James J. Corbett: Gentleman Jim (1942)
Boxerský svět byl ještě divoký, bez pravidel a ve většině amerických států byly duely dokonce zakázané. Samo jejich zorganizování bylo tedy velkým a nelegálním dobrodružstvím. Jedním z největších bojovníků byl na konci 19. století James J. Corbett. Média mu dala přídomek Gentleman. I proto, že měl za sebou střední školu, a tím mezi ostatními divousy v ringu skutečně čněl. A aby toho nebylo málo, šuškalo se, že absolvoval i vysokou.
Také se o něm mluví jako o otci moderního boxu, to pro jeho inovativní techniky a téměř vědecký přístup. I díky němu se z něčeho, co bylo stále spíše pouhou rvačkou, začal stávat sport, ne-li umění.
Režisér filmu Gentleman Jim Raoul Walsh vycházel přímo z boxerovy autobiografie. V podání Errola Flynna je drzým mladíkem s nekonečným sebevědomím, jehož si za svěřence vybere trenér, který přijel do Ameriky z Velké Británie, aby dal zakázanému boxu lepší pověst. Součástí příběhu je i láska. Milionářskou dcerku Victorii frajírek nejdříve irituje, ale nakonec jeho šarmu podlehne stejně, jako pod jeho pěstmi padají k zemi soupeři v ringu.
Rocky Graziano: Někdo tam nahoře mě má rád (1956)
Dlouhá cesta od pouličních lumpáren a floutkovství až k odpovědnosti a sportsmanství. Thomas Rocco Barbarella byl rváč, který prošel nejrůznějšími polepšovnami, káznicemi a nápravnými zařízeními, vězením a nakonec armádou, z níž dezertoval poté, co napadl nadřízeného. Utekl rovnou do ringu, k boxu ho ostatně vedl otec už od tří let. V roce 1939 se stal amatérským newyorským šampionem, zlatou medaili okamžitě prodal a rozhodl se boxu držet.
Jako Rocky Graziano pak vyhrával, co mohl, a to navzdory tomu, že disciplínu nesnášel na trénincích v ringu stejně jako v armádě a ve vězení. Vítězil díky nenávisti, kterou si mezi provazy přinesl z ulice. A tam jí bylo hodně. I díky své ženě Normě však z frajírka vyroste ve zralého muže, který pochopí rozdíl mezi ulicí a ringem a proboxuje se z chudoby až k titulu šampiona ve střední váze.
V hlavní roli snímku Někdo tam nahoře mě má rád od režiséra Roberta Wiseho se blyští Paul Newman, který se během natáčení se samotným Grazianem setkával.
Jack Johnson: Velká bílá naděje (1970)
Pro rasistickou bílou Ameriku to byl na začátku minulého století velký problém. Ten mrštný černoch se sofistikovanou taktikou v ringu si s bílými protivníky dělal, co chtěl. Hrál si s nimi jako kočka s myší, škodolibě je trestal, zatímco kolem nich kroužil, povídal si s publikem, leckdy z nich nejprve vymlátil duši a poté je držel na nohou, podpíral, než se zotavili a mohli inkasovat další nadílku.
Pro tehdejší společnost bylo příliš ponižující nechat takto kralovat "špinavého negra". Začala proto velká sháňka. Hledala se naděje, která by zachránila "bílou čest".
Mužem, o něhož tu šlo, byl Afroameričan Jack Johnson. A právě jeho život se stal inspirací, kterou volně sleduje snímek Velká bílá naděje režiséra Martina Ritta s Jamesem Earlem Jonesem v hlavní roli. Romantické drama se však zaměřuje spíš na boxerův vztah s bílou Američankou, jemuž bílé úřady nepřejí, a nešťastný konec.
Nic mě nezdolá. "Světu čelil beze strachu. Nebyl nikdo ani nic, čeho by se bál," řekla o Johnsonovi jedna z jeho partnerek.
Jack Johnson neustále překračoval tabu a sociální a ekonomický status, který Amerika Afroameričanům přidělovala. Rád žil okázale, mezi jeho nákladné koníčky patřily automobilové závody a drahé obleky.
Jack Johnson se ve skutečnosti postavil svému oponentovi, který měl vrátit stoupencům bílé nadřazenosti čest, v roce 1910. Duel sledovalo pod širým nebem 20 tisíc lidí. James J. Jeffries proti němu neměl šanci. Poté, co šel dvakrát k zemi, hodil jeho tým do ringu ručník.
Atmosféra připomínala válku. Úřady zakázaly divákům nosit si na místo zápasu zbraně a nemohl se tam prodávat alkohol. Po Johnsonově vítězství následovaly rasové bouře, když bílí občané mnohde napadali oslavy Johnsonových fanoušků. Padesáti městy se prohnaly nepokoje, zemřelo při nich osm černochů a pět bílých.
Zápas byl tak výbušnou věcí, že v několika státech a městech úřady zakázaly promítání filmového záznamu souboje.
