Byl to již druhý neúspěšný pokus o prezidentské křeslo, který dnes jednašedesátiletý politik svěžího vzhledu zažil. Jistě se z něj ale nesloží, kdysi se otřepal i z daleko zásadnější prohry.
Poté, co v roce 1979 neobhájil svůj post starosty Clevelandu, se propadl o pěkných pár sáhů níže k sociálnímu dnu.
Živil se jako rozhlasový moderátor a lektor, topil se v dluzích, kvůli nesplácení hypotéky málem přišel o dům, žil z peněz přátel.
Neméně rozporuplné a neklidné ale byly dva roky, kdy stál v čele města.
Denis, postrach Clevelandu?
Vřava, cirkus, urputný boj za uvedení ideálů do praxe, obrana prostých proti zájmům byznysu, diktatura nekompetentních, město ovládané partou nezkušených výrostků.
Takové recenze padají při hodnocení let 1977 až 1979, kdy Kucinich Clevelandu vládl. Do úřadu nastoupil ve věku jednatřiceti let (a vypadal na ještě méně) a stal se nejmladším starostou v USA.
Evidentně to nepovažoval za potíž, naopak, díky němu zřetelně omládla celá radnice, což vyvolalo kritiku ohledně nedostatku zkušeností členů jeho týmu.
Možná na ní něco bylo, uvážíme-li, že za šéfa městských financí si vybral čtyřiadvacetiletého Josepha Tegreeneho.
Jeho kvalifikace? Vskutku nezpochybnitelná: mladík předtím pracoval plných osm měsíců jako burzovní makléř. Jinými slovy, štika ve finančním moři.
A mladistvě energický měl i politický styl – sázel na konfrontace a metodu "s nikým se moc nepárat".
Tím, s kým se věru příliš nemazlil (a tato averze mu zůstala do dnešních dní), byly hlavně velké podnikatelské kruhy. Ty si pohněval zejména svým umanutým odmítáním privatizace městské společnosti na distribuci elektřiny.
Svůj boj vyhrál, firmu zachoval v městských rukou, vysloužil si však hněv velkého byznysu – a dokonce i jeho nelegální větve.
Clevelandská mafie si objednala jeho smrt, atentátu ale unikl.
Občané města však jeho vládě neunikli – a hodnocení, jak moc (ne)prospěšné ony dva roky pro Cleveland byly, se liší tak radikálně, jak radikálně se starostování Denis chopil.
Na jedné straně spektra tak máme publicistu Melvina G. Holliho, který po konzultaci s experty a zohlednění ekonomické kondice města za Kucinichovy vlády zařadil ve své knize Nejlepší a nejhorší šéfové velkých měst v letech 1820–1993 nepoddajného mladíka mezi deset nejhorších starostů všech dob.
Na straně druhé pak ty, kteří mu dodnes blahořečí, že uchoval distribuci energie v rukou města.
Osvícený pokrokář, vždy na straně lidu
Osmdesátá léta přežil na periferii politiky, v roce 1996 se však na výsluní vrací jako člen Sněmovny reprezentantů. A přináší s sebou koktejl témat a postojů, který ční ve vysoké americké politice vskutku bizarně.
Představte si cokoli, co by patřilo do pytlíků označených nálepkami "lidová agenda" a "pokroková platforma" – a na Kucinichově menu to nejspíše najdete.
Chce zakázat prodej a držení zbraní civilisty, jako mnohaletý vegan ("veškerý život na Zemi je posvátný") podporuje práva zvířat, je pro zrušení trestu smrti, prosazuje legalizaci marihuany pro medicínskou potřebu a dekriminalizaci jejího držení pro ostatní účely.
Je pro legalizaci sňatků osob stejného pohlaví, místo abstinence jako jediného, puritánského prostředku na kontrolu početí je pro sexuální výchovu a antikoncepční pomůcky.
S Michaelem Moorem Kucinicha spojuje téma dostupnosti zdravotní péče
Jako stoupenec zelené politiky (věčný kandidátský "loser" Ralph Nader je jedním z jeho hrdinů) je pro snížení emisí způsobujících změny klimatu: na střechách milionů amerických domů by rád viděl solární a větrná zařízení vyrábějící elektřinu, kterou by jejich vlastníci odprodávali distribučním společnostem.
Podporuje venezuelského "protiimperialistického" prezidenta Huga Cháveze, nelíbí se mu kriminalizace pálení americké vlajky, je pro protekcionistické vystoupení Spojených států ze Severoamerické dohody o volném obchodu, protože může za ztrátu pracovních míst.
Je za zdravotní péči pro každého, řeční o právech pracujících a volá po konci nadvlády velkého byznysu nad americkou vládou.
Ještě méně skladný je v otázce celé "války proti terorismu". Loni v říjnu byl Kucinich v Kongresu jistě k nepřehlédnutí… když jako jediný nepodpořil rezoluci k 11. září 2001, protože nezmiňovala "lži, které nás dovedly do Iráku, které nás v něm udržují, lži, které jsou používány, aby připravily půdu pro válku s Íránem, a lži, které podkopaly základní občanské svobody tady doma".
Denis a Elizabeth Kucinichovi na vzpomínkovém místě věnovaném americkým vojákům padlým v Iráku
Přítomnost amerických jednotek v Iráku pokládá samozřejmě za ilegální okupaci.
Esemeskujte pro mír!
A svou agendu umí Kucinich lidu dodat ve vskutku americkém balení. Nic nezůstane nevyužito.
