A že absťák mám – a pořádný! Letošní léto v Česku bylo totiž pro surfaře bídné, téměř nefoukalo.
Až teď konečně přichází pořádná předpověď!
Slibně zněly výstupy hned ze tří zdrojů, k nimž se pozornost surfařů s nadějí upínala, wetteronline.de, Český hydrometeorologický ústav i windgruru.cz, jehož rating dokonce přisoudil středě 1. října tři hvězdy. To bylo letos snad jen na jaře, když řádila Ema…
Předpovědi slibovaly vítr v nárazech o rychlosti až 72 kilometrů v hodině, pořád ještě snesitelnou teplotu vzduchu a vody – prostě pořádný nářez, letos možná už ten poslední!
Bylo jasné, že každý, kdo má ruce, nohy a prkno, si udělá čas (za každou cenu!) a bude ve středu na vodě…
Přípravy: narychlo, ale pečlivě
Budím se brzo a jdu chystat ženě a dětem snídani. Následuje příprava oblečení: dlouhý neopren 4/3 mm, neoprenové boty, čepice, trapéz a helma. Přemýšlím o vercajku, nakonec vezmu velké prkno a tři plachty. Lepší je vzít toho víc, než pak sedět na břehu a litovat, že jste se netrefil…
Před osmou vyprovázím staršího syna do školy, pak rvu věci do auta (jen nezapomenout na nic důležitého!) a tradá…
To nejlepší nás má dnes čekat mezi jedenáctou a čtrnáctou hodinou. Po dvanácté, kdy se jim podařilo "dezertovat" z práce, přijíždějí Honza a Vašek. Máme sraz u surfshopu v Břevnově, kluci dokupují neoprenové boty a čelenku.
Vercajk pro tři lidi házíme do Vaškovy dodávky a vyrážíme. Míříme na Nechranice, do Mekky windsurfingu pro většinu surfařů z Prahy, středních, západních i severních Čech.
Na vodu!
Polojasno cestou vystřídají šedočerné chuchvalce mraků nad Nechranicemi.
Mraky a déšť věští zeslábnutí větru, což nám potvrzují šťastlivci, kteří dorazili před námi a už mají za sebou dvě tři hodinky báječného surfingu.
Stavíme surfy, Vaška, mírně pokročilého, ale odhodlaného začátečníka, vysíláme na vodu s jedinou radou, protože na koučování nebudeme mít čas: nenech se odfouknout na hráz!
Voda má asi 13 stupňů, vzduch 15. Neberu si boty, otřepaná pravda říká, že jízda v botách je jako sex s ochranou. Bez bot člověk cítí sebemenší reakci prkna, nohy v poutkách zakoušejí maximální rozkoš!
Lezu do vody, je studená, ale ne ledová. Škrábu se na prkno, přichází poryv, vzápětí následuje první skluz a dostavuje se ten pocit, kvůli kterému tohle všechno podnikáme: je to směs adrenalinu z rychlého letu po rozvlněné hladině a maximální relaxace, při které vám vítr vyfouká starosti a stresy z hlavy a voda je odplaví...
Problémy doma, v práci…? Teď ne!
Když se míjíme s Honzou, řveme na sebe z čiré radosti jako malé děti.
Na vodě je asi 30 lidí, očekával jsem větší účast, ale zima a další překážky asi některé odradily. Vidím i pár surfařek, kterým nevadilo překonat osobní nepohodlí, zimu a déšť… holky, klobouk dolů!
Úroveň českého windsurfingu šla za posledních pár let hodně nahoru, u vody běžně vidíte borce dávat triky, které kdysi uměli dva tři jedinci.
Honza pilně trénuje Volcano a Frontloop, já se jenom vozím a Vašek statečně bojuje s větrem v podmínkách, které pro začátečníky rozhodně nejsou.
Asi po dvou hodinách vítr slábne, postupně vylézáme z vody ven a dáváme si z termosky moje speciálně připravené, maxi silné kafe, oslazené kondenzovaným mlékem. Bodne!
Rozkoš a euforie trvají i při balení vercajku, zatímco probíráme zážitky z jízdy a chválíme Vaška za jeho výkon.
Prohlížím si chodidla, daní za maximální rozkoš jsou drobné řezné rány od sladkovodních mušlí, které se letos jaksi přemnožily. Jsou velké asi jako nehet, ale pěkně ostré.
Do příště se nohy zahojí, ale to už bude asi taková zima, že to bez neoprenových bot nepůjde.
Nechranice, aloha!
