Marina Andersonová jejich čtyřleté manželství nazvala jízdou na horské dráze, Carradinův životní styl však volal i po tvrdších slovech. Hercovu autobiografii Nekonečná dálnice například jeden z recenzentů nazval "bezútěšnou kronikou lidského neštěstí".
Jenže tak černobílý život herce, jehož poprvé proslavila role mistra bojových umění ze seriálu Kung-fu, nebyl. Ano, byl plný béčkových filmů, ztroskotaných vztahů a jeden čas i drog a alkoholu, ale též umění, talentu, nezávislosti i vnitřního sebevědomí. A i onen výstřední sex si Carradine nakonec užíval. Byť jej nakonec nejspíš stál život.
Pouliční výchova
Černé podtóny se však v osudu muže, který se narodil jako John Arthur Carradine v rodině úspěšného hollywoodského herce, ozývaly už od dětství. V pěti letech se pokusil o sebevraždu, když se svým bratrem zjistili, že nemají společného otce. Když se rodiče rozvedli a handrkovali o alimenty a péči o děti, k obrázku idylického dětství to nepřidalo.
Pral se, vystřídal celkem sedmnáct základních škol, včetně internátních a jedné polepšovny. "Fuck school," shrnul později svůj tehdejší vztah ke vzdělávacímu procesu.
Základní věci si však v dětství přece jen osvojil. Zaprvé lásku k filmům, právě do kina totiž z vyučování utíkal. Zadruhé box, to jediné mu totiž, jak říkal, dala polepšovna. A zatřetí jak zacházet se ženami, v tom byl totiž jeho otec, s nímž trávil něco času při natáčení a který byl pro něj "králem světa", mistrem.
Láska jménem Shakespeare
Přesto z něj beznadějný floutek nevyrostl. Dnes, kdy si jej spojujeme především s kopy z otoček a bleskurychlým zacházením s mečem, to může překvapit, David Carradine však byl (a zůstal jím do smrti) mužem širokého kulturního rozsahu. Studoval hudbu, tanec i balet a plánoval, že se stane operním skladatelem. Nakonec však vyhrálo divadlo. Když dostal roli Tibalta v Shakespearově Romeu a Julii, bylo rozhodnuto.
Hořkost prý nikdy necítil. "Vždycky jsem žil ve velkém domě, měl kolem sebe skutečně sexy ženy, spoustu dětí, psy a koně, dobré jídlo a žil jsem v jižní Kalifornii. Nemám toho moc, na co si stěžovat."
"Přes den jsem chodil na univerzitu, večer hrál divadlo a od půlnoci do rána dělal noční směnu v pivovaru, kde jsem si přivydělával," vzpomíná. Shakespearovi propadl ("Pamatuju si, jak jsem si říkal, že tohle bych, kruci, mohl dělat celý zbytek života."), dobře se na něj ostatně taky balily holky. Stíhal toho ale víc. Potloukal se s beatniky, podstoupil několik problémů s policií, jednou byl odsouzen za krádež v obchodě a uzavřel své první z celkem pěti manželství.
Kung-fu. Co to, zatraceně, je?
Po krátkém angažmá v armádě, jemuž se mu nepovedlo vyhnout, vstupuje před kameru. Poprvé je to roku 1964, o osm let později přichází nabídka, která mu změní život a vykreslí kolem něj na dlouhé roky aureolu kung-fu mistra.
Prozraďme to však hned, David Carradine asijské bojové umění neovládal, přinejmenším ne v době, kdy začal jako hlavní postava televizního seriálu Kung-fu vystupovat. Když našel jednoho dne doma pode dveřmi nabídku na dotyčnou roli v obálce nadepsané slovy "Kung-fu", říkal si prý: Tohle slovo jsem snad už někde slyšel. "Ani jsem ale nevěděl, co to znamená," přiznával. Že to však bere, věděl prý od začátku.
Bylo to jeho životní rozhodnutí. Seriál, v němž ztvárnil moudrého šaolinského mnicha Kwai Cheng Caina, byl více než perfektně načasovaný. Šedesátá léta přinesla zájem o východní mystiku, ke slovu se začaly dostávat bojové filmy a Carradinův Caine, bosý pokorný bojovník hrající na flétnu, se stal oblíbencem diváků. "Nový hrdina je tu," hlásal titulek s obří Carradinovou fotkou na obálce magazínu Esquire.
V roce 1977 si zahrál ve snímku Ingmara Bergmana Hadí vejce.
"Nikdy jsem se necítil jako televizní ani jako filmová hvězda. Cítil jsem se jako fenomén," zdůrazňuje Carradine, jak moc zapadla jeho postava do společenské hippie atmosféry.
Že její představitel neměl s kung-fu zkušenosti, to nevadilo nikomu. Jemu samotnému už vůbec: "Tehdy jsem tomu vůbec nerozuměl, všechno jsem předstíral, hrál. Byl jsem ostatně herec." Pro pořádek ale dodejme, že později se taj-či a léčebné čínské cvičení čchi-kung učil a vydal několik instruktážních videí. Pro úplný pořádek ale zmiňme i to, že ne na každého to udělalo dojem. "Je asi tak dobrý bojovník jako já herec," ocenilo jeho výkony s bezprostřední upřímností herecké eso Chuck Norris.
