stoupám do kopce. Poslední nejsme, ale pohybujeme se na chvostu závodu. Od začátku víme, že naším cílem není boj o vítězství, ale o udržení v závodě.

Očima organizátorů

Bokami Západných Tatier je prestižní klání skialpinistů na Slovensku, které už nějakou dobu láká i Čechy a Poláky. Nyní se začínají hlásit i závodníci z dalších zemích. Už deset let ho pořádají sportovní kluby z Bobrovce, Zuberce a Žiaru. Jedním z hlavních organizátorů je Michal Danko.

Jak dlouho dopředu se závod připravuje?
Celý rok. Nyní ještě musíme něco dokončit k uplynulému ročníku a pak už začínáme jednat se sponzory a dalšími o podobě závodu na příští rok. Samozřejmě, čím více se závod blíží, tím je příprava intenzivnější.

Závod zajišťuje obrovské množství dobrovolníků.
Nedokážu to říci úplně přesně, ale nejméně sto jich bude. Patří jim velký dík.

Sto je také závodních dvojic, plánujete rozšíření?
Vzhledem k ochraně přírody, ale i zajištění bezpečnosti závodníků je to asi maximální počet. Vice lidí jet nemůže.

Jak vůbec vycházíte s ochranáři?
Dobře, snažíme si vyjít vstříc. I díky tomu je možné získat pro některé úseky tratě někdy výjimku a vést ji místy, kam se jinak nesmí. Jindy to nejde a musíme vymyslet jinou variantu tratě.

Jak dlouho dopředu se trasa jednotlivé etapy připravuje?
Ti, kteří je připravují, Roháče dobře znají a ví, jaké možnosti mají k dispozici. Lidé jsou v terénu už asi týden dopředu. Definitivní podoba a vytyčení ale vzniká až den před startem každé etapy. Rozhodují aktuální podmínky a předpověď počasí.

Letos byla výborně našlápnutá stopa a praporky skoro na každém kroku. Kolik jich vlastně máte?
Hodně, ale odhadnout to nedokážu. Je jich opravdu moc.

Hodně se mluvilo o jiném systému limitů.
Dříve byl pevně stanovený čas, letos jsme zvolili 1,7násobek od času vítěze. Počítali jsme to podle loňských výsledků. Není to tak, že bychom ten 1,7 násobek vypálili od boku. Je to však ještě otázka pro další zvážení. Švýcar, který letos závodil, byl hodně rychlý, a pokud bude mít podobného parťáka, pak by mělo hodně lidí problém. Není naší snahou, aby velká část účastníků závod nedokončila.

Budete se snažit získat větší množství výborných závodníků ze zahraničí?
Mluvíme o tom, ale musíme pro ně vytvořit podmínky.

Je to náročný závod. Musí mít zájemce zkušenosti s vysokohorským prostředím, skialpinismem a dobrou fyzickou kondici?
Je to tak, ale z přihlášky nepoznáme, jestli se dvojice vyzná, nebo ne. Někdy tak vznikají záseky v exponovaných částech, pár dvojic má problém používat mačky či cepín. To by si ale měla říci především dotyčná dvojice, jestli na to má.

Konečně se dostáváme na sníh. Rychle nazout lyže, trochu se napít a znovu stoupat. Na sněhu jsme trochu zrychlili. Dostáváme se malinko kupředu. Další část závodu už se ale jen vzájemně předjíždíme s dvojicí, kde kluk za sebou táhne holčinu na laně. Vzájemná pomoc je povolená, jakákoli jiná od někoho zvenčí je penalizovaná a může vést až k diskvalifikaci.

Je teplo a mlha. Místy taková, že máme pocit, že stoupáme sami. Naštěstí se na první sjezd vyjasní. Sníh je mokrý, hrubý a těžký. Žlab, kterým sjíždíme, ale není až tak náročný. Dokonce i někoho předjíždíme.