Prodat se dá třeba vlastní zažitá sociální nouze. Kucinichova setkání s voliči se tak obvykle nesou v duchu "emocionálního a ryze osobního souznění s běžnými občany, jejichž boje proti chudobě, diskriminaci, útlaku a neprivilegovanému postavení zrcadlí jeho vlastní životní zkušenost".
Dojemné.
Upřímnost srdečně tisknutých rukou na shromážděních je navíc okořeněna autentickou tradicí amerického populismu.
"Setkáte se, v případě svého zvolení prezidentem, během 100 dní se zástupci dnešní komunitní sponzorské akce?" ptali se na shromáždění v Iowě. "Udělám to ještě lépe," odvětil skromně lidový politik, "budete se moci vyspat v Lincolnově ložnici."
"Je to vaše vláda, vezměte si ji zpět," zakončil prý svou odpověď uprostřed burácejícího aplausu a ovací vestoje. Aspoň to tak píše jeho PR zpráva.
Nabízí navíc, aby se součástí občanské mobilizace za lepší svět doma i v zahraničí stal skutečně každý, a to se skutečným patosem v oku.
Jistě, Kucinich byl opravdu jedním z mála, kdo kritizoval absenci důkazů o existenci zbraní hromadného ničení, a jediným z demokratických kandidátů, kdo nebyl jen proti válce, ale i proti jejímu financování… a kdo by nechtěl mír, nenásilí a globální harmonii, nicméně: není esemeskování pro mír tak trochu šaškárna?
Trochu panoptikální sedánky
Kucinichova setkání s příznivci jsou prosycena láskou, altruismem, tolerancí a odpovědností za osud celého univerza – a stesky nad chudobou života v "americkém snu".
Scházejí se na nich jak idealisticky zanícené studentky, přestárlí hippies a pacifisté všeho ražení, komunitní pracovníci, lidé z nevládních i náboženských organizací, tak zoufalé oběti hypoték, chudí senioři, bezdomovci, přistěhovalci, lidé, kteří nedosáhnou na kvalitní vzdělání, nehledě na zdravotní péči.
A více prostoru na nich mají i figurky, které by na shromážděních jiných politiků slovo nedostaly.
"Běžní jsou drogově závislí. Stejně jako šamani, čarodějky… Všechno, co chtějí, je mluvit o vlastních věcech. Vidí světla reflektorů a příležitost, které mohou využít. A protože levičáci jsou tak politicky korektní, nikdo neřekne: ´Hej, drž hubu, chlape.´ Můžete se vsadit, že tohle by se na mítinku Bushe či Johna Edwardse nestalo," napsal při Kucinichově minulé prezidentské kampani v roce 2004 list The Village Voice.
Muž, který viděl UFO
Čekáme-li, že bude politik Kucinichova zaměření na štíru s americkými médii, nepleteme se: v jednom kuse si stěžuje na to, že si média jeho kampaní nevšímají.
Média jeho kampaním skutečně pozornost nevěnují – a možná největší péče se mu dostalo loni v říjnu, kdy reportér NBC citoval Kucinichovu známou, herečku Shirley MacLaine, podle jejíž knihy jí politik sdělil, že z balkonu jejího bytu viděl UFO.
Vznášelo se, nehlučně, po deset minut, poté odletělo rychlostí, kterou nedokázal postřehnout, citovala Kucinicha herečka a dodala, že "řekl, že ve svém srdci cítil spojení a v duši slyšel poselství".
Zatímco tak má Kucinich dvířka do médií zavřená, jeho stoupenci mu rozumějí. A ústrky, jimž je jejich muž vystaven, je dokážou rozčílit.
Telefonát téhle rozzuřené dívčiny do MSNBC kvůli tomu, že redakce Kucinicha letos v lednu skutečně neférově (soud mu dal za pravdu) vyřadila z debaty prezidentských kandidátů v Las Vegas, měla k vyťukávání "long live peace" do mobilu daleko.
Rovnostářské separé
Nicméně i když se Kucinich ukazuje raději v centrech pro bezdomovce než v podnikatelských kruzích, není jen idolem sociálně vyloučené komunity.
Sponzorský večírek pro něj loni v listopadu organizoval Larry Flint (přímo v centrále Hustleru) a mezi jeho účastníky nechyběli například herci Edward Norton (Fight Club), Woody Harrelson (Takoví normální zabijáci) či herečka Robin Wright Penn (Forrest Gump), v kampani mu pomáhal například někdejší Carterův foundriser Kenneth Brandon.
Nepomohly však ani celebrity, ani sponzorské peníze, ani oddaná podpora a angažmá krásné manželky Elizabeth. Koncem ledna od své kandidatury odstoupil.
Z politické arény ale samozřejmě nemizí – ustoupil jen proto, aby se mohl věnovat boji o znovuzvolení do Kongresu.
A i při tomto boji se má o koho opřít, nadcházející neděli se mohou Američané na sponzorské akci vyfotit s Kucinichovým příznivcem Seanem Pennem (za sto dolarů, za tisíc se budou moci navíc, zcela rovnostářsky, zúčastnit speciální recepce v odděleném salonku).
V boji o Kongres má Kucinich daleko větší šance.
Ostatně, o tom, že věci, o nichž mluví, jsou pro americkou společnost žhavými otázkami, svědčí to, že byl do Kongresu zvolen již šestkrát.
A kromě svých zkušeností s životem na dně může Kucinich prodat i své randez vous s UFO: podle statistik setkání s vesmírnými neidentifikovatelnými tělesy zažilo plných 14 procent Američanů a Američanek.
A to už může být slušný základ voličstva.
