Čím víc lidí chytím, tím větší mám výplatu, říká revizor pražské MHD

aktualizováno  20:21
Lidé ho nemají rádi a sprostě mu nadávají, on si ale nestěžuje. "Tahle práce mě živí. A to dobře," říká revizor Zdeněk Cízler. Jeho plat je i na pražské poměry nadprůměrný a s každým chyceným černým pasažérem se odměna zvyšuje. "Z každé vybrané sedmisetkorunové pokuty mám 140 korun pro sebe," vysvětluje.
Čím víc lidí revizor chytí, tím větší má mzdu

Čím víc lidí revizor chytí, tím větší má mzdu | foto: Dan MaternaMF DNES

Dostat z černých pasažérů peníze za pokutu ovšem není jen tak. Revizor prý musí většinu neplatičů doslova "ukecat", aby zaplatili. "Chce to i trošku psychologie," poukazuje Cízler na to, že nejsnazší je, když odhalíte nějakou slabou stránku přistiženého hříšníka a na tu pak působíte. Jiný přístup prý uplatňuje na Roma ze Žižkova a jiný na manažera v centru města. "Se všemi se snažím domluvit jejich jazykem, ale především v klidu," dodává ostřílený revizor.

I tak mu dá dnes získávání pokut daleko větší práci, než když v roce 1995 začínal. "Tenkrát, když se řeklo kontrola jízdenek, lidé hned vytáhli občanku nebo peníze," vzpomíná nostalgicky na časy, kdy byla pokuta pouhých dvě stě korun.

Zkušený revizor jde téměř najisto

Žádný revizor se neobejde bez pravidelného školení z psychologie, kde se učí nejen jednat s lidmi asertivně, ale i jak na první pohled poznat chování těch, kdo nemají jízdenku. "Když se proti vám z vozu vyřítí sto lidí, nemáte šanci zkontrolovat všechny," vysvětluje Cízler, proč je právě schopnost rychle si vytipovat ty nejpodezřelejší tak důležitá.

revizor

Základní mzda:
v průměru 8 000 Kč plus sedm procent kolektivní prémie a 140 Kč za každý zaplacený postih nebo vymoženou pohledávku (v průměru max. 35 tisíc Kč za měsíc).
V Dopravním podniku Praha pracuje 150 revizorů (z toho jen 15 žen), kteří přistihnou cca 18 tisíc černých pasažérů měsíčně.
Všichni vybraní uchazeči na pozici revizora musí projít psychologickým vyšetřením, mít dokončenou střední školu s maturitou a znát aktivně alespoň jeden světový jazyk.

"Lidé, co mají lístek v ruce a mávají s ním na nás, ho mají z osmdesáti procent špatný," uvádí příklad, po kterém vyrazí skoro pokaždé. Další na řadě jsou prý ti, kdo upřeně zírají. "Ti buď provokují, nebo zkoušejí projít," vykládá. Ve skutečnosti je z nich pak zhruba polovina černých pasažérů. A největší, skoro devadesátiprocentní jistotu, že jim platná jízdenka schází, má u lidí, kteří se mu snaží nenápadně vyhnout.

Vždycky za to mohou pasažéři!

Všechny černé pasažéry pak Cízler dělí na tři kategorie. Na ty, kdo jedou načerno omylem. Pak na ty, kteří to berou jako sport. A nakonec na ty, kdo jezdí bezplatně programově. "Snažím se ale být profesionál a mít ke všem stejný přístup," tvrdí.

Ovšem i revizoři jsou jen lidé a ne všechny reakce cestujících dokážou ustát tak, jak by měli. "V každé skupině lidí se najde někdo, kdo není až tak úplně…," brání Cízler revizory. Má za to, že občasné nekorektní jednání ze strany revizorů je vždy adekvátní odpovědí na počínání cestujícího.

Lidé si o nás myslí své, nechtějí vidět objektivně

A proč jsou podle něj revizoři všeobecně tak neoblíbení? "Každá represe je víceméně neoblíbená. Ať už jste policajt, nebo revizor," říká. Lidé prý zkrátka vidí jen to, že od nich někdo požaduje peníze. "A to, že někomu pomůžete s kočárkem nebo přimhouříte oko u kluka se zlomenou nohou? Naši lidskou stránku už nikdo vidět nechce," dodává smířeně.

Lidé však podle něj mají také zkreslené představy o tom, co obnáší revizorská práce. "Pro většinu lidí jsme nikdy nedělali pořádnou práci a nic neumíme," stýská si. Lidé jsou prý na ně zkrátka naštvaní, že se moc nenadřou, ale přitom si přijdou na dobré peníze. Pravda je však prý jiná. "Nemůžeme si chodit, jak chceme a kdy chceme," tvrdí a dodává, že svou práci musí vykonávat podle striktního řádu a jezdit přesně tam, kde mu vedení určí, pět dní v týdnu, ráno, odpoledne i v noci.

