Pamatujete si první kopec, který jste sjel? Kolik vám bylo?
S lyžováním jsem začal, když mi byly teprve dva roky, bylo to vlastně před naším domem. Moc si na to tedy samozřejmě nevzpomínám. Lyžuji vlastně celý život, celý život se učím. I o tom je film.
Mohl byste popsat svoje pocity, když sjíždíte hory? Máte vůbec čas na to, abyste se rozhlédl kolem a vnímal okolní přírodu?
Ano, mám, ale je to těžké popsat. Pokaždé je to skvělý pocit, jezdit. Když jsem na vrcholu hory, cítím se strašně malý v porovnání s okolní přírodou, pochopitelně ji vnímám. A o tom je lyžování. Vyšplháte-li se na nějakou horu, dostanete se na vrcholek a vidíte tam běžet kamzíka, přírodu ani nemůžete, řekl bych, vnímat intenzivněji.
Candide ThovexNarodil se v roce 1982 ve Francii v Annecy, vyrůstal v La Clusaz. Lyžoval od dvou let, v pěti se stal členem místního lyžařského klubu. O devět let později vyhrál svůj první titul, v roce 1997 se začal naplno věnovat disciplíně freestyle. Od té doby vyhrál celkem pětkrát X Games (2000, USA – Big Air; 2001, Austrálie – Big Air a Half Pipe; 2003, USA – Super Pipe; 2007, USA – Slopestyle) a řadu dalších závodů, jako například Gravity Games. V sezóně 2008/2009 utrpěl těžké zranění, kvůli němuž měla jeho kariéra skončit. Přesto se však vrátil, a byl to famózní comeback: v roce 2010 získal titul World Freeride Tour Champion. Stal se legendou a ikonou disciplín freestyle a freeride, vystupuje v několika filmech. Tím posledním je Few Words.  Candide Thovex účinkoval v mnoha filmech, například v sérii Rastafaride. |
Vaše kariéra byla poznamenána ošklivým poraněním zad. Napadlo vás tehdy, že už možná nikdy nebudete moci jezdit?
Ano. Také o tom je film. Doktoři mi vlastně rovnou řekli, že nebudu moct lyžovat. Stresoval jsem se tím, ale zkoušel jsem na to moc nemyslet. Když jsem po roce zase začal jezdit, bylo to hodně bolestivé, bolelo to i na malých boulích. Říkal jsem si: Sakra, vůbec nebudu moct dělat to co dřív. Chvilku mě to děsilo. Ale asi za rok a půl se to začalo zlepšovat, bolelo to o hodně míň a začal jsem i skákat. Když jsem viděl, co všechno budu moci zase dělat, došlo mi, jaké jsem měl štěstí.
Bylo období před tím nejhorší částí vašeho života?
Ano, rozhodně. Už dřív jsem si zranil obě kolena. To jsem byl mimo asi půl roku, ale když se mi stala ta věc se zády, trvalo rok a půl, než jsem se mohl vrátit. Když děláte spoustu věcí a najednou s tím musíte přestat, je jasné, že je to těžké.
Cestovat a zdolávat vrcholky
Následující otázka je trochu odjinud…
Pojďme na ni.
Jak vidíte svět kolem sebe? Zajímáte se i o věci mimo lyžování? Kam si myslíte, že svět spěje?
To je konspirační otázka, ne? Ano, samozřejmě mě zajímá i to, co se děje mimo lyžařský svět. Lyžování je nic v porovnání s tím, co se děje ve světě. Občas je to děsivé. Když vidíte, že vše je pod kontrolou, řekněme Ameriky nebo Evropy… Myslím, že mluvíme o tom, ne? Je to celkem děsivé, když vidíte, jak se někteří lidé snaží získat kontrolu nad vším. Jen doufám, že zůstaneme svobodní, že budeme moct dál jezdit. Ale nevím.
Co vám dělá v životě radost? A naopak, co vás štve?
To je těžké, musím se zamyslet. Baví mě asi prostě žít, cestovat a dělat to, co je mou vášní. A co mě štve? To nevím, moc věcí mě neštve. Některé osobní věci asi ano, ale obecně je těžké to říct. Co štve třeba vás?
Hloupí lidé. Hloupí lidé jsou nejhorší věc.
Hloupí lidé. (smích) No, k tomu asi nemám co říct.
Kolik času trávíte na lyžích?
Když lyžujete, nepočítáte, kolik hodin tím strávíte. Prostě jezdíte. Není to jako trénink, je to vášeň. Vracíte se znovu a znovu.
Nedá se tedy říci, kolik dní v týdnu jezdíte?
Kolik dní? Vážně to nepočítám. Jezdím každý den a občas se musím přinutit k odpočinku. Chcete jezdit bez přestání, jenže když to přepísknete, unavíte se a zraníte.
Co jiného musíte dělat pro svou kariéru kromě lyžování?
Musíte dělat hodně věcí pro své sponzory a také občas zkusit něco jiného, třeba film, abyste kariéru rozvinuli, jak to jen jde.
Máte čas na jiné věci než lyžování?
Ano, ale ne moc často. Jakmile to jde, snažím se cestovat, zajet si zasurfovat, jít na pláž, dostat se někam do tepla, jinak jsem totiž pořád tam, kde je zima. Nebo, jako teď, vyrazit na propagační turné, jezdit z města do města.
Mohlo to být mnohem horší
V životě jste toho hodně dosáhl. Čeho si ceníte nejvíce?
Rozhodně vítězství na Freeride World, jehož jsem dosáhl po poranění zad a po všem tom, co říkali lékaři. Vrátil jsem se a dokázal zvítězit. Rozhodně to považuji za svůj největší úspěch.
Jaký je váš další cíl?
Ještě nevím. Momentálně věci kolem filmu. Další cíl je prostě pokračovat a dělat věci dobře, možná vytvořit další film, možná další freestyle soutěže, to jsou věci, které mně tak trochu nedají spát. Mým cílem je prostě posouvat věci dál.
Vraťme se ještě k filmu, který jste v Praze představil. Co bylo na natáčení nejtěžší?
Když natáčíte lyžařský film, je to vždy složité, protože jste závislí především na podmínkách. Není to jako točit nějakou studiovou inscenaci. Musíte stále cestovat, je to organizačně velmi náročné. Najednou musíte odjet do Kanady, protože tam jsou dobré podmínky, pak zas někam jinam.
Zní to jako velmi nomádský život.
Někdy to je opravdu složité. Když jsme například trávili tři měsíce v Kanadě, měli jsme jen patnáct slunečných dnů. Občas několik týdnů nenatočíte nic a pak za dva tři dny uděláte super záběry. Tak to prostě funguje. Občas také musíte trochu zatlačit na pilu a předvést nové triky, i když jste třeba unavený. Ale stejně mám štěstí. Mohlo by to být mnohem horší.
