Data získali autoři práce vydané v magazínu Plos ONE z výzkumu Massachusettského technologického institutu, který se odehrál mezi loňským červnem a listopadem, tedy ještě před nástupem očkování. Odborníci měli díky němu k dispozici odpovědi na otázky jako „Jak vážné by to podle vašeho mínění bylo, kdybyste se nemocí covid-19 nakazil?“ a „Jak důležité je pro vás podnikat kroky k omezení šíření viru ve vaší komunitě?“.
Reakce mužů a žen z jednapadesáti zemí světa poté přiřazovali k žebříčku zemí seřazených podle stupně individualismu nebo kolektivismu, který je charakterizuje. Individualistické společnosti si podle sociologů cení osobního úspěchu a očekávají, že lidé by měli stranit nezávislosti a úsilí o to, aby si vystačili sami. Kolektivistické společnosti oceňují naopak harmonii a očekávají, že lidé budou odhlížet od vlastních tužeb ve prospěch obecnějšího dobra.
Já to zvládnu. Ale zajímá mě, co ostatní?
Analýza výsledků přitom vyjevila základní fakt. Ve státech postavených na individualismu, jako je Amerika, Kanada, Anglie, Austrálie nebo Nizozemsko, se přesvědčení o tom, že dotyčný koronavirus zvládne bez obtíží, promítlo do postojů ohledně dodržování opatřeních proti šíření koronaviru. Podobně jako je pocit vlastní neohrozitelnosti spojený s rizikovým chováním na silnici nebo nadměrnou konzumací alkoholu, souvisí s náchylností úsilí šíření koronaviru nebo očkování bojkotovat.
Pro státy charakterizované kolektivismem přitom neplatilo, že by v nich muži a ženy, kteří očekávali, že by nemocí covid-19 prošli bez obtíží, nebyli. Našli bychom i v oněch zemích. Jenže jejich přesvědčení o vlastní dobré zdravotní kondici a vyhlídkách se nepřepsalo do podceňování nebo odmítání snahy šíření viru minimalizovat.
Pryč s náhubky! San Francisco za chřipky doplatilo na předčasné uvolněníPrvní nápor zvládlo, pak předčasně uvolnilo opatření a zahodilo roušky. A sledovalo, jak počty nakažených i mrtvých letí nahoru. Zápolení San Franciska se španělskou chřipkou v letech 1918 a 1919 je příběhem o tom, kolik ekonomických zájmů, kulturních a politických bojů a jaká porce omylů a ignorace se do boje s nákazou vejde. |
„Kulturní kolektivismus je výsledkem silnějšího pocitu sounáležitosti a vzájemné závislosti a větších ohledů na spokojenost pospolitosti. Tak kolektivismus dokáže podporovat společenské ohledy i vakcinační plány navzdory osobním pocitům, že právě vás covid-19 neohrozí,“ uvádí studie. Za země postavené na kolektivním pilíři označilo Nepál, Pákistán, Trinidad a Tobago, ale též Gruzii a Kolumbii.
Jeden z autorů studie James Leonhardt dodává, že klíčem je empatie, tedy ohledy na to, zda se nemocí nakazí nebo na ni dokonce zemřou ostatní. A schopnost odhlédnout od toho, že jsme přesvědčeni, že právě my nemoc zvládneme naopak bez potíží. „Podporou empatie se dají snížit nezamýšlené účinky pocitu neohrozitelnosti na zdraví společnosti za časů pandemie,“ cituje Leonhardta server Nevada Today.
Pro portál Inverse to Leonhardt popsal ještě přímočařeji: „Pokud žiji ve vysoce kolektivistické zemi, nezáleží na tom, jaká očekávání mám ohledně toho, jak nemoc dopadne na mě osobně. Moje chování je regulované.“
Inverse doplňuje, že to není první studie, která naznačuje vztah mezi vnímáním pospolitosti a ochotou napomáhat opatřením pro krocení šíření viru. Již v únoru 2021 odhalila izraelská práce, že počet úmrtí na covid-19 a ochota bouřit se proti preventivním opatřením souzní s umístěním zemí na žebříčku podle stupně individualismu a kolektivnosti. Jiná analýza pak letos v červnu shledala, že v individualistických zemích společnost méně nosí roušky a respirátory.
Autoři aktuální studie poznamenávají, že jejich zjištění by se měla využít při hledání cest, jak oslovovat veřejnost. Nejde jen o doporučení povzbuzovat empatii s těmi, jichž se nemoc dotkla nebo může dotknout. Autoři připomínají, že i v individualistických zemích jsou podskupiny, například etnické nebo ty ze specifických pracovišť, které mohou pomáhat individualistické chování usměrňovat.
Nejúčinnější je totiž právě to, když například očkování nebo preventivní opatření propagují uvnitř konkrétních specifických skupin jejich samotní členové. Portál Inverse to ukazuje na příkladu snahy republikánského politického konzultanta Franka Luntze. Jako nakažený, který se musel s covid-19 utkat, pořádal skupinové diskuze, na nichž se snažil propagovat očkování mezi skeptickými republikány. Když jim pouštěl provakcinační klipy minulých prezidentů, neuspěl. Někdejší guvernér New Jersey Chris Christie je však přesvědčil. Byl totiž poradcem Donalda Trumpa, proto byl publiku bližší.