Dole nasazujeme pásy, lyže, dávám si gel, trochu vody a vyrážíme znovu do kopce. Žádné velké zdržování. Bojíme se limitu. Není čas v klidu se napít a něco sníst. Další výstup je zdlouhavý. Nad hlavou vidíme, jak šlapou páry před námi. Mokrý sníh způsobil, že stoupací pásy už nelepí dobře. Vezeme náhradní a Gabo jeden musí vyměnit. Ale stejný problém má řada dalších závodníků.

Následuje hezký sjezd. Nějak se mi nedaří zacvaknout pravou nohu. První část mám trochu telemarkovou, ale pak konečně dupnu tak, že bota drží. Dojíždíme do žlabu. Znovu pásy a znovu do kopce. „ Už jen posledních tři sta výškových metrů,“ povzbuzuje nás organizátor.

Poslední sjezd a jsme v cíli. Stihli jsme to, ale rezervu jsme neměli velkou, deset minut. Konečně je čas říci si i nějaké dojmy. „Ty si chtěl několikrát zrychlit,“ spíše konstatuje, než se ptá Gabo. Má pravdu, bál jsem se, že nás vyřadí. „Je to třídenní závod,“ připomíná, že je třeba rozložit síly.

Závod i společenské setkání

Několikadenní závody mají jednu výhodu. Sportovci se po dojetí do cíle nerozprchnou. Díky společnému ubytování se potkávají na obědě, debatují. Probírá se, kdo kde zlomil lyži, a že jich celkem za závod bylo, kde byl náročný úsek, komu to jak sedlo.

Důvodem k diskuzi je i vyhlášení výsledků etapy a také prezentace trati na příští den. Etapy nemohou organizátoři připravovat dlouho dopředu. Záleží na počasí a sněhových podmínkách, proto je trať určena večer před závodem a není vyloučeno, že se změní v průběhu závodu s ohledem na aktuální situaci.

Po prvním dni se mluví hodně například o švýcarském závodníkovi a reprezentantovi Pascali Iglim. „Neuvěřitelná mašina,“ shodují se závodníci (nakonec s Matúšem Vnenčákem skončili druzí).Na pokoji je to celkem tichý, pohodový kluk. Možná malinko překvapený, jak se mezi etapami dá slavit. Party jsou však celkem poklidné. Všichni ví, že je ráno čeká další etapa.

Game over

Druhý den ráno svítí sluníčko a mrzne. Upravená sjezdovka lyžařského střediska Roháče - Spálená je tvrdá. Na startu je většina párů. První den neprošlo limitem jen asi deset dvojic.

Tentokrát startujeme na lyžích. Celý balík závodníků letí výš a výš sjezdovkou. U nás je to bohužel naopak. Propadáme se startovním polem. „Čeňku, je zle,“ říká Gabo asi ve třetině sjezdovky. „Nevím proč, ale nejdou mi nohy, jsou úplně zatuhlé,“ vysvětluje. Nabízím pomoc, ale Gabo se táhnout nenechá. „Buď to rozejdu, nebo ne,“ tvrdí.

Na konci sjezdovky nás čeká Ivan Doskočil (Dosky), se kterým šel Gabo závod loni. S kamarádem Vítkem nás povzbuzuje, ale v tu chvíli jsme už poslední. Gabo se ještě chvíli trápí, ale pak to vzdává. Konec závodu. Parťák se mi vrací. Dohodneme se, že si alespoň s Doskym obejdu trať závodu.

Ta je krásná, organizátoři výborně našlápli stopy. Zelené praporky pro stoupání a červené vyznačující sjezdy jsou na atraktivních místech. Středobodem etapy je vrch Salatín, na který závodníci šplhají hned dvakrát. Já na kontrole odevzdávám čip. S Doskym doběhneme poslední závodníky a šlapeme za nimi.

V závěrečném výšlapu na Salatín nad námi stoupají hned dvě poslední dvojice. Najednou se ozve varování: „Pozor lyže!“ Závodnici nad námi se nějak uvolnila lyže a letí dolů. Zastavuje se o pár set metrů níže. Pro tento pár to znamená konec.

