Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Deník Petra Tůmy z Old Spice Africa Expedition 07

  20:43aktualizováno  20:43
Zde se můžete začíst do úryvku z deníku, který si Petr Tůma vedl během celé expedice. Text není redakčně upraven.

Old Spice Africa Expedition | foto: oldspice.cz

beh v namibijske pousti:

Druhy den vyrazime jiz v 7h, dokud je jeste prijatelne chladno. I kdyz spanek vsechny posilil, preci jen v celem tele citime vcerejsi kilometry.

Protoze Pali si preje, aby kazdou etapu dokoncil kompletne cely tym, muzeme dnes beh kombinovat s rychlou chuzi. Tento vyrok znacne posilil moji psychiku. Jiz od prvnich kilometru maximalne setrim energii a stale automaticky kontroluji spravne pravidelne dychani. Pohybujeme se v siroke rade vedle sebe piskem s drobnym kamenim.

Ocean je vzdalen, pomalu se k nemu blizime uplne plochou pousti. Vidime minimalne 20km v dal. Po 9h potkavame poprve auto, doplnujeme vodu, ihned pokracujeme dale. Pri delsi zastavce ztuhnout svaly, nasledne rozhybani je pak znacne bolestive, stoji energii navic.

Pomalu se priblizeme k pobrezi, pokracujeme po hrebenu tesne nad plazi. Jsou zde nizke duny. I vyska 3-5m cini mym noham problemy, snazim se tak duny obchazet po rovine podel jejich upati. Nohy ani moc neboli pokud je nezvedam vysoko. V tu chvili teprve zacne premahani, protoze noha zkratka odmita udelat silovy krok vzhuru.

Dnesni dopoledne se na obloze honi mraky, zatim nastesti neni tak spalujici horko jako vcera. I to vsak nastoupi tesne pred polednem.

Planovana zastavka na obed na 25 km je stale daleko. Podle planu jsme k ni meli dorazit pred 12h. Pobrezi i poust vsak nejevi zadne znamky pohybu dalsich osob, ci snad doprovodneho vozidla. Potkavame jej az ve 12:40. Konecne obed a chvile pauzy. Sedam na pisecny povrch, hltave se zakusuji do sendvice. Jak neskutecne lahodny mi pripada...

Po necelych triceti minutach doplnujeme vypitou vodu, pokracujeme dale po relativne rovne pousti asi 100 metru od pobrezi oceanu. Asi po hodine se priblizime k hlavni silnici, stale si s ni udrzujeme vizualni kontakt, nebot nas vede relativne primo vpred. Kolem 16h nastupuje krize.

Bolest v nohach respektive svalech zacina byt nadmerna, zacinam bojovat o kazdy krok vpred. Dokud mam hodne energie, nemam s psychikou zadny problem. Snazim se sledovat okoli, vsimat si malickosti a kazdy den tak objevim neco noveho co mne vnitrne obohati.

Pokud zacina nastupovat unava, pomuze mi pobrukovani ruznych pisnicek, nebo je necham znit pouze ve sve mysli. Vetsinou cokoli z repertoaru Daniela Landy, nebo Divokeho Billa. Jejich pisnicky maji potrebny rytmus.

Pokud je unava jiz velika, citim treba i bolest v ruznych castech tela jako prave ted, pak hlavu uplne vypinam z provozu. Zustava pouze jedina myslenka. Moje telo je stroj. Motor, ktery pracuje stale stejne. Kov neciti bolest. Nohy se zvedaji jako ojnice pistu ve stale stejnem rytmu.

Pokud se na tuto predstavu plne upnu, pak se dokazu pohybovat az na hranici uplne vycerpani. Mam to vyzkousene na kole z dlouhych bikemaratonu, pri chuzi to ted funguje take. Neda se to vsak praktikovat kazdy den !! Teamleader se mi pta zda si preji prestavku 5 minut. Nechci. Cele telo by ztuhlo a jeho rozhybani by se jiz nemuselo podarit.

V 17 hodin konecne prichazi spasne STOP. Dle ukazatelu na silnici mame 50km od kempu. Jelikoz jsme vsak polovinu dne kopirovali morske pobrezi plus pohyb k silnici a zpet, domnivam se, ze realna vzdalenost cini kolem 55-56km.

