Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Čím víc lidí chytím, tím větší mám výplatu, říká revizor pražské MHD

aktualizováno  20:21
Lidé ho nemají rádi a sprostě mu nadávají, on si ale nestěžuje. "Tahle práce mě živí. A to dobře," říká revizor Zdeněk Cízler. Jeho plat je i na pražské poměry nadprůměrný a s každým chyceným černým pasažérem se odměna zvyšuje. "Z každé vybrané sedmisetkorunové pokuty mám 140 korun pro sebe," vysvětluje.
Čím víc lidí revizor chytí, tím větší má mzdu

Čím víc lidí revizor chytí, tím větší má mzdu | foto: Dan MaternaMF DNES

Dostat z černých pasažérů peníze za pokutu ovšem není jen tak. Revizor prý musí většinu neplatičů doslova "ukecat", aby zaplatili. "Chce to i trošku psychologie," poukazuje Cízler na to, že nejsnazší je, když odhalíte nějakou slabou stránku přistiženého hříšníka a na tu pak působíte. Jiný přístup prý uplatňuje na Roma ze Žižkova a jiný na manažera v centru města. "Se všemi se snažím domluvit jejich jazykem, ale především v klidu," dodává ostřílený revizor.

I tak mu dá dnes získávání pokut daleko větší práci, než když v roce 1995 začínal. "Tenkrát, když se řeklo kontrola jízdenek, lidé hned vytáhli občanku nebo peníze," vzpomíná nostalgicky na časy, kdy byla pokuta pouhých dvě stě korun.

Zkušený revizor jde téměř najisto

Žádný revizor se neobejde bez pravidelného školení z psychologie, kde se učí nejen jednat s lidmi asertivně, ale i jak na první pohled poznat chování těch, kdo nemají jízdenku. "Když se proti vám z vozu vyřítí sto lidí, nemáte šanci zkontrolovat všechny," vysvětluje Cízler, proč je právě schopnost rychle si vytipovat ty nejpodezřelejší tak důležitá.

revizor

Základní mzda:
v průměru 8 000 Kč plus sedm procent kolektivní prémie a 140 Kč za každý zaplacený postih nebo vymoženou pohledávku (v průměru max. 35 tisíc Kč za měsíc).
V Dopravním podniku Praha pracuje 150 revizorů (z toho jen 15 žen), kteří přistihnou cca 18 tisíc černých pasažérů měsíčně.
Všichni vybraní uchazeči na pozici revizora musí projít psychologickým vyšetřením, mít dokončenou střední školu s maturitou a znát aktivně alespoň jeden světový jazyk.

"Lidé, co mají lístek v ruce a mávají s ním na nás, ho mají z osmdesáti procent špatný," uvádí příklad, po kterém vyrazí skoro pokaždé. Další na řadě jsou prý ti, kdo upřeně zírají. "Ti buď provokují, nebo zkoušejí projít," vykládá. Ve skutečnosti je z nich pak zhruba polovina černých pasažérů. A největší, skoro devadesátiprocentní jistotu, že jim platná jízdenka schází, má u lidí, kteří se mu snaží nenápadně vyhnout.

Vždycky za to mohou pasažéři!

Všechny černé pasažéry pak Cízler dělí na tři kategorie. Na ty, kdo jedou načerno omylem. Pak na ty, kteří to berou jako sport. A nakonec na ty, kdo jezdí bezplatně programově. "Snažím se ale být profesionál a mít ke všem stejný přístup," tvrdí.

Ovšem i revizoři jsou jen lidé a ne všechny reakce cestujících dokážou ustát tak, jak by měli. "V každé skupině lidí se najde někdo, kdo není až tak úplně…," brání Cízler revizory. Má za to, že občasné nekorektní jednání ze strany revizorů je vždy adekvátní odpovědí na počínání cestujícího.

Lidé si o nás myslí své, nechtějí vidět objektivně

A proč jsou podle něj revizoři všeobecně tak neoblíbení? "Každá represe je víceméně neoblíbená. Ať už jste policajt, nebo revizor," říká. Lidé prý zkrátka vidí jen to, že od nich někdo požaduje peníze. "A to, že někomu pomůžete s kočárkem nebo přimhouříte oko u kluka se zlomenou nohou? Naši lidskou stránku už nikdo vidět nechce," dodává smířeně.

