Úvahy farmáře Matthewa Tomlinsona, vdovce s průměrným příjmem, o homosexualitě byly přitom v jeho deníku objeveny dočista náhodou. Historik Eamonn O´Keeffe, který na ně narazil, totiž přijel do wakefieldské knihovny pátrat po stopách britské vojenské hudby v napoleonských dobách. Po ní nenašel v deníku, který v archivu muzea ležel, ani stopy. Jeho pisatel totiž opovrhoval vlasteneckou okázalostí, jak vysvětluje O´Keeffe v magazínu The Conversation.
Místo toho objevil pozoruhodné úvahy na téma homosexuality. Postřehy a myšlenky, které otřásají našimi představami o tom, co si tehdejší lid o vztazích osob téhož pohlaví myslel.
Kdyby Stvořitel nechtěl…
„Muselo by se považovat za vskutku zvláštní, kdyby měl Bůh všemohoucí stvořit bytost s takovou přirozeností, nebo s tak poškozenou přirozeností, a zároveň vyhlásil, že pokud bude ona bytost, kterou stvořil, následovat příkazy oné přirozenosti, která ji zformovala, měla by být potrestána smrtelným verdiktem,“ zapsal si 14. ledna roku 1810 tehdy pětačtyřicetiletý hospodář z farmy Dog House Farm v Lupset Hall jihozápadně od Walefieldu.
K úvahám na téma homosexuality ho dovedla skandální zpráva, která prosvištěla Anglií v prosinci předchozího roku. Čtenářstvo informovala o popravě lodního lékaře z královského plavidla Jamaica Jamese Nehemiaha Taylora za to, že měl sexuální styk se členem posádky. Kromě strašení drakonickým trestem se tehdejší tisk šokovaně rozhořčoval nad nedostatkem lítosti na odsouzencově straně. A to ačkoli ho noviny líčily jako muže skvělého vzdělání a silného charakteru, sečtělého a vybraného chování.
Kaplanovi totiž lékař sdělil, že homosexuální praxe je rozšířenější, než si duchovní myslí. Že se s ní setkal v Londýně, ve Francii, ve Středomoří, kde není trestána jako zločin. A že nemá za to, že by se dopustil jakéhokoli přečinu. Zdůraznil, že má právo si se sebou dělat, co mu přináší potěšení.
Kauza Anglií rezonovala a dovedla k úvahám i wakefieldského farmáře. Ostatně, byl náruživým komentátorem politického i společenského dění. Zatímco jeho postřehy o homosexualitě pozornosti historiků dodnes unikaly, odborníci vděčně zaznamenali například jeho kritiku zkorumpovaných yorkshirských voleb v roce 1807 nebo jeho popisy ludditských bouří. Někdejší metodista a ekumenický křesťan Tomlinson psal podle O´Keeffeho o politických i ekonomických záležitostech, ale i o nadčasových otázkách lásky, víry, smrti.
Mínění muže z lidu
Jeho rozvahy o homosexualitě jsou pozoruhodné z mnoha důvodů. Ačkoli jdou proti dobovému, represivnímu přístupu a nebyly určeny veřejnému čtení, je zřejmé, že nejsou jen jeho, že odrážejí diskuze s jeho přáteli. Svědčí o tom například jeho slova: „Zdá se mi paradoxní, aby muži, kteří jsou váženými muži, byli takto souzeni toliko pro svou vášeň. Zejména pokud je to v jejich povaze už od dětství (jak jsem o tom informován).“
Stonewallské nepokoje: noc, kdy gayové a lesby vytáhli do boje Byl to fantaskní pohled. Stovky extravagantních transvestitů, homosexuálů a lesbiček i dětí ulice zasypávaly policii lahvemi a kameny a zpívaly. Nepokoje v newyorské čtvrti Greenwich Village se zapsaly do dějin hnutí gayů a lesbiček tučným písmem. Osmadvacátého června od nich uplynulo přesně 42 let. |
To, o čem tisk psal v souvislosti s případem nebohého lékaře jako o „nepřirozeném“ aktu, podle venkovana „nepřirozené“ nebylo. Jak by ostatně mohlo být, když za onou vášní, náklonností a jednáním stojí Stvořitel? Trestat za to vlastně znamená obviňovat z nekalosti samotného Boha, dovozoval Tomlinson.