Spousta filmů. Spousta nepodstatných filmů
Zatímco by ale tržní chování hollywoodského střihu velelo, aby se úspěšné role držel jako klíště a rýžoval z ní, jak dlouho to půjde, rozhodl se v roce 1975 ze seriálu odejít. Prostě proto, že už měl mnicha dost a chtěl se dostat z televize do kin.
Nevyšlo to. Jeho postava odborového militanta a zpěváka Woodyho Guthrieho ve snímku Cesta ke slávě sice nezapadla a objevil se dokonce v díle Ingmara Bergmana Hadí vejce, na názvy jeho dalších snímků by si ale průměrný americký filmový divák asi ani nevzpomněl.
Přitom jich byly desítky. Horory, westerny, dramata, filmy s bojovým uměním, hrál bandity, drsné hochy, kungfisty, kovboje… "Jednou jsem udělal za devatenáct měsíců osmnáct filmů," vypočítává. Za moc ale nestály. Ani netvrdil opak. "Spoustu z nich jsem dělal jen proto, abych měl na nájem," neskrývá. Nebo aby měl na vlastní režisérské projekty. Ten největší, nazvaný Americana, se točil plných osm let, díru do světa s ním ale neudělal.
To se spíš v osmdesátých letech psalo o jeho alkoholickém vyvádění. K psychotropním drogám měl vřelý vztah vždycky, v roce 1975 se například vloupal pod vlivem peyotlu nahý do sousedova domu, do toho ale začal pít. Hodně. A v opilosti byl arogantní, zlý, rabijácký.
Úspěšná exhumace
Když už to vypadalo, že jeho posledním hereckým gestem na rozloučenou bude druhá řada seriálu Kung-fu: Legenda pokračuje natočená v letech 1993 až 1997, přišla totální a velkolepá exhumace. Tak aspoň hercův návrat ze záhrobí zpět na červený koberec díky snímku Kill Bill 2 v roce 2004 nazval redaktor listu The Independent.
"Nejsem jinej chlapík jen proto, že mě Quentin najal," řekl Carradine ke snímku Kill Bill 2, který byl podle mnohých jeho reinkarnací, se zenovou sebejistotou. "Věděl jsem, že budu-li žít dost dlouho, tahle věc s Quentinem se stane."
V úspěšném filmu režiséra Quentina Tarantina ztvárnil Carradine hlavního zloducha, na rozdíl od prvního dílu mu však propůjčil nejen hlas, ale i tvář. Ale nejen to, dal mu hodně ze sebe. Tarantino se s hercem setkával po šest let a hlavní postavu prý podle něj donekonečna přepisoval. "Na konci filmu je celý monolog, který vyplynul z konverzace, kterou jsme vedli na cigaretě," prozradil v jednom z rozhovoru hrdě Carradine, na adresu Billa ale dodává: "Není jako já, je takový, jaký si Quentin myslí, že jsem."
Sexuální praktiky "šaolinského mnicha"
Tarantinův trhák Carradina katapultoval opět nahoru. Dokážu cokoli co Clint Eastwood nebo Sean Connery, kázal v rozhovorech se sebejistotou toho, kdo o sobě kdysi prohlašoval, že je zřejmě nejlepším hercem své generace.
Erotická asfyxieMimořádně nebezpečná sexuální praktika spočívající v záměrném zamezení přívodu vzduchu do plic a krve do mozku. Pomocí škrcení či dušení dochází ke zvýšení sexuálního vzrušení a prožitku masturbace a orgasmu. Může při ní dojít k zástavě srdce či poškození mozku, její autoerotická varianta je ještě nebezpečnější, dotyčný totiž může ztratit vědomí a udusit se. (wikipedie.cz) |
V roce 2009 však naděje vzaly zasvé, bylo mu dvaasedmdesát let. Jednoho červnového dne našli jeho tělo v hotelu v Bangkoku, kde právě natáčel. Byl nahý a krk a genitálie měl svázané provazem. Sebevraždu policie vyloučila a jeho smrt je připisovaná nebezpečné erotické praktice – autoerotické asfyxii.
Dvě z žen, které prošly jeho životem, se nedivily. "Měl rád svazování. A uměl se svazovat sám… Celé dny plánoval různé scénáře, pak šel do obchodu a nakoupil vše potřebné," řekla jeho třetí žena Gail Jensenová.
Marian Andersonová, kterou jsme citovali už v úvodu, s ní souhlasila. Ostatně, právě Carradinovým "deviantním sexuálním chováním, které bylo potenciálně smrtelné" a tím, že měl incestní vztah s "velmi blízkým členem rodiny", zdůvodnila žádost o rozvod. "David měl svou temnou stránku, velmi vášnivou stránku. Lidé kolem něj to věděli," uvedla. Život s rozporuplnou osobností jí dal zabrat, po rozchodu prý trpěla posttraumatickým stresem, jemuž jsou vystaveni vojáci vracející se z války.
Carradine za sebou nechal pět manželství, přes sto filmů, složil a nahrál přes šedesát skladeb, dělal sochy, maloval. Byl to "jeden z největších šílených géniů herecké komunity", řekl o něm režisér Quentin Tarantino.