Lidé však podle něj mají také zkreslené představy o tom, co obnáší revizorská práce. "Pro většinu lidí jsme nikdy nedělali pořádnou práci a nic neumíme," stýská si. Lidé jsou prý na ně zkrátka naštvaní, že se moc nenadřou, ale přitom si přijdou na dobré peníze. Pravda je však prý jiná. "Nemůžeme si chodit, jak chceme a kdy chceme," tvrdí a dodává, že svou práci musí vykonávat podle striktního řádu a jezdit přesně tam, kde mu vedení určí, pět dní v týdnu, ráno, odpoledne i v noci.

Každý den je jiný, nechybí ani adrenalin

I když kvůli své práci přišel o hezkou řádku známých, za ta léta už se za ni pan Cízler nestydí. Ti praví kamarádi mu zůstali a kromě toho má pro něj jeho zaměstnání opravdový smysl. "Nic není zadarmo, ani MHD," trvá na tom, že jízdné není zas tak drahé, aby je člověk, který pracuje, nebyl schopen zaplatit. Nebo aby neměl na spravedlivou pokutu. Když on sám jel kdysi jako student z nedbalosti načerno, poctivě prý revizorovi tehdejších 50 korun zaplatil.

pražské jízdné

Jízdenka základní na 75 minut: 26 Kč
Jízdenka na 24 hodin: 100 Kč
Měsíční časová jízdenka: 550 Kč
Roční: 4 750 Kč

Na práci revizora má nejradši její nejednotvárnost. "Každý den je úplně jiný, každý vůz je úplně jiný," popisuje. Jednou chytí za směnu čtyřicet lidí, druhý den nikoho a někdy i falešného revizora. Svým způsobem je to podle něj trošku i adrenalin. "Jdete do něčeho, co nevíte, jak skončí." Poukazuje však i na možnost, že ne vždy probíhá vymáhání pokuty v rukavičkách. Jednou dokonce dostal i ránu pěstí, po které se složil jak široký, tak dlouhý. "A pak mne ten pasažér ještě vyhodil z autobusu na chodník," líčí s úsměvem.

Na revizora musíte mít odolnou psychiku

"Po těch špatných dnech si říkám, jestli mám zapotřebí se takhle honit a nervovat," hloubá revizor Cízler nahlas. Jeho práce je bezpochyby psychicky náročná, věčné dohadování s lidmi ve vás negativní energii zanechá, ať chcete nebo ne. "A ne každý to zvládne," míní Cízler. Z nových adeptů prý tohle zaměstnání zpravidla polovina do roka vzdá.

Pokud má revizor u své práce vydržet, musí podle Cízlera dodržovat jedno zásadní pravidlo: "Hodit všechny ty konflikty s černými pasažéry za hlavu, jakmile vyjde ze dveří, a nenosit si je domů." On sám si prý nasadí na uši sluchátka s heavy metalem, jen co vyjde z podniku, a už o ničem neví.

pravomoci revizora

Revizoři mají dle zákona právo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Pokud cestující nezaplatí na místě, je povinen předložit doklady s osobními údaji. Osobními údaji se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.

Revizor má právo zadržet nespolupracujícího černého pasažéra přiměřenou silou, například jej chytit za rukáv a podržet ho, než přijde policie.

Živili byste se jako revizor?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 10. února 2011. Anketa je uzavřena.

Ne 9856
Ano 2677
Autor:



Nejčtenější

Nebezpečná masturbace: v Německu stojí život sto lidí ročně

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

V lékařských záznamech za sebou nechávají zápis „úmrtí kvůli autoerotice“. Ano, i touha po co nejintenzivnějším...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...



Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

Další z rubriky

Extrémní gastronomie: bosintang je opravdu silný psí vývar

Mnozí Korejci se bosintangu nechtějí vzdát.

Jen v samotném Soulu se kvůli masu zabijí dva miliony psů ročně. Je to především kvůli pokrmu bosintang, psímu vývaru....

Extrémní gastronomie: „škvarky“ z vybíjených delfínů mají příchuť rtuti

Postoj úřadů k zabíjení delfínů je v Peru vlažný. I proto tam delfíní maso...

Sytě červené a tučné maso „chancho marino“, které vám nabídnou v přímořských rybích restauracích Peru jako předkrm,...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

Najdete na iDNES.cz