Prevlekam se do sucheho dresu, oblekam vetrovku a leham si za navetrnou stranu nizke duny. Jiz asi pul hodiny vane mirny vetrik, ktery ted vsak pomerne hodne ochlazuje telo, takze se mirne tresu zimou, snazim se relaxovat. Posledni hodinu jsem se pohyboval pouze diky vuli... Nekteri clenove se dokonce prykryvaji hlinikovou Isofolii.

Po chvili cekani prijizdi nas kamion. Vysplhat se po prikrych schudkach do vysky 1,5m je pro mne nejtezsim ukonem dnesniho dne. Svaly pri cekani na auto ztuhly, nohy absolutne odmitaji poslouchat a nest telo. Musim se vytahnout nahoru pouze silou pazi. Ostatni jsou na tom podobne, pouze vudce Pali vypada, jakoby chtel pokracovat dal... 

V kempu jdu do sprchy. Musim i kdyz nemam silu. Jsem cely pokryty potem s pisecnym prachem. Voda mi osvezi, ale az vydatna vecere dodava potrebnou energii. Ihned pote jdu spat.

V noci se dostavuji priznaky totalniho vycerpani z dnesniho dne. Moje telo nedokaze udrzet prijatou potravu, zvracim, mam prujem.

Rano potize pretrvavaji. DOktor mi dava leky, vudce rozhoduje ze dnesni etapu mohu vynechat. Jeden clen je na tom stejne, dalsi ma krvave puchyre na nohach. I oni nastupuji se mnou do doprovodneho vozidla, ktere nas odvazi na misto dnesniho nocleziste. V pokoji ihned uleham pod deku a usinam.

Probouzim se jen na chvili, kdy mi nas doktor prinese tablety na snizeni horecky, ktera se cestou do mesta u mne objevila. Nemam moc, jen pres 38 stupnu Celsia, ale na jakykoliv pohyb nemam opravdu silu. Spim az do 14h, kdy se probouzim zcela propoceny, ale horecka ustupuje, dokonce mam jiz chut k jidlu. Zkousim suche pecivo, usinam.

Az vecer si davam housku se syrem a sunkou. Zacinam se pomalu pohybovat. Zitra se autem presouvame do mesta Windhoek, kde budeme cekat na viza do dalsich zemi. Budu tak mit cas dat se plne do poradku, pro nase dalsi sportovni aktivity.

etapa s kajakem na Zambezi:

Zpredu slysime mensi huceni, dalsi pereje neboli, jak zde rikaji, bila voda, jsou pred nami. Prejizdime z praveho brehu k levemu, abychom objeli ostruvek v nasi draze. Vlny se zvetsuji, strikajici voda znesnadnuje vyhled vpred, proud se zrychluje. Lod se nekolikrat zakymaci, upravuji smer napric vlnam.

Old Spice Africa Expedition

Dostavame se tak trosku stranou od naseho pruvodce, ale pri presnem pohybu za nim nam vlny prilis narazi do boku lode. Vyhybame se nekolika kamenum, kdyz spatrim kus pred nami asi 5-6 metru velky vodni vir, proud nas zene primo na nej. Kruci! Makame padly, povede se nam tesne vyhnout. Kdyz uz si vydechnu, spatrim tesne pred pridi dalsi mensi vir. Tibor ho kvuli strikajici vode nevidel, ja zase nevidim tak dobre dopredu pres nej.

Snazim se lod nasmerovat primo, ale pozde. Proud nas strhava, razem jsme dnem vzhuru. Z lodi se dostavam bez problemu, drzim padlo i lod. Proud je ale rychly a s padlem v ruce lod neotocime, navic se muzeme blizit k horsim perejim nebo pod hladinou mohou byt nebezpecna zvirata.

Volam na posadku, jenz jede asi 20 metru bokem od nas, at chytaji nase padla. Nastesti si i Tibor zachoval chladnou hlavu. Oba se pripravime u leveho boku a na druhy pokus kajak obracime dnem dolu. Pruvodce cosi vola a jede k nam, ale v hukotu vody mu neni absolutne rozumnet. Pres zad se rychle vysplham do lode, snazim se drzet rovnovahu i bez padel.

