Ve třicátých letech minulého století měla americké policie problém s technikou. Ano, už tehdy byly policejní hlídky v autech schopny komunikovat s ústředím rádiem, ale spojení mělo své mouchy. Bylo přerušované, protože motor generátoru vysílačky to po každém stisku spínače vždy do plného výkonu zlomek vteřiny trvalo. V praxi se tak z každého hlášení ztrácela první slabika. A to někdy vadilo dosti citelně.
Hlášení jako romány bez ladu a skladu
Navíc tu byla komplikace s metodikou hlášení. Někteří policisté byli schopni při „sledovačce“ obšírně popisovat pronásledovaný vůz, ale už zapomínali zmínit vzhled řidiče, který se pak snadno ztratil. Jiní zase pohotově nahlásili velení probíhající zločin, ale vynechali adresu, kde k němu dochází.
Aby byly podobné neduhy komunikace operativně vyřešeny, byl roku 1935 zaveden do praxe takzvaný ACPO kód. Mustr standardní komunikace policejních jednotek. Sjednotilo se, že při diktování popisu osoby se postupuje od jména přes věk, výšku, váhu až po oblečení. Že popis vozu začíná barvou, číslem poznávací značky a rokem výroby, teprve až poté popisem toho, kudy jede a kam míří. Bylo to do určité míry praktické, ale pořád ne dokonalé. Stále tu byla spousta zbytečně obšírných popisů a dlouhého opakování celých vět.
V roce 1937 tak američtí policisté přidali ještě jedno zlepšení, které odkoukali od amerického námořnictva. Procedurální kódy. Námořníkům se osvědčily hlavně proto, že číselné šifry se jim dobře přeposílaly morseovkou. U policistů pak nabyly podoby takzvaného desítkového kódu, který je občas ke slyšení ve filmových detektivkách. Proč desítkového?
Obětovaná desítka
Protože kvůli pozdnímu naskakování vysílačky bylo třeba první hlásky obětovat. Hlášení začínala číslovkou 10, a právě desítka bylo ono slovo, které při přenosu vysílačkou kvůli šumu z hovoru nejspíš vypadne. Byla to vlastně uměle vnořená pauza.
A co dalo desítkovým kódem sdělit? 10-1 (ten-one) znamenalo, že jste špatně slyšeli, že nerozumíte, žádáte o zopakování, u 10-4 rozumíte a chápete. Kombinací 10-15 jste centrále sdělili, že jste někoho zadrželi a jdete ho odvézt na stanici. A kódem 10-24 si o pomoc volala sama policejní stanice, kterou navštívili nezvaní hosté.
Pomocí desítkového kódu dokázali policisté vyřešit dotaz na aktuální čas, na to, zda mají na stanici k dispozici detektor lži, nebo sdělit, že je třeba předat důvěrnou informaci mimo rádio. Obecně platilo, že pokud za desítkou následují třicítky, řeší se pohotovost. Padesátky se týkaly vozů a situace na silnici (10-55 pro opilého řidiče, hláška 10-52 si žádala účast ambulance), sedmdesátky pak odkazovaly na oheň a požáry, devadesátky se týkaly technických detailů.
Policisté si v rádiu začínali rozumět. Trvalo to však jen po jistý čas.
Příliš mnoho změn
Všechno se totiž mění a s postupem času se desítkový kód dočkal řady úprav a regionálních specifikací, které do značné míry přečíslily původní procedurální poselství. V období mezi lety 1937 až 1979 k tomu došlo sedmkrát a úpravy vesele pokračují i dnes. Newyorský polda, proškolený službou na ulicích ve třicátých letech minulého století, by tak se svým o čtyřicet let modernějším kolegou z Los Angeles jen stěží našel společnou řeč. Jak to?
Situace prostě dospěla do stavu, kdy různé agentury ministerstva vnitra používají odlišné verze desítkového kódu, s různým výkladem, připomněl v magazínu Law and Order autor James Careless. A problém přiblížil na konkrétním příkladu: „Když uslyšíte 10-54, může to znamenat vážnou dopravní autonehodu. Jenže pro jiné agentury to může zrovna tak značit mrtvé zvíře, to, že si jedou natankovat, že si dopřejí přestávku na kafe nebo také ’voláme všechny jednotky v okolí’. A dodal, že kód 10-69 poté může znamenat „zpráva přijata“, ale také „ostřelovač“.
Policie některých amerických států pod vlivem neustálých změn a také díky kvalitnějšímu spojení proto na desítkový kód dočista rezignovala. Muži zákona v Maine teď už zase hovoří celými větami, protože si jinak s kolegy ze Sousedního Vermontu, New Hampshire a Kanady jinak nerozuměli. Než se s nimi dohadovat, zda vraždu vyjádřit kódem 187, 10-31-C, 10-30, raději jim to řeknou celou větou. Desítkový kód navíc dávno ztratil své tajemství, překlady jeho poslední verze jsou volně dostupné na síti.
