Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bývalý šéf Prazdroje: pivo na ex pořád ještě zvládnu

  10:00aktualizováno  10:00
Dříve se plavil na jaderné ponorce, teď téměř pět let „kormidloval“ Plzeňský Prazdroj. A možná se díky němu naučí pít plzeňské pivo i golfové eso Tiger Woods. Včera však Mike Short ze své funkce odešel.

Mike Short, bývalý šéf Plzeňského Prazdroje | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Při prvním setkání působí jako pravý anglický gentleman. Příjemný, ale trochu nudný. Ovšem jen do chvíle, než začne Mike Short, dnes už bývalý šéf Plzeňského Prazdroje, rozebírat věci, které ho baví.

Několik let jste byl důstojníkem na jaderné ponorce britského Královského námořnictva. To je neobvyklé povolání. Říkal jste, že vás to i bavilo. Proč pak přišla náhlá změna a začal jste dělat něco jiného?
Mám rád dobrodružství a změny.

Nenarážel jste na poznámky typu: Ty to přece nebudeš umět.
Často jsem si to říkal sám! Jenže v každé nové situaci se rychle naučíte to, co potřebujete vědět. Není v životě nic zajímavějšího než získávat nové zkušenosti. Svět kolem nás se mění tak rychle, že nezbývá než se přizpůsobit.

S kolegy na ponorce jste se do moře museli ponořit i na několik týdnů. Projevuje se život ve stísněném prostoru následně na psychice člověka?
Většina lidí tomu nevěří, ale na ponorce se pracuje velmi tvrdě. Měli jsme směny - čtyři hodiny práce, osm hodin odpočinku, jenže pořád dokola. Žádný volný víkend. Bylo tam hodně drilu, mnoho cvičení, naprosté soustředění, neustálé ověřování techniky. Navíc jsem nesl zodpovědnost za svůj tým. Pracoval jsem tam jako inženýr, pamatuji si, že když jsem do ní poprvé vlezl, viděl jsem jen les malých trubek. Přes všechnu přípravu jsem se v tom lese vůbec nedokázal orientovat. Ale rychle jsem se to naučil.

Jaderná ponorka, to je, předpokládám, velké vojenské tajemství.
Velmi utajená jsou místa, kde ponorky takzvaně parkují. A určitě se nesmí hovořit o žádných akcích, pokud by se na nich ponorka podílela.

Jsem suchozemec a práce na ponorce se mi vždy jevila jako nudná.
Kdepak. Jste ve velkém vypětí. Vliv to má hlavně na vaši fyzičku, protože tělo funguje na základě denního a nočního světla. Na ponorce musíte vypínat a zapínat světlo, abyste mohl kontrolovat rytmus těla, jinak byste byl zcela dezorientovaný.

Má to ještě dnes vliv na vaši psychiku?
Pamatuji si všechno, co se tam odehrávalo, ale vliv už to nemá.

Pracoval jste za svůj život v několika velmi rozdílných zemích. Nebudu se teď ptát na konkrétní státy a podnikání v nich, ale na jejich obyvatele. Co se vám vybaví, když řeknu Brit?
Silná orientace na sociální postavení, hlídá si, v jaké společenské třídě se ocitá. Soustředí se na rodinu. Dává si často pozor na to, co říká.

Jihoafričan?
Přátelský. Mnoho národů, kultur a jazyků. Zvyk stýkat se a pracovat s lidmi, kteří mají velmi rozdílné zázemí.

Kanaďan?
Dívá se na televizi. Říkali mi, že rádi porážejí stromy a loví medvědy, ale spíše se dívají na televizi.

Maďar?
Konzervativní. Uzavřený.

Čech?
Vzdoruje změnám. Trochu žije v minulosti. Ale kompetentní a chytrý.

Proč si myslíte, že žijeme částečně v minulosti a bráníme se změnám?
Protože vaše minulost byla velmi traumatická, s mnoha zásadními změnami pro život. Omezovalo to rozvoj lidí. Bylo zde hodně strachu. Člověk se pak upíná k tomu, co zná, má obavu z nového.

Je to pro nás pořád limitující při prosazování se ve světě?
Naštěstí se to rychle mění. Ovšem Česká republika nemá jasnou vizi, jakým směrem se bude ubírat za deset patnáct let. To je chyba.

