Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Česká nemocnice v Keni – hrdý maják v bouři

  20:00aktualizováno  20:00
Západní Keňa je chudý a odlehlý kraj, kde jediný kloudný způsob obživy nabízejí rozsáhlé čajové plantáže. A právě na západ, asi šest hodin cesty od Nairobi, jedeme navštívit nemocnici, kterou tam úspěšně provozuje nadace Adra.

Českou nemocnici nadace Adra v Itibo nepřehlédnete

Samotná cesta je výživná. Neustálé policejní kontroly, štrúdly přetížených čadících náklaďáků vířících oblaka prachu, silnice plné nenadálých děr a výmolů. V některých oblastech jsou po povolebních nepokojích rozbořené a vypálené celé vesnice, na černých základech bývalých domů stojí nové provizorní  chatrče a stánky. 

Uprostřed kopců pokrytých čajovými keříky leží městečko Itibo, sídlo české nemocnice.

Šplháme rozbitou polňačkou do vrchu, až konečně vjíždíme na travnatou obecní náves. Cedule zapíchnutá do země hrdě hlásá „Itibo town“. Okusuje ji kráva, která  po sobě následně zanechává na návsi poctivé lejno.

Poměrně výstižná metafora.
 
Náves tvoří obdélníkový travnatý plac velikosti fotbalového hřiště. Lemují ho prosté hliněné domky a všelijaké krámky a provozovny, stlučené z vlnitého plechu.

Jsou tu dvě skromná pohostinství, několik chudě zásobených kiosků,  krejčí, truhlář, takzvaný „computer store“, kde prodávají třeba tužkové baterky, a také kůlna vznosně zvaná „hair salon“.

Uprostřed návsi je malé tržiště, kde posedávají ženy a prodávají, co se prodat dá. Pár rajčat, trs banánů, malé hromádky dalších tropických plodů.
 
Jednu stranu náměstí zabírá úpravný areál nemocnice. Čerstvě natřené střechy barvy nemocniční zeleni, čistě bílé stěny domků a úpravná zahrada kontrastují s celkovou ušmudlaností obce.

Kolem našeho auta je okamžitě hrozen černoušků, kteří jeden přes druhého křičí „Mzungu, mzungu!“, což ve svahilštině znamená běloch. Bílý muž je tu pořád rarita.

Jediný bílý muž, kterého zná jménem celý širý kraj, je koordinátor projektu Aleš Bárta. Místní polňačky brázdí s obrovským bílým teréňákem osázeným majáky, který slouží coby ambulanční vůz.

Českou nemocnici nadace Adra v Itibo nepřehlédnete

Když se blíží impozantní ambulance, sbíhají se k cestě výskající tlupy dětí od prcků až po výrostky a sápou se na auto v očekávání bonbónu nebo plyšové hračky.

Caparti, kteří dostanou plyšáka, se zajíkají radostí. Někteří hračky v životě neviděli a mají z nich nefalšovanou hrůzu. Není to žádná potupa.

Když Aleš bafnul s velkým plyšovým tygrem na dvoumetrového nočního strážce Sabrona, vypadalo to, že bude mít leknutím v kalhotách. Někdy dospělí dětem hračky zabaví – a pak můžete vidět partu postarších pánů, jak si rozjíveně hrají s plastovou mrkací panenkou.

Česká nemocnice v Itibu funguje především jako porodnice, ovšem je tu i nepřetržitá pohotovost, kde se řeší celá škála zranění a nemocí. Od malárie přes popáleniny nebo zlomeniny až po různé svérázné případy tropické medicíny.

Spádová oblast je na kilometry daleko, nemocné sem většinou příbuzní z nepřístupných kopců tahají na hřbetě nebo vozí na klasických stavebních kolečkách.

Dvacet čtyři hodin je pacientům k dispozici zkušená černá sestra Elizabeth, která v areálu bydlí. Když jde o těžší případ, volá se Aleš.

Zapeklité případy se konzultují po mailu a telefonu s českými odborníky. Pacienti tu mají takový servis, o kterém se jim ve státních zdravotnických zařízeních může jenom zdát.

Itibo - porodní sál

Fungování státních nemocnic ostatně připomíná středověké praktiky. I kdyby ubožák měl za chvíli vydechnout naposledy, musí nejprve vysázet na stůl poplatek, aby se s ním někdo začal vůbec bavit.

Tvrdě se platí za každý lék nebo injekci. Na ty vám doktor vypíše papír a musíte si je jít sami koupit. Že nejste schopni stát na vlastních nohách, natož chodit, to nikoho nezajímá.

Když se Aleš přiřítil do státní nemocnice s mužem, kterého soused posekal mačetou, ze kterého crčela krev a který byl ve stavu na několikahodinovou operaci, štítila se ho místní nóblová lékařka v kostýmku a na vysokých podpatcích vůbec dotknout.

