Jeho příběh dává na frak vtipům jako "Víte, jaká je poslední bubeníkova věta v kapele? ´Kluci, napsal jsem písničku...´".
V patnácti propadl kouzlu punku, kvůli hraní v kapele ani nedokončil střední školu. Nakonec ale skončil v nejslavnější kapele 90. let a po jejím tragickém rozpadu všem ukázal, že i bubeník se může stát velmi úspěšným frontmanem kapely, kde má hlavní slovo.
Lokální rocková hvězda
Mladý Dave se přistěhoval jako dítě do Virginie, kde žil s matkou nedaleko hlavního města Washingtonu. Jako správný americký teenager navštěvoval v 80. letech punkové koncerty, které ho naprosto okouzlily. Začal zakládat jednu kapelu za druhou. Rodina se mu snažila poskytnout hudební vzdělání, a tak měl talentovaný kluk na čem stavět, i když z jeho hudebního vkusu učitelům jistě vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Začal s kytarou, ale brzy usedl za bicí, aby si rychle osvojil svoji hlavní bubenickou přednost: řezal do toho jako šílenec.
Washington 80. let byl shodou okolností jedním z amerických měst s mimořádně aktivní hudební scénou, která se navíc byla schopná zorganizovat. Vznikla tak jedna z klíčových komunit hudebního undergroundu své doby, sdružená kolem dodnes fungujícího vydavatelství Dischord a kapel jako Minor Threat a později Fugazi.
Většina kapel, které Dischord vydával, hrála řízný hardcore punk a jedna z nich, která měla našlápnuto k určité "kariéře", zrovna hledala bubeníka. Jmenovali se Scream a Dave Grohl musel v sedmnácti učinit naprosto zásadní rozhodnutí: má praštit se školou, nastoupit do lokálně slavné kapely a stát se novodobým nomádem? Odpověď pochopitelně zněla ano. Dave vyrazil do světa.
Mezinárodní rocková hvězda
Se Scream procestoval Grohl celé Spojené státy a podíval se poprvé do Evropy. Často jezdili do Seattlu, kde v 90. letech vznikla, podobně jako ve Washingtonu, osobitá undergroundová scéna. Tady se všechno točilo kolem vydavatelství Sub Pop a místních hrdinů Melvins.
Scream se s Melvins znali a právě jejich kytarista King Buzzo seznámil Dava Grohla s jednou místní kapelou, o níž se právě začínalo mluvit a která náhodou hledala bubeníka. Grohlův razantní styl na ně udělal dojem a poměrně rychle byla ruka v rukávě. Kapela se jmenovala Nirvana a právě se chystala nahrávat svou druhou desku. Nešlo o nic menšího než o dnes už legendární album Nevermind.
V Nirvaně se vše pochopitelně točilo kolem Kurta Cobaina, autora většiny hudby i textů, a tak se Dave stal tím spolehlivým mužem vzadu. Tou dobou už skládal vlastní písničky, ale v nové kapele, vědom si pravidel hry, se držel zpátky. Jeho smrtící nástup na bicí na začátku Smells Like Teen Spirit, kdy se tak opíral do každé rány, že se skoro praštil hlavou o bubny, je nicméně čistou esencí této dekády.
Grohl se stal ze dne na den rockovou superhvězdou. Dokonce i jeho otec, který si o mrhání časem svého syna myslel svoje, uznale pokýval hlavou, když mu Dave ukázal první šek s honorářem za Nevermind.
Dave ale jen kroutil hlavou nad tím, co se dělo. Dělal přece pořád to samé jako vždycky. S jedním rozdílem: co dřív nikoho nezajímalo, musel teď slyšet a vidět každý.
Do povědomí fanoušků se vepsal jako šílený bubeník, Dave Grohl ale umí mlátit i do kytary.
Pak mu ale osud předhodil do cesty pořádnou výzvu. Cobain v boji s drogami a slávou podlehl a po jeho sebevraždě roku 1994 byl Grohl náhle bez kapely. V tomto klíčovém okamžiku ale nezaváhal a rozhodl se vzít všechno do vlastních rukou.
Etablovaná rocková hvězda
Naštěstí neměl ruce úplně prázdné. Byla tu celá řada jeho skladeb, které se vedle Cobaina v Nirvaně neodvažoval vytáhnout. Dave uměl hrát na všechny nástroje, proto nelenil a nahrál vše úplně sám. A první deska Foo Fighters byla na světě.
Fanoušci to sledovali trochu podezřívavě. Bubeníkovi se zastřelí frontman a on na nic nečeká a hned si založí vlastní kapelu. A dokonce pověsil paličky na hřebík a postavil se s kytarou před mikrofon.
Tenhle workoholik ale zjevně umí překonávat překážky, a i když se složení kapely několikrát změnilo, Foo Fighters se díky nekonečným turné a spoustě koncertů brzy stali v USA zavedenou rockovou institucí a stadiónovou kapelou v tom nejlepším slova smyslu.
Foo Fighters v PrazeGrohlova kapela Foo Fighters vystoupí 15. srpna v pražské O2 areně. Svou pověst ale potvrdila ještě před koncertem - vystoupení je už vyprodané. |
Grohl je kromě toho prý sympatický chlapík, jehož má každý rád. Za roky strávené na pódiích se zná s kdekým (na jedné desce Foo Fighters hrál dokonce Brian May z Queen a Dave dodnes ukazuje novinářům a hostům jeho trenky, které si Brian zapomněl u něj doma), a protože hudbu miluje, najdeme jeho stopu na tolika deskách a projektech, že je zde ani nelze vyjmenovat.
Sedm alb s vlastní kapelou, desítky dalších, kde bubnuje, hraje na všechno možné, různá ocenění, to všechno nasvědčuje tomu, že když se v sedmnácti rozhodl kašlat na školu, nešlápl úplně vedle.
V jeho rodném městě po něm pojmenovali ulici a dokonce na jeho počest vyrobili cosi jako gigantickou paličku. Když se Grohla jednou zeptali, čeho si na těch dlouhých letech své kariéry cení nejvíc, řekl, že vlastně pořád dělá víceméně to samé, mění se jen lidé kolem něj. Je ale prý hezké, když lidé poznají, že něco děláte doopravdy a rádi.
Proboha, ten člověk se ani ve čtyřiceti nechová jako rocková hvězda. Je to vůbec normální? Jestli to nebude tím, že Dave Grohl je pořád prostě ... bubeník.