Jak se podle vás liší byznys v jednotlivých státech?
Existují tu velké rozdíly. Když jsem dostudoval, tak jsem v Anglii svému šéfovi říkal pane, všichni nosili kravaty, bylo to velmi formální. Pracoval jsem v koncernu Rolls-Royce na leteckých motorech. Byli tam dva kolegové, jeden Angličan, druhý Američan. Ten první tam dělal 15 let, a znal naprosto perfektně motor, ale pouze svoji část. Američan pracoval na motoru sice jen šest měsíců, ale měl přehled o všech jeho částech. V Británii se důsledně dodržovala neměnná hierarchie ve firmě, v USA se stěhovali lidi po firmě, aby získali víc zkušeností. Pak jsem se přestěhoval do Kanady a všechno bylo uvolněnější. Je to už sice 30 let, ale šéfovi jsme říkali Bobe.

V Jižní Africe jste strávil skoro dvacet let. Tam panuje jaký systém?
Naštěstí spíše ten americký. Vyhovuje mi víc, když jsou ve firmě bližší vztahy, nebudu říkat rovnou rodinné, ale ze zkušenosti vím, že při velké formálnosti se některé problémy řeší složitě.

Než přejdeme k Čechům a pití piva, myslíte si, že jeden z nejslavnějších sportovců světa, americký golfista Tiger Woods, už někdy ochutnal Plzeňský Prazdroj?
Napíšu mu e-mail a zeptám se ho (směje se). Nevím, zda už plzeňské pivo zkusil. Také by mě to zajímalo.


Narážím na to, že Plzeňský Prazdroj je od letošního roku partnerem golfového British Open, a to je jediný turnaj v Evropě, na kterém Tiger Woods tradičně hraje.
Vím, že na to narážíte. Rozhodli jsme se proniknout víc na britský trh a k tomu slouží i jeden z nejprestižnějších golfových turnajů na světě, kterým British Open je.

Téměř pět let jste vedl největší pivovarnickou skupinu v Česku. Slyšel jste o jedné z nejslavnějších knih české literatury Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška?
Slyšel. Švejk je významná literární postava Čechů i celé střední Evropy.

Ve Švejkovi se říká, že vláda, která zdraží pivo, padne. To se tradovalo v bývalém Československu i desetiletí po vydání Haškovy knihy. Přitom vlády občas zdražily, ale nepadly. Je vůbec možné, aby kvůli pivu někde padla vláda?
Podobný příklad neznám. A dnes je to už spíše věc výše daně. Ale vaše vláda dělala dobrou práci, když chránila pivovarnický průmysl, který je pro zemi důležitý. To je obrana i před antialkoholovou lobby, která je v Evropské unii poměrně silná.

Mike Short, bývalý šéf Plzeňského Prazdroje

Antialkoholová lobby?
V Česku, podobně jako antitabáková lobby, není tak silná. Ale v Severní Americe, v západní Evropě, například ve Francii, má velký vliv.

U nás se říká, že pivo je svým způsobem náš chleba. Tak možná je to tím. Dokonce jedno starší přísloví praví, že kde je pivovar, tam není třeba pekaře.
Právě to se mi na České republice líbilo. Pivo je součástí vaší kultury. Na mnoha místech světa se to naopak s kritikou alkoholu přehání a některé organizace jsou papežštější než papež.

Ve Francii existuje kultura pití vína, v Japonsku pití čaje, v Česku je tedy podle vás určitá kultura pití piva?
Jistě! Tady patří pití piva po staletí i k určitým rodinným hodnotám a je zajímavé, že přitom je u většiny lidí hladina nadměrné konzumace alkoholu poměrně nízká. Doufejme, že to tak zůstane.

Češi jsou první v pití piva na osobu na celém světě. Nezavání to alkoholismem?
Alkoholismem? Ne. Pijete poměrně málo tvrdého alkoholu. U mnoha jiných národů se pije daleko méně piva a více právě tvrdého alkoholu. Já si dám pivo téměř každý večer a vůbec si nemyslím, že jsem alkoholik.

Ale je velmi složité "vnutit" jiným národům české pivní tradice. Například v Anglii se pije pivo bez pěny, v Číně zase většinou z lahví, které mají obsah sedm decilitrů. To je jiná kultura pití.
Jenže tradice a moderní vlny se už dávno v celém světě prolínají. Jasně, že místní pivo má například v Británii svoje pevné místo, ale moderní styly piva se prosazují stále více. A tím moderním pro Angličany může být například tradiční české pivo, třeba Pilsner Urquell.

Jak přimět člověka v jiné zemi, aby pil jinak a něco jiného?
Musíte je to prostě postupně naučit. U starších lidí je to skutečně složité, se změnami návyků se má začít kolem dvaceti let. Moje dcera mi posílá z Anglie fotky lidí, jak pijí plzeňské pivo, a chce mi tím ukázat, jak moc je i tam populární.