Johnson se nevyhnul ani problémům se soudy. Ty jej dvakrát obvinily z převážení žen přes státní hranice kvůli "nemorálním účelům", čímž myslely prostituci. První z dotyčných žen si Johnsona vzala, druhá údajná prostitutka proti němu ale svědčila a soudce, který kromě soudcování v civilu stranil rasové segregaci, ho odsoudil na rok a den za mříže. Trestu se boxer vyhýbal, nakonec si ale téměř rok odseděl.
Jake LaMotta: Zuřící býk (1980)
Střední váha Jake LaMotta byl nezdolný bojovník v ringu, který však v osobním životě dokázal porazit sám sebe. Jeho příběh je spirálou sportovního úspěchu, sebedestruktivity a osobního úpadku.
Mezi provazy se proslavil "býčím" stylem. Chlapík, který byl profesionálním boxerem od roku 1941, to mu bylo devatenáct, se vždy držel na krátkou vzdálenost od soupeře, jehož pronásledoval a od něhož neváhal inkasovat spoustu ran, jen aby měl šanci zasypat ho vlastní agresivitou. To nemůže vydržet žádný boxer, lapali po dechu lidé v publiku, když LaMotta inkasoval sprchu ran do hlavy. Obvykle vydržel a ukázal jim, že ty jeho rány soupeř neustojí.
Pro kluka z Bronxu, který se už jako dítě utkával v zápasech na ulici, na něž organizoval jeho otec sázky, bylo násilí nerozlučným společníkem. Stejně jako chorobná žárlivost. Připravil se kvůli ní i o nejlepšího přítele, když ho surově zbil, protože měl za to, že se vyspal s jeho ženou Vickie.
LaMottův příběh ožil na plátně s výtečným Robertem DeNirem v hlavní roli, který kvůli autenticitě trénoval přímo s LaMottou. Drama se však odehrávalo i za kamerou. Pro režiséra Martina Scorseseho bylo natáčení formou terapie. Se sebezničujícím životním stylem, jehož součástí byla posedlost prací, se totiž vyrovnával i on sám. Prohlásil, že i díky tomu pochopil, o čem LaMottův příběh je.
Jammes J. Braddock: Těžká váha (2005)
Je to příběh pro všechny obyčejné lidi. James J. Braddock byl outsider a smolař, jemuž se díky boxu a vůli podařilo dostat se ze sociálního dna a dojít k bohatství. Nadějný boxer s drtivou pravačkou vstoupil do ringu v jednadvaceti letech v roce 1926 a v jeho zápisu bylo po třech letech 21 KO, 44 vítězství a jen dvě prohry.
Max Baer: jiný než ve filmuByl showmanem se smyslem pro humor, jehož reputace doplácí na film Těžká váha. Ano, jeden bojovník, Frankie Campbell, po zápasu s ním zemřel, jenže Baer proseděl celou noc u jeho nemocničního lůžka a když boxer vydechl naposledy, pronásledovaly jej deprese a pořádal finanční sbírky pro rodinu zemřelého. A mimochodem, byl to on, kdo nastoupil proti Hitlerovu oblíbenému rohovníkovi Maxi Schmelingovi. Vyhrál. Poslal ho k zemi. A aby bylo zřejmé, jak k zápasu přistupuje, v ringu bojoval v trenýrkách s vyšitou židovskou hvězdou. |
Jenže brzy se zatáhly mraky. Braddock v ringu doplatil na několikeré zlomeniny pravé ruky, kterou nemohl kompenzovat levačkou, tu měl vždycky prachbídnou. Mezi provazy ho chtěli čím dám méně, kolem zuřila Velká deprese, jeho rodina měla hlad a živořila v bytě s odpojenou elektrikou. Živil se jako dělník v docích, tedy pokud měl zrovna štěstí a ráno si šéf z dělníků postávajících s kručením v břichu před branou vybral právě jeho.
Když dostal v roce 1934 nabídku k zápasu s Johnerm Griffinem, byl nadupanému protivníkovi předhozen jako kus masa, snadná kořist. Jenže "socka" z přístavu překvapila a ve třetím kole poslala soupeře k zemi. Obecenstvo nevěřícně kroutilo hlavami: Co se stalo s jeho levačkou? Odpověď byla jednoduchá: protože pravačku měl poničenou, tahal v docích náklady hlavně levou rukou, takže mu zesílila v pekelnou zbraň. Šanci chytil Braddock za pačesy, vyhrál dalších pár zápasů a v roce 1935 šel do ringu se šampionem v těžké váze Maxem Baerem. I tehdy vyhrál a jeho rodina už nikdy nezakusila, jaké je to ředit mléko vodou a jíst suchý chléb.
Máte tip?Schází vám v našem výčtu zfilmovaný příběh vašeho oblíbeného boxera? Pište nám své návrhy do diskuze, filmy představíme v pokračování článku. |
Snímek Těžká váha (Cinderella Man), který Braddockův osud líčí, je silným příběhem, jenž těží z kontrastu mezi charakterním Braddockem (Russel Crowe) a padouchem Baerem, který v ringu zabil dva boxery a vyhrožuje smrtí i Braddockovi. Potíž je v tom, že je to výmysl. Negativní charakteristiky totiž Baerovi připsali filmaři svévolně.