Vzapeti k nam prirazi pruvodce, pridrzi bok lodi, takze i Tibor je vzapeti bezpecne na svem miste. Chytam jedno padlo, ihned lod smeruji napric vlnami z nebezpecneho useku plneho velkych kamenu.

U klidneho brehu pak dostavame druhe padlo, jsme zase plne pojizdni, kajak mame pod kontrolou. Kupodivu mame uvnitr jen kolem 15 litru vody, coz povazuji za neuveritelne, zvlaste v rychle vode. Stresova situace je za nami, jiz jen mokre obleceni a vysoka hladinu adrenalinu v krvi svedci o nasem prozitku.

Ostatne jsem nebyli sami, par vterin pred nami se cvakla dalsi dvojice. I u nich vse probehlo bez vetsich komplikaci jako u nas. Bohuzel jsem prisel o bryle, protoze ja trubka si je nedal na gumicku...

Na druhou stranu, kdo muze rici, ze plaval v Zambezi, byt jen 2-3 minuty. Pokud jste ve vode, kazda vterina je neuveritelne dlouha, zvlaste v perejich.
Mokre obleceni je ve tricetistupnovem horku suche behem par minut.

vystup na Uhuru Peak (masiv Kilimandzaro):

Vyrážíme přesně v 1:00, podle Aloise si můžeme nařídit hodinky.každý si neseme velký batoh Salomon.V něm nezbytné pití,lékárničku,něco na zub,foťáky,deodorant Old Spice Kilimanjaro a samozřejmě rezervní teplé oblečení,kdyby zima byla příliš veliká.Nezdá se to,ale 7-8 kg jako nic.

Stoupání začíná po štěrkosuťové stezce stejně, jako při včerejším krátkém aklimatizačním výstupu nad chatu.V noci však trail vypadá nekonečně,těžko se odhaduje zdolaná vzdálenost, vše se zdá stále stejně daleko.

Jdeme v řadě těsně za sebou,do tmy září pouze naše čelovky a baterky průvodců.Zhruba od 5000m se mi začíná hůře dýchat.Trochu zpomaluji tempo chůze a kontroluji hluboké plicní dýchání.Díky tomu mírně zaostávám za hlavní skupinou,za mnou jde ještě Pali se Sabim,který je na tom podobně.

Zhruba po 30min Aloise zastaví na krátký odpočinek.Bolí mi silně břicho,musím si odskočit za skálu na toaletu.Od počátku jdeme v mracích,viditelnost se pohybuje kolem 20-30m,oblečení na nás začíná vlhnout.V 5200m se objevuje první sníh.Zatím jsou to malé návěje kolem kamenů,případně jsou pokryté jinovatkou.Horší se počasí,teplota rychle klesá.

Vidím jen míhající se světýlka čelovek nade mnou i pode  mnou.Stezka prakticky zmizela,je velice nezřetelná.Svah je celý pokrytý sutí i kameny stejně k nerozeznání. Pouze místy je vidět vyšlapaný tmavší pruh.

Stoupání je i přes nesčetné serpentýny stále příkřejší, každým krokem se dostávám výše  snad o 30 cm. Schody však teprve přijdou,když suť nahradí balvany nakupené na sobě.každý krok teď musí být na jistotu,neboť sklouznutí po ledové hraně může znamenat pád do temné hlubiny.ještě zpomaluji,dýchání je stále obtížnější.

Stačí malý prudký pohyb,například vyrovnání rovnováhy při malém zakolísání nebo napití z camelbaku a ihned se vyskočí krevní puls.Musím zastavit,vydýchat se,pak mohu pokračovat.

Průvodce Stuart si všiml mých potíží,jde nyní těsně za mnou jak strážný anděl.Alois vede hlavní skupinu,třetí průvodce jde úplně na konci za námi.Od 5400m začínám mít vážnější problémy.

Dýchání se stále zhoršuje,přestože se snažím hodně pít,začínám cítit lehkou bolest hlavy spjatou s krátkodobým zakolísáním-ztrátou rovnováhy.zdá se mi,jakoby mi značně těžkly ruce a převažovaly mne do stran.Opět zpomalím,délka kroků jen o minimum překračuje velikost boty.Intenzivněji se ochlazuje,zvedl se vítr o rychlosti cca 30-40km/h.

