Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Boxerské filmy podle příběhů skutečných bojovníků, které musíte vidět

aktualizováno 
Žádný smyšlený hrdina jako Rocky, ale skuteční bojovníci z masa a krve. Začali na ulici, čelili rasismu, prali se se zákonem. James J. Corbett, Rocky Graziano, Jack Johnson, Jake LaMotta a James J. Braddock patří mezi boxery, jejichž osudy inspirovaly Hollywood.

Jack Johnson se stal prvním afro-americkým šampionem v těžké váze. | foto: Profimedia.cz

James J. Corbett: Gentleman Jim (1942)

Boxerský svět byl ještě divoký, bez pravidel a ve většině amerických států byly duely dokonce zakázané. Samo jejich zorganizování bylo tedy velkým a nelegálním dobrodružstvím. Jedním z největších bojovníků byl na konci 19. století James J. Corbett. Média mu dala přídomek Gentleman. I proto, že měl za sebou střední školu, a tím mezi ostatními divousy v ringu skutečně čněl. A aby toho nebylo málo, šuškalo se, že absolvoval i vysokou.

Také se o něm mluví jako o otci moderního boxu, to pro jeho inovativní techniky a téměř vědecký přístup. I díky němu se z něčeho, co bylo stále spíše pouhou rvačkou, začal stávat sport, ne-li umění.

Fotogalerie

Režisér filmu Gentleman Jim Raoul Walsh vycházel přímo z boxerovy autobiografie. V podání Errola Flynna je drzým mladíkem s nekonečným sebevědomím, jehož si za svěřence vybere trenér, který přijel do Ameriky z Velké Británie, aby dal zakázanému boxu lepší pověst. Součástí příběhu je i láska. Milionářskou dcerku Victorii frajírek nejdříve irituje, ale nakonec jeho šarmu podlehne stejně, jako pod jeho pěstmi padají k zemi soupeři v ringu.

Rocky Graziano: Někdo tam nahoře mě má rád (1956)

Dlouhá cesta od pouličních lumpáren a floutkovství až k odpovědnosti a sportsmanství. Thomas Rocco Barbarella byl rváč, který prošel nejrůznějšími polepšovnami, káznicemi a nápravnými zařízeními, vězením a nakonec armádou, z níž dezertoval poté, co napadl nadřízeného. Utekl rovnou do ringu, k boxu ho ostatně vedl otec už od tří let. V roce 1939 se stal amatérským newyorským šampionem, zlatou medaili okamžitě prodal a rozhodl se boxu držet.

Jako Rocky Graziano pak vyhrával, co mohl, a to navzdory tomu, že disciplínu nesnášel na trénincích v ringu stejně jako v armádě a ve vězení. Vítězil díky nenávisti, kterou si mezi provazy přinesl z ulice. A tam jí bylo hodně. I díky své ženě Normě však z frajírka vyroste ve zralého muže, který pochopí rozdíl mezi ulicí a ringem a proboxuje se z chudoby až k titulu šampiona ve střední váze.

V hlavní roli snímku Někdo tam nahoře mě má rád od režiséra Roberta Wiseho se blyští Paul Newman, který se během natáčení se samotným Grazianem setkával.

Jack Johnson: Velká bílá naděje (1970)

Pro rasistickou bílou Ameriku to byl na začátku minulého století velký problém. Ten mrštný černoch se sofistikovanou taktikou v ringu si s bílými protivníky dělal, co chtěl. Hrál si s nimi jako kočka s myší, škodolibě je trestal, zatímco kolem nich kroužil, povídal si s publikem, leckdy z nich nejprve vymlátil duši a poté je držel na nohou, podpíral, než se zotavili a mohli inkasovat další nadílku.

Pro tehdejší společnost bylo příliš ponižující nechat takto kralovat "špinavého negra". Začala proto velká sháňka. Hledala se naděje, která by zachránila "bílou čest".

Mužem, o něhož tu šlo, byl Afroameričan Jack Johnson. A právě jeho život se stal inspirací, kterou volně sleduje snímek Velká bílá naděje režiséra Martina Ritta s Jamesem Earlem Jonesem v hlavní roli. Romantické drama se však zaměřuje spíš na boxerův vztah s bílou Američankou, jemuž bílé úřady nepřejí, a nešťastný konec.

Nic mě nezdolá.

Nic mě nezdolá. "Světu čelil beze strachu. Nebyl nikdo ani nic, čeho by se bál," řekla o Johnsonovi jedna z jeho partnerek.

