1. Benzin v kokpitu? Vyhrnu si nohavice
Měl nalétáno deset tisíc hodin a instruktorský certifikát. V celém příběhu to však mělo znamenat pouze to, že zdravý rozum nenahradí ani hodně zkušeností.
Když pilotovi Patrickovi na jeho letecké cestě při dvou vzletech z letišť, kde tankoval, začal vytékat na podlahu kabiny letecký benzin, rozhodilo ho to jen trochu. Na třetím mezipřistání v Missoula o své „drobné závadě“ diskutoval s mechanikem, dostalo se mu rázného doporučení, aby nepokračoval v cestě, dokud se problém neodstraní.
Panu Patrickovi se to jevilo jako přehnaná, hnidopišská opatrnost. Na jeho straně přece byly zkušenosti, rutina! Aby však udělal ústupek neobytnému mechanikovi, navrhl, že vypne elektronický systém svého letounu. „To znamenalo, že poletí jakoby ve tmě,“ vysvětluje web Darwinových cen.
Z letiště v Missoule Patrick opravdu odletěl, zatímco pod nohama měl v kokpitu benzinový bazén. Že to není dobrý nápad, zjistil zřejmě záhy, protože letoun otočil a začal se vracet. Bylo pozdě, následoval výbuch a stroj se změnil v ohnivou kouli.
„Plný nalétaných zkušeností, ale s hlavou bez zdravého rozumu. Darwinovu cenu dostává z dobrého důvodu. Pilote Patricku, vzdáváme ti poctu!“ nezastírají organizátoři cen úlevu nad tím, že se zásluhou nebohého pilota lidstvo zbavilo „hloupých genů“. Právě za očistu lidského genofondu se totiž ocenění zbytečných a stupidních úmrtí rozdávají.
2. Pytlákův zasloužený konec: slon ho rozdupal, lvi sežrali
„Tleskám, aplauduji, chválím slony a lvy, kteří volají po spravedlnosti!“ Těmito slovy končí jeden z redaktorů webu Darwinových cen nominaci, kterou si vysloužil jihoafrický pytlák, jenž se vydal do Krugerova národního parku. Za nosorožčími rohy. A tedy za zabíjením ohrožených krásných zvířat.
Skončil rozšlapaný slonem a snědený lvy. O incidentu, o sloním potrestání chamtivosti a lvím epilogu nakonec vypověděli zaměstnancům parku čtyři pytlákovi společníci. Pátrací výprava pak nalezla, v oblasti Krokodýlího mostu, pouze nešťastníkovu lebku a kus oblečení, jak uvádí zpráva tiskového mluvčího parku Isaaca Phaahly.
List The New York Times, který o incidentu informoval, připomíná, že se cena kilogramu nosorožčích rohů pohybuje od 15 do 50 tisíc dolarů. „Jsou dražší než zlato nebo kokain, poptávka tedy pytláky popohání,“ cituje Michaela Slatteryho z Iniciativy nosorožec Texaské křesťanské univerzity. List uvádí, že od roku 2008 bylo v JAR nelegálně odloveno na sedm tisíc nosorožců.
I proto tato nominace oslavuje spíše než bůhvíjakou grotesknost a stupiditu spíše odplatu, kterou se pytlákovi od divokých zvířat dostalo. A nejen to, poznamenává, že za to, jak lidstvo kvůli penězům vybíjí „naše milované zvířecí příbuzné“, si zaslouží ono samo Darwinovu cenu. Je to Darwinova cena, jejíž „skutková podstata“ bohužel pořád probíhá.
3. Můj dům, můj hrad: ochráním ho i proti sobě samému
Úmrtí drsňáků, co si hrají na pistolníky, si Darwinovy ceny tradičně vychutnávají bez hraných pietních ohledů a se zcela otevřenou škodolibostí. Pan Ronald Cyr z amerického Van Burenu jim dal šanci.
Jeho příběh překročil práh domu, když v listopadu roku 2019 vytočil číslo 911 a policejnímu operátorovi sdělil, že byl u svého domu postřelený. Nedodal, že ho postřelilo vlastní nástražné zařízení, které jako obránce soukromého vlastnictví za každou cenu a stoupenec hesla „můj dům, můj hrad“ nastražil na jakéhokoli nešťastníka, který by se snad odvážil z jakýchkoli, i těch čestných důvodů, dveře jeho domu otevřít. „V jeho dvoupodlažním domě policie objevila i další neznámá zařízení,“ psal přitom list The New York Times.
Zraněním, která si z působil, podlehl. Darwinovy ceny tomu tleskají. „Toto a další nástražná zařízení nastrojil se smělostí idiotského vědátora. Představte si, jak by ublížil neinformovanému návštěvníku, který by do jeho domu přišel,“ uvádí web Darwinových cen a s oddechem dodává: „Naštěstí, díkybohu se náhodným kolemjdoucím nic zlého nestane, protože to byl sám majitel domu, kdo náhodně spustil střelu, která ukončila jeho život. Vzdáváme poctu!“
4. Texaští kaskadéři: smrtící skok přes sklápěcí most
V hlavní roli dva Texasané – a rovněž kaskadérský apetit a namyšleně sebevědomé „přece nebudeme čekat“. Když dvaatřicetiletý a třiadvacetiletý muž přijeli ke sklápěcímu mostu Black Bayou Drawbridge u Lake Charles, zjistili, že provoz u vjezdu na něj zastavila závora. Z dobrého důvodu, most totiž dělal místo lodi, která se chystala projet.
Pánům však celá situace tak zcela neprůchodná, lépe řečeno neprůjezdná, nepřišla. Nadzvedli závoru a projeli pod ní. A potom svůj Chevrolet Cruze rozpumpovali, aby mezeru mezi oběma rameny mostu kovbojsky přeskočili. Jako drsní Texasané.
Skončili ve vlnách, odkud jejich těla vytáhli policejní potápěči, jak podotýká server CNN. A kolektiv Darwinových cen dodává, že si hned dvojí ocenění za to, že předvedli novou „slepou cestu“ lidské evoluce, rozhodně zasloužili.
5. Farmář v sobě objevil pyrotechnika. Na moment. Ten poslední
Darwinovy ceny se sice udělovaly za rok 2019, v případě nejmenovaného farmáře z Utahu však jejich organizátoři nemohli odolat. Do své říše slávy pro rok 2019 jej uvedli, i když se neotřelým odchodem ze světa blýskl již před deseti lety.
Pomohl mu k tomu nález dynamitu. Jak se na jeho pozemek dostal, média, na něž Darwinovy ceny odkazují, neuvádějí. Poznamenávají však, že kousek od jeho farmy byl testovací areál pro nosné rakety firmy ATK Thiokol.
U nálezu však neskončilo, rančer se rozhodl, že si s výbušninou, z níž byl cítit nitroglycerin, což znamenalo, že byla ve velmi nestabilním stavu, rozhodl poradit sám. Odnesl ho na louku, kde na něj vystřelil z pušky. Výsledek? Dynamit mu oplatil tímtéž a vyslal mu do hlavy kus střepiny. Po převozu do nemocnice farmář zemřel.