K místu, kde je natažené fixní lano, zbývá už jen pár výškových metrů. Nad námi zůstala jen dvojice Poláků. Jsou navázaní, lepší táhne horšího, oba bojují, ale je vidět, že už jim chybí síly. Dosky se na mě otočí, má strach, že by mohli spadnout, a jak jsou navázaní, strhnout nás s sebou. Než to stačí říci, vidí, že dolů letím já. Ani nevím, jak se to přesně stalo. Na otoče při stoupání mi to nějak ujelo a jedu po hlavě dolů.

Po zmrzlém sněhu nabírám rychlost. Otáčím se, abych dostal lyže pod sebe. Pouštím jednu hůlku, oběma rukama chytám druhou a její hrot se mi daří zarýt do sněhu. Po pár metrech zastavuji. Jsem jen trochu odřený. Hory mi připomněly, že stačí chvilka nepozornosti. Dojdu pro druhou hůlku a tentokrát bez nehody vystoupám k místu, kde nasazujeme mačky, stoupací železa.

Poláci na vrcholu Salatína končí. Sjíždíme k cíli. Tam potkávám i kamarády z Velké Británie. I je organizátoři zastavili, protože o pár minut nestihli limit. V sobotu jsou hodně mrzutí, ale další den už slibují, že za rok přijedou lépe připravení.

Gabo má v noci horečku a sráží ji práškem. Ráno se cítí lépe, ale dohodneme se, že se jen přehoupneme za závodníky přes Smutné sedlo na druhou stranu hřebene a pak už pojedeme Žiarskou dolinou dolů k autu a místu vyhlášení výsledků. Přicházím o atraktivní přechod přes Tri kopy, který znám jen bez sněhu. Snad někdy příště.

Loni jsme s Gabem a biatlonistou Ondřejem Moravcem šli krátkou verzi závodu prestižní skialpový závod Patrouille des Glaciers. Skončili jsme 67. z 376 týmů, které závod dokončily (více zde). Musím říci, že Bokami je neméně krásné, ale mnohem, mnohem náročnější klání.





Nejčtenější

Miluji válení se v posteli, říká MOgirl Neira. Ale jinak žije víc než aktivní...
Miluji válení se v posteli a hlazení, jsem jako kočka, říká MOgirl Neira

Neira krotí oheň. Už několik let se věnuje ohňové a světelné show, ale není jen v kolonce „hezká holky, která mává s ohněm“. „Hodně času mě stojí příprava...  celý článek

Tak samozřejmě, polévání slečen v bikinách šampaňským je přesně to, o čem muži...
Ostrov bude plný sexu, drog a alkoholu, láká na svou dovolenou agentura

Neomezený sex, dvě dívky denně, vstřícný postoj k drogám, alkoholu a jídla, co hrdlo ráčí. Čarokrásné pláže, party na jachtě. Ony čtyři dny na soukromém...  celý článek

Nakonec hájil v konfliktu americké zájmy plukovník Silas Casey, muž se...
Kanadě a USA hrozila válka. Kvůli zabitému vepři

Na počátku byl zastřelený pašík, na konci konflikt, v němž proti sobě stálo britské námořnictvo a americká artilerie. Ne, kanadsko-americké vztahy nebyly vždy...  celý článek

Další z rubriky

Jakkoli to znělo bizarně, fungovalo to. Honza jezdil s rukou v botě.
VIDEO: Handicapovaný biker jezdil v Livignu s rukou v botě

Pozvánku do areálu v italském Livignu od českého profesionálního bikera Richarda „Gaspiho“ Gasperottiho odmítnout nemůžete. Přijali jsme ji i s kameramanem...  celý článek

Dívka se připoutala ke vznášedlu, které vyrobili z dronu
VIDEO: Krásku v bikinách nesou nad jezerem drony

Je to jako scéna z futuristického filmu. Blondýnka se ladně vznáší nad jezerem. Nevzrušeně, rozkošnicky klidně. Až si letu užije, přistane bezpečně na pontonu.  celý článek

Šárka Pančochová
VIDEO: Mentální trénink je zásadní, říká snowboardistka Pančochová

Její poslední týdny byly poznamenány zraněním, nyní se však vrací do tréninků naplno. Pražskou zastávky využila i proto, aby se v klidu připravila na závodní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.