Studie bostonské univerzity totiž prokázala, že pravidelné cvičení ve středním věku může napomoci tomu, aby se nezmenšoval mozek ve stáří. Konkrétně vědci zjistili, že mezi mozkovou tkání šedesátiletých lidí a jejich fyzickou aktivitou, kterou si dopřávají jako čtyřicátníci, existuje souvislost. Jmenuje se krevní tlak.
Na mozek myslete už v mládí
Studie zahrnovala téměř 1 300 dobrovolníků, kteří se v sedmdesátých letech minulého století účastnili zátěžových testů, jejich průměrný věk tehdy činil jednačtyřicet let. Od roku 1999 si je výzkumníci zvali do laboratoří znovu, tentokrát je ale zkoumali magnetickou rezonancí. Výsledky odhalily, že lidé s nižší úrovní fyzické aktivity nebo vyšším diastolickým krevním tlakem měli menší mozkovou tkáň. A vedli si též hůře při testech kognitivních schopností.
Ačkoli vedoucí studie Nicole L. Spartano uvážlivě upozorňuje, že závěry jsou zatím jen předběžné, zdůrazňuje, že se mezi nižší fyzickou aktivitou ve středním věku a rychlejším stárnutím mozku zdá být souvislost. A rýsuje se i odpověď na otázku proč.
„Malé cévy v mozku reagují na změny krevního tlaku a jeho výkyvy mohou být poškozovány,“ vysvětluje souvislost Spartano, „cévní poškození v mozku může následně přispět ke strukturálním změnám v mozku a úbytku kognitivních schopností.“ Jinými slovy: lidé, kteří si kvůli nízké pohybové aktivitě vedli hůře na zátěžových testech a měli vyšší krevní tlak už při nízké zátěži, pravděpodobně tedy dávali svým mozkům více zabrat, a proto jim stárly rychleji.
Od své studie si tým slibuje, že povede k osvětě. „Mnozí lidé se o zdraví svého mozku nezačnou starat, než dospějí k vyššímu věku,“ stěžuje si Spartano. Doufá, že by podpora včasného cvičení mohla zajistit zdravější mozky staré generace.
Ve dvou se cvičí lépe
Dobrou zprávu přitom vysílá další aktuální studie, která tvrdí, že chopí-li se totiž ve vztahu cvičení jeden z partnerů, je značná šance, že se druhý přidá. Cvičení je totiž nakažlivé.
„Jde-li o fyzické cvičení, ten nejlepší tlak na to, abyste s ním začali, může přijít od toho, kdo sedí na druhé straně vašeho stolu při snídani,“ říká Laura Cobbová, spoluautorka studie, která zjistila i to, že právě pokud cvičí oba partneři, mají největší šanci, že u cvičení také zůstanou a dosáhnout svých cílů.
Cobbová se svým týmem analyzovala staré výzkumy z roku 1987, jimiž prošlo téměř šestnáct tisíc lidí z Marylandu, Severní Karoliny, Minnesoty a Mississippi, u nichž výzkumníci sledovali i jejich fyzickou aktivitu. Nejprve jim však doporučili, podle čísel American Heart Association, aby týdně věnovali buď 150 minut středně intenzivní aktivitě, nebo 75 ostřejší fyzické činnosti.
Třem tisícům párů mezi dobrovolníky se také dařilo nejvíc. Muži ze sezdaných dvojic měli o sedmdesát procent vyšší šanci, že předepsané limity dodrží než jejich svobodní kolegové. Vdané ženy měly pravděpodobnost zdolání cílů vyšší o čtyřicet procent.
