Ještě nedávno by vám po zadání příjmení McGregor vypadl z Googlu skotský herec Ewan. To už však neplatí. Na prvním místě je teď ve světovém vyhledávači sedmadvacetiletý irský zabiják Conor McGregor, který v osmistěnné kleci smíšeného bojového umění (Mixed Martial Arts) MMA kosí soupeře jako žlutá zimnice. Až doteď byl neporazitelný. Ale jak známo, na každého jednou dojde.
Conor McGregor v akci |
Každý si ho hned zapamatuje podle smrtící síly a rychlosti v kleci, hrubiánského slovníku a vizáže. Zatímco ostatní bojovníci nosí šusťáky a tepláky, McGregor má vybraný šatník. Můžete s ním souhlasit nebo ne, ale jedno mu upřít nelze: naučil miliony lidí na světě, jaké barvy má irská vlajka.
Posedlost, surovost a divadelní marketing
Není jen sportovcem nebo bojovníkem. Stal se celebritou. Kdekoli se objeví, pronásledují ho houfy fotografů. Létá soukromým tryskáčem a dává na odiv své hodinky za stovky tisíc dolarů. Když ostatní dorazí na tiskovou konferenci ve vytahaných trikách, on sedí za mikrofonem v košili s motýlkem, v kšiltovce a se slunečními brýlemi. Ale zdání klame. Za noblesností městského floutka číhají zuby tygra. Přezdívají mu „Notorious“. Nemá to nic společného s irskou whisky, v angličtině to znamená něco jako „nechvalně známý“. Je přesně tím, koho majitelé vysílacích práv potřebují, tím, z koho už před vstupem do klece vyzařuje živočišná chuť vyvrhnout soupeře zaživa.
Conor McGregorNarodil se v roce 1988, měří 175 centimetrů, váží 77 kilogramů. Hrál fotbal, dělal box, poté však i karate, taekwon.do, kickbox, capoeiru. V osmnácti poprvé vstoupil do světa MMA, na kontě má 22 zápasů, z toho 19 výher a tři prohry. |
V zápase je nevypočitatelný. Jednou se k protivníkovi dostane nečekaným kopem z otočky, podruhé přitančí po všech čtyřech jako opice v cirkuse a ze země zaútočí na citlivé místo. Jeho dalekonosný levý hák na bradu už uspal nejednoho soupeře. V zápase je urputný a iniciativní. Netaktizuje a nevyčkává, aby si soupeře nejprve „přečetl“. Nikomu nedává přednost první rány a v žádném případě nepřipustí, aby hrál cizí hru. Řídí se jediným pravidlem: nejlepší obranou je útok.
Ve svém frackovském sebevědomí uráží všechny kolem a soupeřům vyhrožuje smrtí, což podtrhuje naznačováním řezání hlavy pod krkem a slovy o tom, čí makovici si naservíruje na tác. Před kamerami trhá zvětšeniny soupeřových fotografií na cáry a vynáší rozsudky smrti. Tresty pak vykonává osobně − v kleci.
Pokud naopak někdo vyvěsí na internet video, kde McGregorovi vyhrožuje, odpovídá obratem: „Drž ku..a hubu a pojď si to rozdat!“ Někdy je podezírán z toho, že má svá vystoupení předem vypočítaná, ale lidi ho milují. V době vyprázdněných gest je přesně takovým hrdinou, jakého si přejí mít.
Ani v nejmenším nepochybuje o své nadřazenosti a má na to i svou teorii. „Při tomhle nejde o talent, ale o tvrdou práci. O posedlost. Talent neexistuje. Můžete být kdokoli, stačí, když tomu věnujete správný čas. Tak dosáhnete vrcholu. Já nejsem talentovaný, jsem jen posedlý. Kdo chce uspět v MMA, musí mít víc než talent. Buď musí být mnou, nebo mě porazit,“ káže.
Přitom moc nechybělo a Conor McGregor by žil jako instalatér v Dublinu. Všechno dostalo jiný směr, když potkal bojovníka americké elitní profesionální soutěže UFC Toma Egana a ten ho naučil zápasit a podnítil v něm zájem o smíšená bojová umění.
