Zajištění, lehkomyslní, bezstarostní. Kolonizátorská britská smetánka zahálela...

Zajištění, lehkomyslní, bezstarostní. Kolonizátorská britská smetánka zahálela v Keni bez oddechu. Úplně vlevo je lord Erroll Josslyn Hay, čtvrtá zleva Idina. Druhá zprava stojí princezna Philippe de Bourbon. | foto: Profimedia.cz

Sex, kokain, heroin, alkohol. Britská smetánka žila v Keni dekadencí

  • 20
Na vrcholu Bitvy o Anglii šokovala Británii vražda šlechtice. Odehrála se sice až v daleké državě na východě Afriky, vynesla však na světlo dekadentní život tamní bílé kolonialistické smetánky. Byl plný kokainu, heroinu, alkoholu a sexu. A také zločinů.

Zní to jako případ pro Hercula Poirota, románového detektiva se skřipcem na nose a motýlkem kolem krku. Jednoho brzkého rána začátkem roku 1941 narazili dva mlékaři v kolonii luxusních usedlostí nedaleko Nairobi na automobil s mrtvolou uvnitř. Muž s prostřelenou hlavou nebyl jen tak někdo, ale devětatřicetiletý Josslyn Hay, hrabě z Errollu, člen významné skotské aristokratické rodiny. Svědci se nepřihlásili žádní, zato motiv měli snad všichni Britové v Keni. Lord Erroll byl notoricky známý playboy, jehož nenáviděly zástupy manželů i zhrzených milenek.

Nejstarší syn kariérního diplomata nesl jako devítiletý znak svojí rodiny při korunovaci Jiřího V. a v roce 1911 byl přijat na elitní Eton College, odkud však byl o dva roky později vyloučen. Důvodem byla milostná romance. Josslyn tak už v patnácti způsobil svůj první skandál, tedy alespoň v mikrosvětě britské smetánky. Do ní šlechtici z Errollu patřili titulem, rozhodně však nebyli kdovíjakými boháči. Mladý Josslyn se tak nemohl věnovat kariéře rentiéra, ale nastoupil do diplomatické služby a začátkem dvacátých let byl přidělen na velvyslanectví v Berlíně. Slibně rozjetou kariéru však náhle přerušil a odešel do Keni.

O bezmála dvacet let později, v předvečer druhé světové války, se stal Josslyn Hay kapitánem armády a přijal vysoký post v administrativě velení britských sil ve východní Africe. Kariéra se však nekonala, zastavila ji vražda. A ta odhalila, jak šlechtic oněch skoro dvacet keňských let prožil. A jak v Keni mimo zraky Británie trávila čas kolonizátorská elita z britské vyšší společnosti. Pravda šokovala i ty, kteří její střípky znali z bulvárních plátků.

Vyhnáni do ráje

Důvod, proč Josslyn v roce 1923 vystoupil z otcových diplomatických šlépějí a zmizel v Keni, se jmenoval Idina Sackvilleová. O osm let starší dcera Earla De La Warra platila v nejlepších kruzích pro svoji nonkonformitu za vyděděnce. Lakovala si nehty na zeleno, svému psíkovi říkala Satan a především byla dvakrát rozvedená. Ve dvaceti šla před oltář s dvakrát tak starým politikem a pozdějším ministrem Euanem Wallacem, se kterým se v roce 1919 rozvedla, nechala mu v opatrovnictví dva syny a odešla za milencem do Afriky. Na pár měsíců se provdala podruhé, než osudově potkala Josslyna. Obratem se vzali a o rok později spolu odešli do Keni, za Idininy peníze. Doufali, že v kolonii budou moci dál žít životem vrchních deseti tisíc, který se jim v Londýně uzavřel.

Ve dvacátých letech se Keňa stala klíčovou državou britské koruny na africkém kontinentu. Zatímco místní obyvatelé byli vytlačováni do stále menších rezervací, bílým osadníkům rozdávala koloniální správa rozlehlé latifundie za „likvidační ceny“. Mezi příchozími z Británie převažovali různí dobrodruzi či podnikavci, ale také důstojníci ve výslužbě, jimž správa državy nabízela zvlášť výhodné podmínky pro začátek nového života. Bývalých důstojníků nebylo po první světové válce málo, velká část z nich byli aristokraté či lidé z bohatých rodin. Do kolonií a do Keni zvláště se však uchylovali také ti, kdo doma upadli v nemilost.

Keňa, to byly kromě pití, drogového rauše a sexu i výlety a lovy. Čas si na ně mezi večírky našla i Idina s Josslynem.

Padlé anděly britské smetánky to táhlo do údolí Wanjohi, mírně zvlněné savany pod listnatými lesy pokrytým hřebenem pohoří Aberdare. Kolem zapadlé vojenské základny sto padesát kilometrů od Nairobi od začátku dvacátých let vyrůstala enkláva luxusních venkovských usedlostí, golfových klubů, tenisových kurtů a hřišť pro koňské pólo. V kolonii přezdívané Happy Valley, tedy Šťastné údolí, se osadníci přes den věnovali sportu, sledovali dostihy či v buši stříleli lvy a zebry. Se západem slunce byl však jejich program mnohem méně důstojný: v haciendách se rozjížděly koktejlové party, ze kterých se chodilo na opulentní plesy a extatické večírky končící s ranním oparem.

Party bez hranic

Každý den teklo nejlepší šampaňské proudem, na jedné oslavě barona Delamera v roce 1926 vypilo 250 hostů 600 lahví. S naprostou samozřejmostí se také šňupal kokain a ve velkém se do Šťastného údolí dováželo morfium a heroin, v případě akutní potřeby i letadlem. Manželce bankéře Kiki Prestonové se říkalo lady s injekční stříkačkou, protože si dávku heroinu nerozpakovala aplikovat na veřejnosti, zcela nezakrytě. Čas si v africkém ráji krátila nespočetnými aférami s muži, otcem jejího dítěte byl údajně princ Jiří, králův druhý syn, jehož Kiki k velké nelibosti královské rodiny uvedla do světa drog.