Jack Johnson neustále překračoval tabu a sociální a ekonomický status, který

Jack Johnson neustále překračoval tabu a sociální a ekonomický status, který Amerika Afroameričanům přidělovala. Rád žil okázale, mezi jeho nákladné koníčky patřily automobilové závody a drahé obleky.

Jack Johnson se ve skutečnosti postavil svému oponentovi, který měl vrátit stoupencům bílé nadřazenosti čest, v roce 1910. Duel sledovalo pod širým nebem 20 tisíc lidí. James J. Jeffries proti němu neměl šanci. Poté, co šel dvakrát k zemi, hodil jeho tým do ringu ručník.

Atmosféra připomínala válku. Úřady zakázaly divákům nosit si na místo zápasu zbraně a nemohl se tam prodávat alkohol. Po Johnsonově vítězství následovaly rasové bouře, když bílí občané mnohde napadali oslavy Johnsonových fanoušků. Padesáti městy se prohnaly nepokoje, zemřelo při nich osm černochů a pět bílých.

Zápas byl tak výbušnou věcí, že v několika státech a městech úřady zakázaly promítání filmového záznamu souboje.

Johnson se nevyhnul ani problémům se soudy. Ty jej dvakrát obvinily z převážení žen přes státní hranice kvůli "nemorálním účelům", čímž myslely prostituci. První z dotyčných žen si Johnsona vzala, druhá údajná prostitutka proti němu ale svědčila a soudce, který kromě soudcování v civilu stranil rasové segregaci, ho odsoudil na rok a den za mříže. Trestu se boxer vyhýbal, nakonec si ale téměř rok odseděl. 

Jake LaMotta: Zuřící býk (1980)

Střední váha Jake LaMotta byl nezdolný bojovník v ringu, který však v osobním životě dokázal porazit sám sebe. Jeho příběh je spirálou sportovního úspěchu, sebedestruktivity a osobního úpadku.

Mezi provazy se proslavil "býčím" stylem. Chlapík, který byl profesionálním boxerem od roku 1941, to mu bylo devatenáct, se vždy držel na krátkou vzdálenost od soupeře, jehož pronásledoval a od něhož neváhal inkasovat spoustu ran, jen aby měl šanci zasypat ho vlastní agresivitou. To nemůže vydržet žádný boxer, lapali po dechu lidé v publiku, když LaMotta inkasoval sprchu ran do hlavy. Obvykle vydržel a ukázal jim, že ty jeho rány soupeř neustojí.

Pro kluka z Bronxu, který se už jako dítě utkával v zápasech na ulici, na něž organizoval jeho otec sázky, bylo násilí nerozlučným společníkem. Stejně jako chorobná žárlivost. Připravil se kvůli ní i o nejlepšího přítele, když ho surově zbil, protože měl za to, že se vyspal s jeho ženou Vickie.

LaMottův příběh ožil na plátně s výtečným Robertem DeNirem v hlavní roli, který kvůli autenticitě trénoval přímo s LaMottou. Drama se však odehrávalo i za kamerou. Pro režiséra Martina Scorseseho bylo natáčení formou terapie. Se sebezničujícím životním stylem, jehož součástí byla posedlost prací, se totiž vyrovnával i on sám. Prohlásil, že i díky tomu pochopil, o čem LaMottův příběh je.

Jammes J. Braddock: Těžká váha (2005)

Je to příběh pro všechny obyčejné lidi. James J. Braddock byl outsider a smolař, jemuž se díky boxu a vůli podařilo dostat se ze sociálního dna a dojít k bohatství. Nadějný boxer s drtivou pravačkou vstoupil do ringu v jednadvaceti letech v roce 1926 a v jeho zápisu bylo po třech letech 21 KO, 44 vítězství a jen dvě prohry.

Max Baer: jiný než ve filmu

Byl showmanem se smyslem pro humor, jehož reputace doplácí na film Těžká váha. Ano, jeden bojovník, Frankie Campbell, po zápasu s ním zemřel, jenže Baer proseděl celou noc u jeho nemocničního lůžka a když boxer vydechl naposledy, pronásledovaly jej deprese a pořádal finanční sbírky pro rodinu zemřelého.

A mimochodem, byl to on, kdo nastoupil proti Hitlerovu oblíbenému rohovníkovi Maxi Schmelingovi. Vyhrál. Poslal ho k zemi. A aby bylo zřejmé, jak k zápasu přistupuje, v ringu bojoval v trenýrkách s vyšitou židovskou hvězdou.