Každý den je jiný, nechybí ani adrenalin

I když kvůli své práci přišel o hezkou řádku známých, za ta léta už se za ni pan Cízler nestydí. Ti praví kamarádi mu zůstali a kromě toho má pro něj jeho zaměstnání opravdový smysl. "Nic není zadarmo, ani MHD," trvá na tom, že jízdné není zas tak drahé, aby je člověk, který pracuje, nebyl schopen zaplatit. Nebo aby neměl na spravedlivou pokutu. Když on sám jel kdysi jako student z nedbalosti načerno, poctivě prý revizorovi tehdejších 50 korun zaplatil.

pražské jízdné

Jízdenka základní na 75 minut: 26 Kč
Jízdenka na 24 hodin: 100 Kč
Měsíční časová jízdenka: 550 Kč
Roční: 4 750 Kč

Na práci revizora má nejradši její nejednotvárnost. "Každý den je úplně jiný, každý vůz je úplně jiný," popisuje. Jednou chytí za směnu čtyřicet lidí, druhý den nikoho a někdy i falešného revizora. Svým způsobem je to podle něj trošku i adrenalin. "Jdete do něčeho, co nevíte, jak skončí." Poukazuje však i na možnost, že ne vždy probíhá vymáhání pokuty v rukavičkách. Jednou dokonce dostal i ránu pěstí, po které se složil jak široký, tak dlouhý. "A pak mne ten pasažér ještě vyhodil z autobusu na chodník," líčí s úsměvem.

Na revizora musíte mít odolnou psychiku

"Po těch špatných dnech si říkám, jestli mám zapotřebí se takhle honit a nervovat," hloubá revizor Cízler nahlas. Jeho práce je bezpochyby psychicky náročná, věčné dohadování s lidmi ve vás negativní energii zanechá, ať chcete nebo ne. "A ne každý to zvládne," míní Cízler. Z nových adeptů prý tohle zaměstnání zpravidla polovina do roka vzdá.

Pokud má revizor u své práce vydržet, musí podle Cízlera dodržovat jedno zásadní pravidlo: "Hodit všechny ty konflikty s černými pasažéry za hlavu, jakmile vyjde ze dveří, a nenosit si je domů." On sám si prý nasadí na uši sluchátka s heavy metalem, jen co vyjde z podniku, a už o ničem neví.

pravomoci revizora

Revizoři mají dle zákona právo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Pokud cestující nezaplatí na místě, je povinen předložit doklady s osobními údaji. Osobními údaji se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.

Revizor má právo zadržet nespolupracujícího černého pasažéra přiměřenou silou, například jej chytit za rukáv a podržet ho, než přijde policie.

Živili byste se jako revizor?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 10. února 2011. Anketa je uzavřena.

Ne 9856
Ano 2677
Autor:

Nejčtenější

VIDEO: Vyzkoušeli jsme první český nevěstinec se silikonovými pannami

Rebecca má mírně vyděšený výraz.

Netradiční nevěstinec otevřeli začátkem listopadu v centru Prahy. Na toho, kdo si přijde užít, čekají místo živých žen...

Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum

O závislosti na sexu se vedou vědecké pře.

Jsou v téměř nepřetržitém souboji s myšlenkami na sex, vynakládají enormní množství energie na to, aby svůj sexuální...

VIDEO: Takový je osud plastu ze žlutých popelnic. Půlka končí na skládce

Díky třídicí lince a jejím pracovnicím dokážeme plasty recyklovat. I když ne...

Když vyhodíme plastový výrobek do třídicího kontejneru, máme dobrý pocit. Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal vyrazil do...

Prodávám v sexshopu a baví mě to, říká MOgirl Lucka

MOgirl Lucka miluje tetování a sama ráda kreslí.

Původem je holka z vesnice, po zastavení v Praze však skončila v Liberci. A zamilovala si ho. Plánuje vysokoškolské...

Hon na tygra: jak britský technik ulovil Hitlerův smrtící tank

Tiger měl renomé nezničitelného tanku.

Mezi spojeneckými vojáky vzbuzoval paniku. Oprávněně. Nacistický tank Tiger, šedesátitunové monstrum, se zdál...

Další z rubriky

Česká lékařka v Iráku léčila i královskou rodinu

Ambiciózní a vzdělaná. Již v sedmnácti letech mluvila Vlasta Kálalová anglicky,...

Její jméno znali za první republiky všichni lékaři i prezident Masaryk. V Bagdádu založila českou nemocnici pro studium...

Vysoká cena za lék: vědec infikoval mentálně postižené děti žloutenkou

Na oficiální propagaci vypadalo zařízení úhledně, ve skutečnosti se v něm však...

Přinesl světu vakcínu proti hepatitidě, nemoci však obětoval mentálně hendikepované děti. Dům hrůzy, v němž byly drženy...

Udávání po našem. Nacistům Češi donášeli na kolegy i příbuzné

Brněnská manifestace českého lidu pro Říši. (12. června 1942)

Nacistické úřady za protektorátu byly mnohdy zavaleny udáními. Donášelo se na sousedy, příbuzné, kolegy. Z...

Najdete na iDNES.cz