Se svou jachtou má na kontě Martin Doleček řadu mořeplaveckých cest.

Se svou jachtou má na kontě Martin Doleček řadu mořeplaveckých cest. | foto: archiv Martina Dolečka

„Loď kvílí a kroutí se, ale zůstávám.“ Čech bojuje na cestě kolem světa

  • 22
Jeho jachta je vězněm písečné jámy v srdci Velkého bariérového útesu na pustém severu Austrálie. Ve vodě se míhají rejnoci, gigantické želvy, kolem lodi kroužil žralok, na neosídleném břehu čekají krokodýli. Martin Doleček je jako v zajetí. Naprosto sám. Ale bojuje. Na vyproštění lodi, s níž chtěl obeplout svět, má ještě tři dny.

Alya je skromná loďka, má 25 stop, tedy něco přes sedm a půl metru. Amatérsky postavená, s olaminovaným překližkovým trupem. „Je to loďka spíše na Slapy než na moře,“ říká Jaroslav Foršt z magazínu Krása jachtingu. Jedním dechem však dodává, že Martin Doleček je víc než zkušeným mořeplavcem. Se svou bárkou již několikrát projel Atlantik, letos na ní doplul do Austrálie. A z ní si se svou skromnou loďkou naplánoval velké, ambiciózní putování. Kolem zeměkoule. Sám, jako obvykle, miluje samotářské mořeplavectví.

Úplně sám

Na misi vyrazil v roce 2014, vyjel z Karibiku, ale až na Kanárské ostrovy měl pomocníka, proto bral jako start právě Kanáry. Na aktuální etapu putování vyrazil 23. srpna z australského přístavu Mackay, po pěti stovkách námořních mil, necelé tisícovce kilometrů, mu však moře vystavilo stopku. Alya nasedla na mělčinu. „Uvízl jsem lodí kýlem hluboko v písku. Dostávám rány od vln. Pomoc v okolí není,“ hlásil Martin 6. září satelitním telefonem.

Vskutku, pobřeží na severu Austrálie, kde se loď zabořila do písečné jámy, je pusté, stovky kilometrů na všechny strany bez lidí, žádný přístav, žádné město ani vesnice. Nikde nikdo. Jen zvěř. „Je tu buš, nějaké palmy, stromy, stopy od divočáků. Všude píseční krabi, hadi,“ líčil v jiné zprávě mořeplavec, který se na průzkumy pobřeží vydává z lodě brodem mělkou vodou.

Svou situaci ohlásil pobřežní stráži, ale zatím pomoc odmítl, mise by totiž zachránila jen jeho, záchrana lodi by stála obrovskou částku, kterou si nemůže dovolit. „Varovali mě před krokodýly,“ popisoval. A v další zprávě přes satelit hlásil, že kolem lodi krouží žralok. Ale nejen on. „Ve vodě je spousta rejnoků a velký želvy! Mají hlavy jako člověk, lekám se jich, vypadají jako zombie,“ psal.

Loď kňučí, jak ji drtí živel

Zvířata okolo jsou však jen kulisami Martinova příběhu, jinak se vše točí kolem záchrany lodi. Dostává každým dnem od oceánu neuvěřitelně zabrat. Alya si vykopala do písku na dně moře díru a dál se do ní zahrabává, písek už uvěznil půl kýlu a přílivové vlny ji kromě toho tlačí dál směrem ke břehu.

A nejen to. „Vždycky když přichází příliv, je loď otloukána o dno, protože vlny ji střídavě zvedají a zase s ní tlučou o písek,“ vysvětluje Jaroslav Foršt a dodává: „V podstatě neustále hrozí vylomení kýlu nebo kormidla a poškození trupu a stěžně.“ Loď skřípe, kňučí a kroutí se. A to mořeplavce, který ji miluje, sužuje. „O mě nejde, ale trpím s lodí. Strašně mě bolí, jak Alya trpí a sténá,“ přiznává Martin Doleček.

A snaží se ji z písečného sevření vysvobodit. Neúnavně, zase a znovu.

Jako zub, co nechce ven

„Vždy za přílivu, tedy za nejvyšší hladiny, se snaží loď co nejvíce naklonit na bok, aby kýl z díry vytáhla, uvolnila se a on mohl splout na hlubší vodu,“ objasňuje Jaroslav Foršt. Pomáhá mu kotva, jejíž lano vede přes stěžeň do vody co nejdál od lodě. Navíjením kotevního lana na naviják se snaží loď naklonit dostatečně na bok a kýl z jámy vyviklat. Jenže vlny mu kotvy vytrhávají. „Loď se drží jako zub, co se viklá na kořeni a nechce ven,“ popisuje sám Martin Doleček.

Jednou už byl k úspěchu blízko, loď z díry vyprostil, jenže bylo málo vody na to, aby odplavala, takže sebou za odlivu žuchla zase zpátky do písku. A bohužel o kousek blíž pobřeží.

Jak vypadá situace lodi a jejího kapitána, ukazuje náčrtek Jaroslava Foršta.

V pátek 16. září by lodi mohl pomoc maximální příliv, vody přibude o téměř dva metry.

Pokusů o vysvobození Alye přitom oceán nedává jejímu kapitánovi neomezeně. Má čas přesně do pátku 16. září. Právě onen den bude příliv maximální, voda stoupne až o dva metry, poté bude zase klesat. „A pak by to bylo špatné, moc špatné,“ shrnuje vyhlídky Jaroslav Foršt.

Martin Doleček chce času, který mu živel ještě dá, využít co nejlépe. Vylepšuje metodu vyproštění, a aby byla loď lehčí, vynesl na břeh do buše, co se dalo, kromě potravin. „Já opustím loď jako poslední. Budu na ní do posledního okamžiku naděje,“ říká.

Osamělý bojovník a optimista

Navzdory samotě a možnému chmurnému konci, kdy by si musel zavolat o odvoz helikoptérou a nechat Alyu napospas oceánu, si Martin Doleček udržuje bojovou a odhodlanou náladu a smysl pro humor.

Za záchranu života se neplatí

... za záchranu lodi však ano

Záchrana může představovat pro pomáhající loď obrovské riziko. Najít však míru...

Přečtěte si článek o otázce, který mimo jiné vysvětluje, jaký rozdíl je mezi záchranou a odvlečením lodi - a nakolik ho její kapitán pocítí finančně.

Ve zprávách žertuje nad apetýtem divočáků i slíděním žraloka. „Dělit se s krokodýly nehodlám. Sám mám málo,“ píše. Jindy dramaticky hlásí: „Mám problém. Někam mi zase zapadla poslední vidlička na jídlo.“ A ještě jindy si stěžuje: „Voda už stoupá. Alya je krásně vyleštěná a já mám do zlata opálený zadeček. Holkám bychom se určitě líbili. Jen jich tu moc není.“

„Je to strašně optimistický člověk, ten typ, co lidi kolem sebe nabíjí jako akumulátor,“ popisuje jej Jaroslav Foršt. Jachting pro něj není cestou ven z podnikatelské nudy, i proto nemá peníze na to, aby se nechal vyprostit například helikoptérou, jak mu pobřežní stráž nabízela. „Nemá žádné sponzory ani bohaté rodiče. Na cestu si vydělává přednáškami v Česku nebo prací v loděnicích a marinách na cizích plachetnicích,“ prozrazuje Jaroslav Foršt.

Nezdolnost a pozitivní přístup se mořeplavci v téměř trosečnické opuštěnosti hodí. „Nedám se!“ píše v jedné ze zatím posledních zpráv.