Žene na nás z mraků ledové krystalky sněhu,které na vlhkém povrchu oblečení namrzají.Na každém z nás se tak začíná tvořit ledový krunýř,který má sílu až 1cm, na místech vystavených větru i více.Na čemkoliv co visí dolů jsou rampouchy.tak tohle jsem nezažil,ani na Mt.Blancu. Zřejmě bude velký mráz.Stuart mi nabízí,že mi vezme batoh,ale s díky odmítám.

Síly mi sice rychle ubývají,ale snažím se stále dostat na vrchol komplet.Každých 100 výškových metrů teď znamená výrazně vyšší fyzickou námahu.Lezeme přes balvany,vpravo je hlubina,raději nevidět.Začíná se pomalu rozjasňovat,což v praxi znamená,že černou temnotu nahrazuje temnota bílá...

Nevím vůbec kolik je hodin, ztratil již dávnou pojem o čase.Jediné co vím,že jdu stále vpřed,ale nevím jak ještě dlouho,jak daleko je k vrcholu.ploužím se krok za krokem,minutu za minutou,hodinu za hodinou.Od 5500m jdeme po souvislé sněhové pláni nebo ledem pokrytých kamenech.Mám problém pokračovat v chůzi,začíná mi docházet energie.nejdříve si nadávám,pak trochu zoufám.

Nesmím zklamat páju,navíc tu jsem za všechny Čechy.A Češi z boje neutíkají.Nicméně psychika začíná upadat,i když pomaleji než síla.Překonávám svou hrdost a požádám Stuarta o pomoc s batohem.Beru si z něj teplou bundu a měním promočené rukavice za palčáky.Během pár minut je mi výrazně tepleji,což pomáhá nejen tělesně,ale i psychicky.

Bez batohu se jde výrazně lépe.Stuart jde teď napřed,ukazuje mi nejschůdnějsí cestu.Hlavní skupina z dohledu zmizela již dávno,nyní už je ani neslyším.Nevím o nich snad přes hodinu.U Gilbert Point je potkávám,Alois mi gratuluje,že se nevzdávám,k hlavnímu vrcholu je to zhruba hodina chůze.

Pokračujeme dál,ostatní rychle zmizí v bílé vánici.Po půlhodině mi začínají docházet síly,nohy jen těžko nutím k dalšímu pohybu.Krucifix,musí to už být pouhých pár metrů a já se tam snad nedostanu...Obávám se,že nebudu mít dost sil k návratu do chaty.Psychická krize se prohlubuje.

Vánice stále zesiluje.Respektive jdeme po hřebenu,kde jsme vichru vydáni na pospas,schovat se není kam.Šlapu tedy sněhem stále vpřed.Teplotu odhaduji na -15 stupňů Celsia.Led na mně je tak 1cm silný, v místech vystavených větru i více.Jak pohnu rukou,která je většinu doby kolmo k zemi,led se láme,odpadá z oblečení na zem,aby se na volném místě ihned tvořil nový.

Asi po dalších 10min narážím na Stuarta,který šel pouze kousek přede mnou,ale díky vichru s ledem a sněhem nebyl vidět ani slyšet.Jde teď zase za mnou.Potkávám Andreje,který mi dává tubu s energetickou výživou.Snad je to psychické,ale hned se mi jde lépe.Opět doufám,že stanu na vrcholu.Musí již přece být blízko.

Viditelnost dosahuje maximálně 25m.Nemám ani sílu se moc rozhlížet kolem,jdu s hlavou skloněnou k zemi,vpřed mi vedou stopy hlavní skupiny.Myšlenky mizí,soustředím se na jediné.Levou nohu dát před pravou,následně pravou před levou.Krok za krokem stále postupuji bílou temnotou vstříc cíli.Vpravo bychom měli vidět unikátní ledový kráter,ale díky špatnému počasí vidím pouze okraj stezky spadající do hlubin.