Milionový kontrakt v UFC
McGregor měl však na čem stavět, protože už od dvanácti let boxoval. Trenéři na něj vzpomínají jako na borce, který se uměl skvěle pohybovat v ringu, měl vynikající taktiku a uměl dát pořádnou ránu. Do svého prvního zápasu MMA nastoupil v roce 2007. S profesionálním MMA začal hned následujícího roku, kdy definitivně pověsil na hřebík instalatérskou brašnu. Od toho okamžiku nastartoval svou hvězdnou dráhu. Za necelé tři roky sundal čtrnáct soupeřů, jednoho dokonce knokautoval za rekordní čtyři vteřiny.
Osudový zlom přišel v roce 2013, když podepsal kontrakt v nejvyšší americké profesionální lize UFC. Svůj debutový zápas proti Marcusi Brimageovi vyhrál na TKO na začátku druhé minuty prvního kola a získal cenu za nejlepší knokaut večera. Bohužel ještě toho samého roku si v zápase přetrhl zkřížený vaz v koleni a musel si dát desetiměsíční přestávku na zotavenou, ale vrátil se v ještě lepší formě než kdy předtím.
Odpočinek na pláži
V zápase proti Diazovi měl Conor McGegor na rukou jeho krev, nakonec však prohrál.
Před ničím nemá pokoru. Když si jeho soupeř José Aldo před zápasem zlomil žebro a musel odstoupit, hledal se místo něj do ringu náhradník. McGregor k tomu měl na tiskové konferenci jedině slova pohrdání: „Já jsem jednička. A je mi hovno do toho, jestli si podám číslo dvě nebo tři.“ Trojkou měl na mysli Chada Mendese, kterého se rozhodl povečeřet v aréně MGM v Las Vegas.
Ale všechno bylo jinak. Byl na zemi. Dostával rány. Krvácel. Rudé skvrny špinily podlahu. Otřesení fanoušci viděli, jak jejich Bůh padá do hlubin. Jenže McGregor se pak zvedl, pošramocený, unavený, ale neoblomný. A zasadil Mendesovi takovou šlupku na spánek, až ho vypnul. Necelý půlrok po odloženém utkání si McGregor stejným stylem podal i Alda.
Letos v březnu se chtěl utkat s mistrem lehké váhy Rafaelem dos Anjosem s cílem stát se šampionem UFC ve dvou váhových kategoriích. Koncem února ale Rafael od zápasu odstoupil kvůli zlomenině nohy. Místo toho se narychlo uspořádal duel s Natem Diazem, veganským řezníkem velterové váhy z Kalifornie. Protože nebyl čas na shazování kil, rozhodlo se, že se bude bojovat ve vyšší váhové kategorii.
Karta se otáčí
McGregor byl coby menší a lehčí v nevýhodě, ale rozhodně mu nechybělo sebevědomí. Když mu na tiskové konferenci Diaz pohrozil pěstí, McGregor ho udeřil a jenom sbor sekuriťáků a jeden policista zabránili, aby se do sebe pustily týmy obou borců. Do klece vlezl McGregor s odhodláním vichřice. Diazovi natrhl obočí a ring se začal barvit dočervena. První kolo skončilo s tím, že McGregor nepochyboval o svém vítězství. Pak přišlo druhé a s ním studená sprcha.
Diaz napálil McGregorovi dvě nekryté rány přímo do tváře. Ir se zapotácel. Dostal další tři. Pak ještě dvě. Chtěl odpovědět. Snažil se uhnout. Takřka se nekryl a viditelně mu docházely síly. Diaz ho dostal na zem a utáhl kravatu. Po několika pokusech o vyproštění se McGregor vzdal, poprvé během svého působení v UFC.
Když hned po zápase moderátor v ringu podal vítězi mikrofon s otázkou, jak se cítí, Diaz řekl: „Nepřekvapilo mě to, ty sráči!“ McGregor porážku přijal, ale dva týdny poté přispěchal s tím, že chce odplatu. Dojde k ní 9. července v Las Vegas při zápase UFC 200. McGregor tak dostane šanci očistit své životní krédo: „Na konci dne se musíte nějak cítit. Tak proč se necítit jako neporazitelný? Proč se necítit nedotknutelný? Proč se necítit jako nejlepší ze všech?“