Jenže brzy se zatáhly mraky. Braddock v ringu doplatil na několikeré zlomeniny pravé ruky, kterou nemohl kompenzovat levačkou, tu měl vždycky prachbídnou. Mezi provazy ho chtěli čím dám méně, kolem zuřila Velká deprese, jeho rodina měla hlad a živořila v bytě s odpojenou elektrikou. Živil se jako dělník v docích, tedy pokud měl zrovna štěstí a ráno si šéf z dělníků postávajících s kručením v břichu před branou vybral právě jeho.

Když dostal v roce 1934 nabídku k zápasu s Johnerm Griffinem, byl nadupanému protivníkovi předhozen jako kus masa, snadná kořist. Jenže "socka" z přístavu překvapila a ve třetím kole poslala soupeře k zemi. Obecenstvo nevěřícně kroutilo hlavami: Co se stalo s jeho levačkou? Odpověď byla jednoduchá: protože pravačku měl poničenou, tahal v docích náklady hlavně levou rukou, takže mu zesílila v pekelnou zbraň. Šanci chytil Braddock za pačesy, vyhrál dalších pár zápasů a v roce 1935 šel do ringu se šampionem v těžké váze Maxem Baerem. I tehdy vyhrál a jeho rodina už nikdy nezakusila, jaké je to ředit mléko vodou a jíst suchý chléb.

Máte tip?

Schází vám v našem výčtu zfilmovaný příběh vašeho oblíbeného boxera? Pište nám své návrhy do diskuze, filmy představíme v pokračování článku.

Snímek Těžká váha (Cinderella Man), který Braddockův osud líčí, je silným příběhem, jenž těží z kontrastu mezi charakterním Braddockem (Russel Crowe) a padouchem Baerem, který v ringu zabil dva boxery a vyhrožuje smrtí i Braddockovi. Potíž je v tom, že je to výmysl. Negativní charakteristiky totiž Baerovi připsali filmaři svévolně.

Autoři:




Nejčtenější

Mám ráda lidi s rozhledem, o rasistu bych si neopřela ani kolo, říká MOgirl...
S nahotou problém nemám, říká MOgirl Karolína

Do všeho se hrne po hlavě, bez přemýšlení. Nebilancuje, nerada se obrací do minulosti. „Žiji přítomným okamžikem,“ říká MOgirl Karolína. A dodává, že měla-li...  celý článek

Říká si kajícník, po propuštění z vězení si však nechal na předloktí vytetovat...
Já, hvězda YouTube. Bývalý Escobarův zabiják kritizuje zločinnost

Jako nájemný vrah kokainového krále Pabla Escobara zabil Jhon Jairo Velásquez v 80. a na počátku 90. let ke třem stovkám lidí. V roce 2014 opustil kvůli...  celý článek

Původně měla léčit anginu pectoris, ale nakonec látka sildenafil našla...
Neplánované erekce. Látka ve Viagře měla původně léčit anginu pectoris

Jedna byla původně součástí smrtícího bojového plynu, jiná sloužila jako jed na krysy. Než si některé látky konečně našly své lékařské využití, obnášelo to...  celý článek

Další z rubriky

Původně měla léčit anginu pectoris, ale nakonec látka sildenafil našla...
Neplánované erekce. Látka ve Viagře měla původně léčit anginu pectoris

Jedna byla původně součástí smrtícího bojového plynu, jiná sloužila jako jed na krysy. Než si některé látky konečně našly své lékařské využití, obnášelo to...  celý článek

I tohle je vlastně moderní variace na „dopis španělského vězně“. Tenhle list...
Průvodce světem podvodů: trik „španělský vězeň“ funguje dodnes

Jednou z jeho posledních verzí je e-mail z Nigérie. Kořeny onoho podvodu jsou však prastaré, sahají až do šestnáctého století. A stál u nich „španělský vězeň“,...  celý článek

Pozor na můj mozek, doporučoval před popravou zastřelením sériový vrah a...
„Raději bych rybařil.“ Seznamte se s posledními slovy odsouzenců na smrt

Některé výroky provokovaly, jiné vtipkovaly, mnohé neskrývaly aroganci a proklínaly. Další dávaly najevo hrdost nebo trvaly na nevinně. Z řady z nich mrazí, ať...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.