Kromě toho historiky fascinuje, že dějiny vydaly hlas prostého muže, obvykle po sobě totiž zanechají pouze psaná mínění bohatých a vzdělaných tříd. „Zarážející je, že to je obyčejný člověk. Není členem bohémských kruhů nebo intelektuál,“ zdůrazňuje O´Keeffe. A odkázat může například na filozofa Jeremy Benthama, který o homosexualitě rozsáhle psal, ovšem pouze v rukopisech vydaných až v moderní době, a podle něhož nebyl žádný důvod ji trestat.
Jenže zatímco v aristokratických nebo v radikálních filozofických kruzích bylo tolerantní přijetí homosexuality v soukromí možné, doteď měli historici za to, že venkov byl ve svých postojích mnohem zpátečničtější. Hrubší. Že tradicí byla surová netolerance, nepřemýšlivost.
Tomlinsonovy úvahy onen pohled mění. Otevřený, liberální postoj v deníku formuluje prostý venkovan. Autor, jehož myšlenky formoval venkov, debaty s okolím, jehož mínění podle historiků, kteří jeho deníky studují, hltal. „Ukazuje to, že názory lidu nebyly v minulosti tak monolitické, jak bychom si mohli myslet,“ poznamenává O´Keeffe. „I když to byly časy perzekuce a netolerance směrem ke vztahům osob téhož pohlaví, je tu obyčejný člověk, který plave proti proudu, čte, co se píše v novinách, a ona tvrzení zpochybňuje.“
Ještě jednu věc přitom unikátní deník odhaluje. Venkovský svět počátku devatenáctého století byl méně uzavřený, než bychom se mohli domnívat. Jeho obyvatelé nežili omezený život, ohraničený kopci a lesy za svými poli. Z Tomlinsonových zápisků vyplývá, že četli knihy i noviny, hltali zprávy o revolucích v Evropě i povstáních a nepokojích v Anglii. A formulovali vlastní názory.
Komplikovanější historie, než se zdálo
Americký autor Rictor Norton, který se zabývá dějinami homosexuality, poté připomíná, že se dochovaly i jiné hlasy, které šly proti proudu veřejného mínění. „Nemůžu si se svým tělem dělat, co chci?“ protestoval prý například v roce 1718 jistý John Bowes, když jej zadržel noční hlídač v Coventských zahradách při pohlavním aktu s jiným mužem. Podobně v roce 1726 namítal při obvinění ze sodomie William Brown: „Mám za to, že dělat si se svým tělem potěšení není žádný zločin.“
Tomlinsonovy úvahy podle O´Keeffeho to, co si myslíme o hodnotách a mínění obyvatel předviktoriánské Anglie, jak obohacuje, tak komplikuje. Rozporuplnost dobových úvah dokumentuje i sám autor deníku.
Tolerance homosexuality se podle Tomlinsona vztahovala pouze na homosexualitu přirozenou. Pokud by se někdo homosexuálního jednání dopouštěl „na základě vlastní volby“, poté si zasluhoval trest i podle hloubavého venkovana. To proto, že by se stavěl proti Boží vůli. A jaký trest? Hrdelní shledal Tomlinson jako přespříliš přísný. Kastrace se mu jevila jako přiměřenější.
Oxfordská univerzita ve své zprávě o fascinujících Tomlinsonových úvahách připomíná, že trest smrti za „sodomii“ byl zrušený v roce 1861, aby byly ony akty trestány minimálně desetiletým vězením. V roce 1885 se represe přitvrdila, protože zákon začal perzekuovat i homosexuální akty spáchané v soukromí, na velmi vágní předpis v roce 1895 doplatil například Oscar Wilde. Naproti tomu lesbický sex zákon nikdy netrestal, ačkoli o tom parlament v roce 1921 debatoval.
V roce 1967 stát částečně zlegalizoval sexuální akty muže s mužem, pokud se odehrály v soukromí a pokud byli dotyční starší jednadvaceti let. „Bitva za sexuální rovnost však nebyla zdaleka vyhrána,“ uvádí server Britské knihovny a poukazuje například na tažení „proti propagaci homosexuality“ premiérky Margaret Thatcherové.