Až když český zdravotník spustil humbuk, milostivě zraněnému uvolnili jedno lůžko v přeplněných pokojích. Žádné šití, žádná operace, ať se z toho chudák vylíže. Lidský život tu nemá nijak závratnou  cenu.

Ještěže mají odolní domorodci překvapivě tuhý kořínek. Babka, kterou zle nabrala na rohy kráva, nejprve vypadala, že se nedožije svítání. Když přišel Aleš ráno na kontrolu, babka už vysedávala na lavičce a pomalu se chystala na mnohakilomerovou cestu domů.

Rodičky mají sotva po porodu a už se sbírají, že půjdou zpět do kopců.

Dobrá vůle pomáhat a léčit se často tluče s chápáním a mentalitou domorodců. Třeba výchova a vzdělání o pohlavních nemocech je pověstné házení hrachu na stěnu.

Když do Itiba přijeli Japonci se vzdělávacím představením o používání ochrany a rozdávali vzorky, hrály si následně všechny děti několik dní na návsi s nafouklými kondomy.

Pohlavní nemoci, AIDS počínaje a kapavkou konče, v kraji stále bují. HIV pozitivních je kolem patnácti procent zdejších lidí.

I přes nechápavost a laxnost domorodců, nezájem státu, těžce zdolatelnou byrokracii a plejádu každodenních drobných problémů nemocnice v Itibu funguje a rozvíjí se.

Dokonce i když hlava zařízení Aleš Bárta odjede zpět do Česka a nechá na místě jen místní personál. Což není běžný případ. Spousta humanitárních projektů zkrachuje právě v tom okamžiku, když se zařízení po startu předá do rukou místním.

Česká nemocnice v Itibu je prostě příkladný úspěšný projekt, se kterým přišly do kraje služby, o kterých neměli domorodci ani tušení.

V nejbližší době by sem měli začít jezdit i mladí čeští medici, přibude zubní ambulance.

Zvlášť na zubaře se místní moc těší.

Když jdu na obchůzku po návsi, myslí si obyvatelé, že já jsem ta dlouho očekávaná spása jejich chrupu, a radostně na mě otevírají ústní dutiny v různém stavu zanedbanosti.

Itibo - zraněný

Nakonec ani tak nevadí, že zubař nejsem. Stačí, že jsem bílý. Nestíhám se probírat nabídkami dcer vhodných k sňatku… levně, za pár krav a nějaké ty kozy mohou být moje.

No, třeba bych se neměl špatně. Ženy jsou tu zvyklé dřít, tahat vodu, rodit děti, okopávat pole, poslouchat muže na slovo.

Pánové jsou přeborníci v umění zevlovat v nálevnách nebo se válet v trávě u cesty s kusem slámy v koutku úst. Případně mít nějakou veledůležitou funkci.

Každý druhý muž je tu něčeho ředitel, boss nebo dokonce prezident. A vůbec nevadí, že bydlí v chýších z hlíny a náměstí mají zakydané kravinci.

Ať už se věci mají a tváří jakkoliv, faktem je, že příjmy většiny místních rodin se pohybují kolem pěti set korun na měsíc a kraj žije v těžké chudobě.

Bonbón a sušenka od Aleše jsou pro děti jediná změna od mazlavé kukuřičné kaše zvané ugali.

A česká nemocnice připomíná v bídou sužovaném kraji maják v bouři. Se všemi pozitivy a negativy, které z toho plynou.

Autoři:



Nejčtenější

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...

Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...



Experimenty na lidech: americký stát potají plošně šířil bakterie

Jezdily rychle a hlavně po celé zemi. Autobusy Greyhound proto armáda využila k...

Infikoval vlastní obyvatele bakteriemi a viry, které ničily zdraví a dokonce zabíjely. Potají. Po dlouhých dvacet let...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Další z rubriky

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Extrémní gastronomie: bosintang je opravdu silný psí vývar

Mnozí Korejci se bosintangu nechtějí vzdát.

Jen v samotném Soulu se kvůli masu zabijí dva miliony psů ročně. Je to především kvůli pokrmu bosintang, psímu vývaru....

Extrémní gastronomie: drůbeží pařátky se v Indonésii jedí jako sušenky

Ne, pařátky se v Indonésii rozhodně nevyhazují. Tamní kuchaři je připravují...

V Indonésii se dojídá a zbytky se nenechávají. I zdánlivě nechutné části drůbeže se tu setkají s nadšením strávníků. K...

Už víte, kam do školky?
Už víte, kam do školky?

Také vás čeká tento rok zápis do školky? Poraďte se, jaká školka je nejlepší ve vašem okolí, či jestli zvolit státní nebo soukromou.

Najdete na iDNES.cz