Černý humor může urazit. Některé lidi však dožene k slzám smíchu a podle vědy...

Černý humor může urazit. Některé lidi však dožene k slzám smíchu a podle vědy jim ho umožňuje vychutnat si vysoká inteligence. | foto: Profimedia.cz

Máte-li rádi černý humor, máte možná vysoké IQ, vzkazují vědci

  • 89
Bývá drastický, necitlivý a není určen pro každého. Dokáže rozesmát, ale i omráčit. Je však také důkazem, že jeho milovníci mají vysokou inteligenci. Aktuální studie rakouských psychologů skládá velký hold černému humoru i jeho ctitelům.

Tým se pod vedením Ulrike Willingerové se pustil do řešení tématu s nadšením a zápalem. Cílem bylo podrobit zkoušce obecné přesvědčení, že lidé holdující černému humoru jsou obhroublí. „Panuje dokonce neodůvodněná shoda v tom, že tito lidé mají větší sklon k agresivitě či sadismu,“ tvrdí vedoucí čtrnáctičlenného kolektivu psychologů Vídeňské univerzity, který studii sepsal.

Hned však dodává, že nekonvenčnost a necitlivost nejsou jedinými znaky černého humoru. Je totiž charakteristický i tím, že porozumět mu vyžaduje velkou míru pochopení. „V oněch vtipech se často prolínají nezjevné souvislosti, dochází v nich k posunu původního významu,“ prozrazuje. Jinými slovy, vtipy z kategorie černého humoru nejsou tak prosté a přímočaře nalinkované jako jiné. K pochopení vtipů, které zlehčují naše nemoci, slabosti, zjevné i nezjevné vady i samu smrt je zapotřebí o chlup více inteligence.

Na černý humor je třeba mozek

Vědkyně svůj názor může podpořit výzkumem. Pro jeho účely zhotovila kreslířka Uli Steinová tucet vtipů skrz naskrz prostoupených černým humorem. Byla k tomu velmi povolanou osobou, nedávno totiž v Rakousku rozčeřila společenskou debatu vydáním Černé knihy, která je sbírkou drastických vtípků.

Její obrázky psychologové nabídli skupině 156 lidí různého věku, vzdělání, zaměstnání i pohlaví. Jejich průměrný věk činil 33 let, polovinu testovaných tvořily ženy. Ale než je psychologové vypustili za zábavou, nejprve pomocí testů dopodrobna rozebrali jejich verbální a neverbální IQ, sklony k násilí a celkové povahové rozpoložení a vyzpovídali je ohledně dosaženého vzdělání.

Po zhlédnutí komiksových stripů a zhodnocení, nakolik je rozesmály, však bylo zjevné, že pohlaví ani věk při rozdělení respondentů na skupiny podle toho, jak se jim vtipy líbily, nehrají velkou roli. Stěžejním faktorem byly naměřené hodnoty inteligenčního kvocientu. Před zraky badatelů se totiž vylouply tři skupiny.

První, která se vyznačovala největší osobní přilnavostí k černému humoru, současně skórovala na nejvyšších příčkách naměřeného IQ a zároveň měla nejnižší tendenci k agresivitě. Nepochybnou roli hrálo vzdělání, stejně jako jejich pozitivní smýšlení.

Druhá skupina nebyla kreslenými vtípky nijak zvlášť pobavena, spíše lehce rozčarována. „V naměřeném IQ dosahovali lidé z této skupiny průměrných výsledků, z hlediska temperamentu a nálady to byli spíše negativně naladění jedinci. Z jejich testů byly patrné nejvyšší sklony k agresivitě,“ popisuje Willingerová.

A třetí skupina? Ta byla vyvážená po všech stránkách. Její nadšení z černého humoru bylo víceméně průměrné, stejně jako naměřené IQ.

Rakouští psychologové předpokládají, že vtipy v kategorii černého humoru představují pro lidský mozek komplexní úkol, vyžadující zpracování informace na několika úrovních myšlenkového procesu. „Na vtipnou fikci černého humoru musíte mít prostě hravou náladu i duševní bystrost,“ skládá černému humoru poklonu Willingerová.