S dcerou jste mi nahrál, protože v minulosti vůbec nebylo běžné, aby v restauraci seděly u stolu jen ženy a pily pivo. Dnes je to obvyklý obrázek zejména u mladších žen. Všiml jste si toho?
Pivo je spíše "mužská záležitost", patří ke vztahům mužů i s okřídlenou větou: Jdeme na jedno? Chování a postavení žen se však v evropských společnostech podstatně změnilo, v minulosti například tolik nechodily samy ven. A pivo
se tak stalo součástí i jejich schůzek.

Musí české pivo, pokud se chce prosadit ve světě, ustoupit ze svých tradic?
Kupovali jsme po světě místní pivovary a s nimi vlastně i jejich zákazníky. Nejdříve se pracuje s nimi a až pak se tam dováží české pivo. Důležité je hledat skuliny na trhu.

Jak prodávat něco, co má být pořád stejné? Pořád stejně dobré, neměnné. Nemyslíte si, že je to trochu proti smyslu moderní reklamy, která se snaží nabízet hlavně novinky?
Každá značka balancuje mezi svou tradicí a tím, aby vypadala čerstvě, moderně. V Česku je pivo součástí kulturního dědictví, proto vystupují v reklamách známí lidé, ikony, které pivo znají a pili ho. Tradice je skutečně důležitá, musíme ji připomínat, proto je na ní založena naše reklama.

Spisovatel Bohumil Hrabal řekl: "Pokrok je dobrej na to, aby lidi byli lidi, ale na chleba, máslo a pivo je pokrok učiněnej mor, to se na tohle musí jít s technikou sakra pomalu." Jdete na to tedy pomalu a opatrně?
Bylo by to proti firmě samotné, kdyby nectila staré receptury výroby. Ty musí zůstat! Když první sládek Josef Groll uvařil v Plzni v roce 1842 premiérovou várku, chtěl dosáhnout určité kvality a chutě. Jenže používal velmi jednoduché vybavení. Bylo proto mimořádně obtížné zopakovat stejný výsledek. S pomocí moderní techniky se však dá dodržet vždy naprosto stejný postup, jak to pan Groll zamýšlel. Takže pokrok je v tomto případě dobrý, kdybych měl oponovat Bohumilu Hrabalovi.

Mike Short, bývalý šéf Plzeňského Prazdroje

Jenže ječný slad, chmel i voda se mohou někdy lišit. Jak pak dosáhnete stejného výsledku?
Existuje sice moderní technika, ale záleží na umu plzeňských sládků, aby dosáhli pokaždé stejného výsledku. A v tom jsou Češi opravdoví pivařští mistři.

Takže jak říkám, je to sice staré, ale pořád nové.
Ano. Je to podobné, jako když vaše babička pekla v kachlové troubě bábovku a vy ji pečete v moderní digitální. Pokud máte dobrý recept a dodržíte postup, daleko snazším způsobem dosáhnete požadovaného výsledku.

Pamatuji si, že když jsem byl mladý, tak pivo vydrželo jen pár dní, pak se už nedalo pít. Dnes jsou to týdny i měsíce a bývá stejné. Netrpí jeho ošetřováním jeho kvalita? Myslím tím možné chemické úpravy.
Ne. Pivo je skutečně nejlepší poté, co se dokvasí. Pak nastává fáze, kdy je nutné pomocí dobré stáčecí techniky ochránit jeho kvalitu. Nesmí se k němu dostat vzdušný kyslík či sluneční záření. Nemůžete vozit pivo přes půl světa a neudržet jeho stejnou kvalitu. Doba vašeho mládí, kdy se vám zkazilo ve sklepě hospody za pár dní, je pryč.

Napadá mne, co pití piva na ex. Zvládnete to, když jste šéfoval největší pivovarnické firmě v zemi?
To není česká specialita! Patří i k anglické hospodské kultuře. Když jsem byl studentem, trénoval jsem pití na ex dost často. Dnes už jenom někdy. Ale pořád to zvládnu.

Včera byl váš poslední den ve funkci generálního ředitele Plzeňského Prazdroje. Proč končíte?
Pět let je běžná maximální délka působení zahraničních vedoucích pracovníků v daných pozicích, takže mě telefonát s nabídkou jiné pozice až tak nepřekvapil.

Když byste měl bilancovat, co vám dal pobyt v Česku?
Ze všech zemí, ve kterých jsem kdy žil, patří pobyt v České republice mezi ty nejlepší. Vše bylo pro mě fascinující: srdečnost i schopnosti Čechů, příroda, kultura, historické památky. Vaše země je báječná a stále skýtá mnoho potenciálu. Z profesního úhlu pohledu byla práce v Plzeňském Prazdroji jednou z nejpřínosnějších zkušeností v mém životě.

