Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Neznámé sporty: buzkaši v Afghánistánu zakázal Tálibán

aktualizováno 
Vypadá impozantně, divoce, nespoutaně. A drsně. Na bojišti zápolí až stovky jezdců na speciálně vycvičených koních. O trofej, mrtvé tělo kozla či telete, se přetahují někdy celé dny. Buzkaši je národním sportem Afghánistánu. Na čas mu ho sice upřel Tálibán, po jeho pádu se však v mžiku vrátil.

Mnoho mladých jezdců při buzkaši neuvidíte. Hráč musí vyzrát. | foto: Profimedia.cz

Historické kořeny fyzicky náročného sportu sahají k nomádským tureckým kmenům, které mezi desátým a patnáctým stoletím migrovaly na západ z dnešní Číny a Mongolska. Buzkaši je národním sportem Afghánistánu, zná ho však i Kazachstán, Kyrgyzstán a Turecko, hrají ho Tádžikové, Uzbekové i Číňané, kteří mají vlastní verzi s jaky.

Dobrým jezdcem až po čtyřiceti

Fotogalerie

Hra existuje v mnoha variacích, dvě její formy jsou však základní. Při tudabarai vyhrává ten jezdec, který mrtvolu prostě ukořistí a povede se mu prchnout od ostatních. Při qarajai musí nejprve objet vlajku či vyznačený bod na jedné straně hřiště – aby se poté prodral na jeho druhou část a kozla prohodil takzvaným kruhem spravedlnosti.

Není to lehké, čelí skrumáži desítek, někdy i stovek jezdců, kteří na něj i jeho koně útočí biči. Mimochodem, koně jsou speciálně cvičení, leckdy až pět let, aby v případě pádu dokázali svého jezdce ubránit vlastním tělem. Jsou cennější než jezdci. A ti je vlastní málokdy, pronajímají si je od bohatých majitelů.

Moderní Afghánská olympijská federace buzkaši usměrňuje, kodifikovala pravidla, čtvercové hřiště má po stranách měřit 400 metrů a dva týmy po deseti jezdcích hrají na dvě pětačtyřicetiminutové poloviny. Většinou se však jezdci drží svých vlastních, buzkaši navíc existuje v mnoha variacích. Častokrát není hřiště přesně vymezeno. „Říkali nám, že jsou jezdci, kteří šplhají po horách, aby se vyhnuli svým konkurentům,“ líčí na serveru FarWestChina cestovatel Robert Warneford-Thomson, který buzkaši zažil v Číně. Leckdy není stanoven počet hráčů, hraje jich tolik, kolik jich přijede. Hra může trvat hodiny, ale i celé dny.

Hráči obvykle nosí těžké pláště a boty, aby se chránili před biči a botami konkurentů. Chapandaz, jezdec, se nedostane do formy před čtyřiceti lety svého života, vyžaduje to hodně zkušeností, posilování a otužování. Hřiště na konci drsných zápasů opouštějí zkrvavení, mnohdy se zlomeninami a vykloubenými údy, dodává server FarWestChina.

Buzkaši je hra náročná na fyzičku, mrtvola telete či kozla bývá totiž vycpána pískem, aby byla těžší. Kromě toho se čtyřiadvacet hodin před hrou ponoří do studené vody, aby ztvrdla a přečkala a zuřivé přetahování se jezdců.

Společenský rozměr: jde o prestiž a moc

Buzkaši však není jen rychlá a nebezpečná zábava, například v Aghánistánu má i společenský význam. „Klíčovou postavou v buzkaši je sponzor. Muž, který vyhlašuje hru, zve hosty, organizuje velkolepou hostinu, věnuje peníze na výhry a navíc, a to je největší zkouška, dokáže se tři čtyři dny věnovat pouze hře samé,“ vysvětluje na serveru TheCultureTrip antropolog Whitney Azoy, autor knihy Buzkashi: Game and Power in Afghanistan.

Sponzor sám se hry účastní jen ojediněle. Sedí, sleduje a vydává rozkazy. A cítí, jak jeho společenský status expanduje. „Muž, který dokáže buzkaši organizovat, získá enormní prestiž. O jeho úspěchu budou lidé mluvit ještě několik let. Bude proto znám jako někdo, kdo drží v ruce dirigentskou taktovku, dosahuje svých cílů, vnáší svůj řád do okolního chaosu. Jednoduše druh muže, jehož podpoříte v reálném světě,“ líčí Azoy. Nezastírá však, že ne vždy se to vyvede. Leckdy končí hra plná emocí rvačkou: „Sponzor je tak veřejně zneuctěn.“

Buzkaši v Afghánistánu neuniklo perzekuci tálibánského režimu. Jako nemorální sport ho zakázal. Po jeho pádu se však v místních komunitách buzkaši ihned znovu objevilo.

Autoři:


Nejčtenější

Poklad! Zlato a stříbro z vraku musel Alex Storm osm měsíců tajit

Alex Storm, hledač pokladů z potopených lodí

Tisíce zlatých a stříbrných mincí vynášeli z oceánského dna dvacet dní. Byl to poklad jako z pohádky. Následujících osm...

Chci karavan a zběsilé jízdy po světě, říká MOgirl Dreya

Jsem sarkastická a tvrdohlavá, říká MOgirl Dreya.

Sarkastická, tolerantní a empatická, ale též tvrdohlavá a zbrklá. Tak se vidí MOgirl Dreya.



VIDEO: Lukáš ze sebe dělá Bílou i Vondráčkovou. Podoba je neskutečná

Lukáš ze sebe umí udělat dokonalou Lucii Bílou. I její pohyby a grimasy má...

Už skoro čtvrt století se živí jako travesti umělec. Téměř denně vystupuje po celém Česku a proměňuje se ve známé...

Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Další z rubriky

Neznámé sporty: trojstranný fotbal zaměstná i mozek

Momentka z deptfordské ligy, rok 2012

Je fúzí fotbalu, šachů a pokeru. Strategickou hrou vytváření a rozbíjení aliancí s prvkem blafování. Nejsou v něm...

Neznámé sporty: hřiště má pět kilometrů a s míčem se hraje osm hodin

Středověkého fotbalu v Ashbourne se účastní stovky lidí, o míč se však vždy...

Od branky k brance to měří asi pět kilometrů, zápas trvá osm hodin. Hráčů jsou v obou týmech stovky a pravidla prostá:...

VIDEO: Na Highjumpu skákala světová elita až ze 30 metrů

Skoky do vody v sobě kombinují akrobacii, gymnastiku, vyžadují ale i...

Devadesátka skokanů z celé planety, včetně světové špičky. Závodní skoky ze dvanácti, šestnácti a dvaceti metrů,...

Najdete na iDNES.cz