K zájmu o otázku přínosu mixu fyzické aktivity a zimy ho dovedlo vyrůstání v Tokiu. „Tradovalo se tam, že zimní trénink vás uchrání návštěvy u lékaře. A Japonci v zimě často cvičí,“ vzpomíná Kajimura na serveru Elemental. Jako vedoucí laboratoře, která se zabývá metabolickou adaptací na stresové podněty, jako je chlad nebo půst, dodává: „Nyní dokážeme rozumět tomu, že to dává velký smysl.“
Lidské tělo se chladu opravdu dokáže nejen velmi dobře přizpůsobit. Zima mu skutečně dokonce velmi svědčí.
Alchymie světa tuků
Běžná teplota lidského těla je 36,6 stupně Celsia, jak v roce 2020 upřesnil výzkum Stanfordovy univerzity. Hlídat se ji snaží náš vnitřní, sebe-regulační mechanismus. Když jsme přehřátí, potíme se, když je nám zima, třeseme se. Mezi oběma aktivitami je však rozdíl, pocení neodvádí z těla energii, jen ho ochlazuje. Když se chvějeme zimou, energii tělo spotřebovává a mění na teplo.
Jenže třást se zimou není možné pořád, teplo si tak tělo vyrábí prvních deset až třicet minut, co je vystaveno zimě, poznamenává server Inverse. Poté se spouští jiný proces. Věda mu říká termogeneze, tvorba tepla, bez třesu. A k němu potřebujeme aktivovat hnědý tuk.
Tento druh tuku znají vědci poměrně krátce, vědí však, že je „dobrý“. Na rozdíl od bílého energii neskladuje, ale naopak spotřebovává. Je spojený se zdravým, rychlejším metabolismem, dokáže potlačovat záněty. „Máte-li dostatek hnědého tuku, jste lépe chráněni proti obezitě spojené s věkem, proti cukrovce druhého typu, kardiovaskulárním chorobám,“ vyjmenovává Kajimura.
Nejde pouze o to hnědý tuk v těle mít, nachází se nejčastěji v oblastech kolem krku, trapézových svalů, klíčních kostí, páteře. Důležité je, aby ho organismus používal, aby se aktivoval. Do služby se povolává například silovým cvičením, přerušovaným půstem. Nejmocnějším aktivátorem hnědého tuku je podle Kajimury právě chlad. Vhodné je pravidelné vystavování se chladu kolem čtyř až pěti stupňů Celsia.
Odbornice na biomedicínu Barbara Cannonová ze Stockholmské univerzity dodává, že zima hnědý tuk nejen povzbuzuje do činnosti. „Vystavení se chladu množství hnědého tuku, které je v těle přítomné, zvyšuje,“ říká v magazínu Times, který odkazuje na její práci z roku 2010. Ani mobilizací „hodného“ hnědého tuku však přínosy chladu nekončí. Zvládne totiž měnit „zlý“ bílý tuk na ještě jiný druh tuku, takzvaný béžový, a i ten je metabolicky aktivní.
Velká alchymie, kterou s béžovým a hnědým tukem provádí chlad, podle studie, kterou Kajimurovi a jeho kolegovi Labrosi Sidossisovi vydal v roce 2015 magazín The Journal of Clinical Investigation, svědčí samozřejmě boji proti obezitě, za lepší metabolismus, proti cukrovce druhého typu.
Cvičení v chladu kromě toho podpoří imunitní systém, podle studie zmiňované Sport Injury Clinic snižuje riziko chřipky o dvacet až třicet procent.
Lepší výkony
Podíváme-li se na čistě cvičební, výkonnostní stránku věci, chlad nám umožní věnovat se fyzické aktivitě déle a jít víc nadoraz. Přirozeně, tělo netrápí přehřátí a nemusí se obtěžovat, vysilovat jeho regulací. „Hromadí-li se teplo, snižuje se intenzita výkonu,“ souhlasí Mike Jett z Univerzity Louisville v Kentucky. V chladných podmínkách může tělo věnovat všechnu svou energii a zdroje výkonu.
„Teplo, které se v těle hromadí, může škodit, pokud se ho organismus nezbaví. Jedním z mechanismů, jak ho z těla odvést, je pocení se. Zbavujeme se ho však též tím, že odvádíme krev na povrch kůže, odkud může odejít do okolního prostředí. To vede k větší námaze srdce, a to zejména v horku. Protože zbavit se tepla je mnohem obtížnější, když je horko i mimo tělo,“ dodává profesor aplikovaných sportovních věd John Brewer.
Fyzická aktivita v chladném prostředí má navíc pozitivní dopady na duševní nastavení, odbourává napětí a únavu. Studie naznačují, že aktivuje centrální nervový systém a stimuluje oběh hormonů, které mohou podporovat dobrou náladu a energii. „Spojení stimulace chladem se cvičením je skvělý nápad,“ doporučuje Kajimura.
Opatrnost pro lidi s kardiovaskulárními problémy
Skočit bychom však do onoho mixu neměli bezhlavě. Nese s sebou samozřejmě i rizika, proto je na místě obezřetnost. V chladu pod pět stupňů Celsia je dobré zakrýt si ústa, aby se před přívalem mrazivého vzduchu chránily plíce. Po cvičení pak v magazínu qz.com doporučuje odborník na kineziologii a sport Michael Kennedy nechodit rovnou do teplé místnosti, ostrým, náhlým přechodem by se mohl podpořit stres plic.
Obzvláštní pozor by si měli dávat lidé se srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. „Jste-li vystaveni chladu, snaží se tělo zabránit tepelné ztrátě smrštěním cév,“ zdůrazňuje Kajimura. A to může vyšroubovat krevní tlak. Lidé s kardiovaskulárními obtížemi by se měli poradit s lékařem.
Při cvičení venku v zimě je též důležité mít chráněnou hlavu, ruce, nohy, tělo v chladu odvádí krev směrem ke středu. Na místě je rovněž vědomě dbát na hydrataci, chlad může signály o jejím nedostatku zastřít.