Lady Idina

Výstřední britská aristokratka získala reputaci oddané ctitelky dekadentního života. Vstoupila i do literatury, inspirovala postavy v dílech Zahrnuta láskou a Severská láska Nancy Mitfordové či v knize Křehké nádoby od kritika anglické vyšší společnosti Evelyna Waugha.

Divoké večírky pořádali na svém sídle i Josslyn a Idina. Prý obvykle začínaly tak, že paní domu jako Venuše z vln teatrálně vystoupila z vany, načež se všichni přítomní zmastili vším, co lze pít, šňupat či si aplikovat do žil. Nakonec si prohodili partnery a stáhli se do přepychově vybavených ložnic v domě. Josslyn si vždy vybíral vdané ženy, bavilo jej ponižovat jejich vážené a zpravidla podstatně starší manžely. Možná to byla Josslynova pomsta upjaté vyšší společnosti, která jej zavrhla proto, že si chtěl žít podle svého. A třeba byl prostě jenom zlomyslný gauner.

V roce 1929 jej Idina poslala k šípku poté, co přišla na to, že ji Josslyn podvodně připravoval o peníze. Bezprizorní však nezůstal dlouho, brzy umluvil jednu ze svých milenek , aby se rozvedla a vzala si ho. Edith Ramsay-Hillová byla výrazně starší i movitější než Josslyn, který se nastěhoval do její venkovské usedlosti na břehu jezera hodinu cesty od Nairobi. Luxusní komplex v maurském stylu s minarety na střeše, prostorným atriem uprostřed a tenisovými kurty pod okny jí nechal bývalý manžel postavit jen o tři roky dříve.

Edithino štěstí či spíše neštěstí s hrabětem z Errollu trvalo devět let, během nichž propadla alkoholu, morfiu a heroinu. Josslyn jí v tom nijak nebránil, její sestup do bahna dekadence a závislostí naopak všemi silami podporoval. Až do její smrti.

Láska a její mrtví

Hned po ovdovění vsadil na osvědčenou taktiku a začal k rozvodu ponoukat mladičkou Dianu, která do Keni přišla teprve nedávno se svým šestapadesátiletým manželem. I baronet Jock Delves Broughton měl svůj škraloup, vlastně hned několik. V kartách prohrál většinu rodinného majetku a byl podezřelý z pojišťovacího podvodu s perlami a obrazy, které byly zcizeny jeho první ženě. Po rozvodu si Broughton v jihoafrickém Durbanu vzal Dianu, která si však ve šťastném údolí začala velmi veřejnou aféru s Josslynem. Aféru, kterou ukončilo jeho zavraždění.

Takhle si tu žijeme. Zatímco původní obyvatelstvo trpělo v útlaku a bídě, bílé komunitě v Keni nic nescházelo, ani drogy. Idina je zcela vpravo.

Broughton proto platil za hlavního podezřelého a byl zatčen. Nejen pro silný motiv, ale také kvůli velmi podivnému chování: pár dnů před činem mu prý ukradli dvě pistole a den po něm se snažil spálit svoje boty.

Přímé důkazy však vyšetřovatelé nesehnali a Broughton byl obžaloby zproštěn. Pár měsíců po propuštění odjel do Anglie a na hotelovém pokoji v Liverpoolu ukončil svůj život čtrnácti injekcemi morfinu. Diana svého manžela sice před soudem bránila, bezprostředně po vynesení rozsudku jej však označila za vraha a opustila. O dva roky později si vzala jednoho z nejbohatších velkostatkářů v Keni a po jeho smrti zdědila všechen jeho majetek. V padesátých letech se vdala potřetí za barona Delamera, s nimž žila na hromádce i se svou milenkou. V polovině století byla možná nejvlivnější ženou na africkém kontinentu, přezdívanou „bílá královna Afriky“. Ano, Šťastné údolí se chlubilo barvitými osudy.

Konec ráje lemovaný sebevraždami

Nairobský proces ve věci vraždy hraběte z Errollu však měl britskou dohru. Upoutal na sebe pozornost až v Londýně a při popisování dekadentního života vybrané společnosti v daleké kolonii nešetřil bulvár detaily ani výčitkami: zatímco na Anglii padají bomby, zhýralí aristokraté se oddávají drogovým a sexuálním orgiím.

Velký podvod

Příběh Diany a Josslyna na pozadí britské zhýralé komunity líčí film Velký podvod. V roce 1987 ho natočil Michael Radford.

Do té doby se ze Šťastného údolí dostalo na stránky společenských rubrik jen několik incidentů, například když na recepci při příležitosti návštěvy nástupce na trůn nabídl místní velkostatkář šokovanému princi kokain.

Skandály bílé smetánky přitom odváděly pozornost od skutečných poměrů v Keni, které se vyznačovaly násilným vyháněním původních obyvatel z jejich půdy a jejich nuceným pracovním nasazením. V africké državě stoupalo napětí mezi kolonisty a kolonizovanými, které začátkem padesátých let přerostlo v ozbrojené povstání Mau-Mau, vyznačující se neobyčejnou brutalitou na obou stranách. Boháči se poté začali vracet do Británie nebo se rozptýlili do milionářských destinací jinde po světě. Velká část divochů a divoženek z třicátých let už je beztak po smrti, nápadně mnoho z nich přitom odešlo vlastní rukou.


Britská královská rodina