Svou radu nejen studentům opírají o pokus, v němž dobrovolníkům po čtyřicet minut ukazovali na obrazovce, jeden po druhém, devadesát obrázků. Úkolem respondentů bylo zapamatovat si, kde přesně byl ten který obraz na monitoru umístěn. Poté je autoři studie z nizozemského Donders Institute na Radboud University Medical Center rozdělili to tří skupin a každé zadali jiný úkol.
První tým si měl bezprostředně po seanci před obrazovkou zacvičit, druhý si měl dopřát pětatřicetiminutové cvičení až po čtyřhodinovém odstupu, třetí skupině byla sportovní aktivita upřena. Vědce zajímalo, jaký vliv budou mít odlišné postupy na paměťový proces roztříděných účastníků pokusu. Jejich paměť prověřili o dva dny později.
Zjistili, že okamžité cvičení nemělo na paměť žádný vliv, ti, jimž bylo předepsáno, vykazovali stejnou úspěšnost jako respondenti, kteří necvičili. Ovšem dobrovolníci ze třetí skupiny, kteří se na cvičení vrhnuli se čtyřhodinovým odstupem, z něj prospěch měli, jejich schopnost udržet si umístění obrazů v paměti byla ve srovnání s jejich kolegy o deset procent vyšší.
Na to, proč okamžité cvičení paměť nepodporuje, vědci odpověď nemají. Zjistili však, co se dělo s mozkem těch, kteří cvičili s odstupem. Skenování jejich mozků magnetickou rezonancí při testu paměti zjistilo, že vykazovaly zvýšenou aktivitu v hipokampu, oblasti pro uchovávání informací.
A jak může cvičení paměti sloužit? Odpověď souvisí s neurotransmitery dopaminem a norepinefrinem. „Obě látky vedou k biochemické kaskádě, která způsobuje produkci takzvaných proteinů vázaných na plasticitu,“ uvedl magazínu Times Guillén Fernández, který výzkum vedl. Právě tyto proteiny podle něj stabilizují paměťové stopy, které by byly jinak ztraceny. A fyzické cvičení je na samém startu tohoto procesu, protože právě ono je spojeno s uvolňováním dopaminu a norepinefrinu.
Podle šéfky Center for Brain Health texaské univerzity Sandry Chapmanové studie osvětluje, že zvýšená metabolická úroveň, k níž dochází při cvičení, má větší dopad pro pozdější stadium práce s informací, kdy se posouvá z krátkodobé do dlouhodobé paměti, než okamžitě poté, co byla přijata. A dopad je to významný, byl totiž patrný ještě dva dny po učení. Podle Chapmanové je pro paměť užitečné především aerobní cvičení, a nejen pro ni, podporuje též vznik nových mozkových buněk.
Chválu cvičení vzdává i newyorský profesor neurochirurgie Thomas Wisniewski. „Cokoli je dobré pro vaše srdce, je dobré i pro mozek. Mozek tvoří jedno až dvě procenta naší hmotnosti, ale bere si dvacet procent výkonu srdce,“ zdůrazňuje, „je to část těla, která je největším jedlíkem kyslíku. Takže máte-li v kondici kardiovaskulární systém, máte víc fit i mozek.“
Prospívá i spánek
Pokud však nepatříte ke ctitelům sportování, má věda dobrou a návodnou zprávu i pro vás. Paměť konsoliduje též spánek. Studie zveřejněná v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences popisuje roli, jakou hraje pro upevňování paměti automatický nervový systém těla právě při spánku.
I její autoři vycházejí z pokusu. Zadali dvěma skupinám dobrovolníků paměťový úkol, jedné dali čas na devadesátiminutový spánek, druhé pustili film. Když je vyzvali opět k úkolům, zjistili, že spáči si vedli mnohem lépe.
Klíč vědci vidí právě v automatickém nervovém systému. Zatímco se dříve mělo za to, že konsolidace paměti je výlučným dílem centrálního nervového systému, je onen automatický spouštěný při spaní dalším budovatelem paměti.
„Spánek pomáhá transformovat krátkodobou paměť v dlouhodobou. A to tak, že pomáhá posilovat spojení mezi novými zkušenostmi a starými vzpomínkami, což umožňuje, aby byly nové zkušenosti integrovány do našich obecných vědomostí a chápání světa,“ objasňuje Sara Mednicková, profesorka psychologie z University of California.
Americká studie přitom není ojedinělá, jiné ukázaly, že udržení paměti neprospívá, když po učení odkládáme spánek. „Aktuální studie dokládá, že pro zlepšení paměti pracuje tělo s myslí dohromady,“ shrnuje Mednicková.