Jaký je to pocit, vracet se do Velké Británie po tolika letech?
Na jedné straně cítím smutek z toho, že opouštím Česko, na druhé se velmi těším na svoji novou práci, na nové prostředí a také na to, že znovu uvidím známé tváře a věci, které nás před mnoha lety obklopovaly. Z Velké Británie jsem odešel v roce 1977, moje žena v roce 1972, ale seznámili jsme se až v roce 1987. I když jsme Anglii často navštěvovali, nikdy jsme vlastně neměli možnost poznávat naši rodnou zemi společně.

Co je podle vás největším úspěchem vaší "mise" v Prazdroji?
Bude to znít jako manažerská fráze, ale za dobu mého působení v Prazdroji se nám podařilo zvýšit naši ziskovost o více než 60 procent. Značka Pilsner Urquell se stala vlajkovou lodí skupiny SABMiller, která je druhým největším výrobcem piva na světě.

mike short

Věk: 63 let
Jako vystudovaný inženýr působil v oblasti jaderného inženýrství, v začátcích jako důstojník Britského královského námořnictva na ponorkách.

Pracoval v sedmi různých zemích v leteckém a kosmickém průmyslu, v energetice, věnoval se konzultační činnosti v oblasti projektového řízení a nakonec se dostal k pivovarnictví. V roce 1990 nastoupil do South African Breweries (nyní SABMiller), v pivovarnickém oboru se tak pohybuje téměř dvacet let.

S manželkou přednedávnem po rodinné tragédii převzali opatrovnictví nad dvěma vnučkami. "Jsou obě docela smutné, že odjíždíme. Za tu dobu si tu našly kamarády, zároveň se ale těší do Velké Británie, protože jejich maminka byla Angličanka."

Nyní nastupuje na novou pozici do vedení globální skupiny SABMiller, jejíž součástí je i Plzeňský Prazdroj.



Nejčtenější

Kalendář Pirelli 2018 se představil: zbavuje Alenku v říši divů nevinnosti

Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová

Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou...

Nahota je pro mě přirozená, svoje tělo mám ráda, říká MOgirl Ilona

„Ráda si dělám radost,“ říká MOgirl Ilona.

Je upřímná a přiznává, že automaticky očekává, že od druhých se jí dostane téhož. „S každým člověkem se pro mě otevírá...



Přes rauš až na vrchol. Kuřáci marihuany mají více sexu, říká studie

Konzumace marihuany podle vědců souvisí s častějším sexem. Proč to tak je, však...

Lidé, kteří si dopřávají marihuanu, mají o dvacet procent více sexu než ti, kteří se droze zcela vyhýbají. Tvrdí to...

Wilhelm Tranow: génius, který louskal britské šifry a pak zmizel

Wilhelm Tranow (na snímku) byl génius, který zasáhl do druhé světové války ve...

Vydal za celé divize německých vojáků. Drtil totiž jednu spojeneckou šifru za druhou. Pro kryptoanalytika Wilhelma...

Zdravá síla. Cvičení s činkami i vlastní vahou sníží riziko rakoviny

Síla je dobrá ve všech směrech. Snižuje riziko předčasného úmrtí i rakoviny,...

Kliky, dřepy, mrtvé tahy jsou cestou k delšímu a zdravějšími životu. Takové je poselství aktuální rozsáhlé studie....

Další z rubriky

Pozéři nakonec pláčou bolestí, říkají výrobci chilli omáček

„Náš cíl je hledat a nabízet nové chutě, extrémní pálivost je jen jednou z...

Své pálivé omáčky s papričkami testují sami na sobě, pokusy však dělají i s kamarády. A daří se jim. Jejich chilli...

Svou whisky si najde každý. Musí se k ní ale propít, říká expert

Whisky není jen pro snoby a boháče, snaží se bourat mýtus Václav Rout.

Pít whisky na večírku s přáteli je jako pustit si hudbu kvůli kulise. Ovšem degustovat ji je jako návštěva koncertu,...

Jako dítě jsem na kole terorizoval policii, říká biketrialista MacAskill

Kluk ze severozápadního Skotska, který se stal světovou hvězdou. Danny...

Psali o něm v New York Times, před pěti lety v Londýně nesl olympijskou pochodeň a časopis National Geographic ho v...

Bentley Continental GT 6,0...
Bentley Continental GT 6,0...

r.v. 2014, naj. 83 400 km, benzín
3 123 200 Kč (s DPH)



Najdete na iDNES.cz