Přelézám balvany,do sněhu se místy zabořím po kolena.A najednou vidím větší temné místo v bílé pustině.Popjdu,je to hlavní skupina kolem vrcholového kříže.Právě si vzájemně gratulují,samozřejmě okamžitě i mně.

Třeseme si všichni rukou a poplácáváme se po rameni.Zničehonic mi vytrysknou slzy dojetí.Ještě před půlhodinou jsem si myslel,že se na vrchol již nedostanu a najednou jsem zde.

Old Spice Africa Expedition

Stojím na nejvyšším bodu afrického kontinentu Uhuru Peak ve výšce 5895 mnm 11.5. v 7:41 .Emoce jsou silné,neskrývám je.Zbytek zdejší země souží sucho či deště,ale zde panuje velký mráz.Extrémní expedice zažívá extrémní podmínky počasí...

Navzdory únavě najdu síly k dokumentaci.Vytahuji foťák i kameru a pořizuji někololik velice cenných záběrů.Stačí jen 2-3 minuty,aby prsty nechráněné rukavicí začaly silně mrznout.Ztrácení citu je dostatečně varovným signálem.

Elektroniku rychle ukládám do batohu a natahuji palčáky.Děkuji své intuici,že jsem je s sebou vzal.Ukládám ještě rychle pozici GPS a šup zpět.Stuart mi stále nese batoh.Patří mu ohromný dík,bez jeho pomoci bych sem asi nedošel,neboť jít bez batohu,nechat jej někde na svahu by byl holý nerozum.

Věci uvnitř batohu mohou zachránit život a odloučit se od něj je velmi riskantní.Pokud ho však nese někdo vedle vás,je to ok.Jen si ten dotyčný pěkně mákne.

Zima se snaží zalézt nám pod oblečení,vítr jí v tom pomáhá.Musím dát další poklonu našim sponzorům.Goretexové oblečení nemá jedinou chybu,je vynikající.Jsme kopletně pokryti ledovou krustou od hlavy k patě,ale necítím velkou zimu ani vlhko.

Pod bundou i kalhotami mám stále teplé sucho.To samé platí i o zbytku oblečení.Když to ustojím tady,tak v tom mohu kamkoliv,třeba na severní pól :o) Dolů jdu jen o málo rychleji než nahoru. Já sil už málo mám,jak se zpívá v jedné countryové písni...

Hlavní skupina tak opět rychlé zmizí  v bílé temnotě, zůstal se mnou Pali s Tiborem, za námi jde Stuart. Pomalu se blížíme zpět,vstříc místůp je teplo a kde se lépe dýchá.

Autoři:



Nejčtenější

Nebezpečná masturbace: v Německu stojí život sto lidí ročně

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

V lékařských záznamech za sebou nechávají zápis „úmrtí kvůli autoerotice“. Ano, i touha po co nejintenzivnějším...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...



Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

VIDEO: Sedí mi sexy, dominantní role, říká tanečnice burlesky Angelina

Burleska má i usměvavou tvář.

Burleska ji zlákala zdůrazněním ženskosti, fantazií. „Líbí se mi, že jejím ideálem je sebevědomá žena, která má šmrnc a...

Další z rubriky

Alenka na Manhattanu: kalendář Pirelli 2018 se uvedl s leskem

Duckie Thotová na galavečeru zářila.

Davy novinářů z celého světa, čekání na superhvězdu Naomi Campbellovou a unavený ruský novinář na podlaze výtahu. Ale...

VIDEO: Basejumpeři skočili ze skály a ve vzduchu vpluli do letadla

Podívejte se, jak wingsuitisty nad Alpami vcuclo letadlo

Onen manévr musel být naprosto přesný, jeden po druhém museli ve vzduchu připlachtit k letounu, přiblížit se k němu ze...

VIDEO: Parašutistický tandem dělal ve vzduchu kotrmelce

Ano, vidíte dobře. Ten parašutista je vzhůru nohama

Kotrmelců bylo celkem dvacet a tandem parašutistů s nimi začal ve třech stovkách metrů nad zemí. Nad tureckým pohořím...

Domácí chipsy pro děti
Domácí chipsy pro děti

Upečte si domácí chipsy, ale pozor, jsou velice návykové.

Najdete na iDNES.cz