Problém

Možná budu mít tvrdý názor, ale manželku bych poslala do práce a dítě do školky Připravuje jí o to nejlepší, kontakt s vrstevníky a zážitky. Chápu, že jiné dítě mít nemůže, ale nejhorší je fixace na dítě. Podobný případ vidím z tátovi, tak i máminy strany. Moje teta si pořídila dítě v pozdějším věku, manžel jí zemřel a o to víc se upnula na svou jedinou dceru. Sestřenice měla s rodiči společný pokoj do svých 12 let Měla hodně problém komunikovat s vrstevníky, protože si neměla o čem s nimi povídat

zena v domacnosti mi nevadi

pokud to zvladnou z jednoho platu, tak to je jejich vec. ale mit 4 lete dite kazdou noc v posteli.... to bych teda teda asi pres srdce neprenesla.

Hodný psycholog, moc hodný...

akorát, že nepomůže...  ... Ono totiž pro některé ženy je nejrychlejší a tedy i nejúčinějí (nejefektivnější) léčbou, když od nich chlap odejde. - A tohle JE ten případ.  - Může to pomoci všem. Zejména pak ke skutečnému prosazení oprávněných výchovných požadavků.

Re: Hodný psycholog, moc hodný...

Myslíte? Pokud je žena fixovaná na dítě a je zvyklá nepracovat, tak to takhle zůstane i nadále. Ona chlapa k životu nepotřebuje, místo něho má dítě

školky

Ač student bezdětný, rád bych se lehce připojil do diskuze:

četl jsem zde několik názorů ohledně odkládání dětí do školek. Myslím si, stejně jako mnoho z Vás, že školka není vůbec špatná věc. Argumenty, že školka dotyčné osobě( Pokud se nepletu nick beatrix) nic nedala, že ji nepřipravila na chození do školy či nenaučila soustředění jsou ZCESTNÉ. Nic takové školka prvoplánově nemá dělat. Školka je dle mého názoru důležitá ze dvou hledisek - 1) Aby lidé nemuseli kvůli svému dítěti zůszávat až do jeho 6 let doma, zkomíral jim nejen sociální, ale i pracovní život. 2) HLAVNĚ vystaví děti konkurenci, dalším, stejně nezávislím človíčkům. Pokud je dítě zafixováno na matku, či otce, a vše je dovolováno, toto dítě dle mého názoru je prostě ve společnosti svých vrstevníků dikriminováno. školka je zde o toho, aby se děti naučili žít ve společnosti a koexistovat v různých skupinkách, reagovat na podněty běžné v životě -  a jsou to podměty, které je matka ani při nejlepší výchově doma naučit

Re: školky

PS, jak jsem říkal, ač jsem bezdětný student, mám pětiletou neteř a tříletého synovce, s kterýma jsem prakticky každý týden v kontaktu, a´t už jen jako návštěva, popřípadě je hlídám. Synovec chodí do školky teprve chvíli, ale i za tuto dobu je na něm poznat (samozřejmě včetně nešvarů) že na děti má školka vliv. Sestra děti naštěstí umístila do kvalitní školky, a i přes menší problémy vyplívající z toho, že je klučina ve věku, kdy zkouší vše co může a tedy i okoukané neřesti ze školky, i přesto je vidět, že na něj školka působí pozitivně.

PS, pokud jste dočetli až sem, děkuji :)

Začít sám u sebe

Tenhle táta, i když to myslí dobře, si potřebuje nejdříve ujasnit vztah sám k sobě a potom teprve má šanci, aby se mu mohlo podařit usměrnit i ostatní ve své rodině. Když si vzal nevychovanou ženu (její rodiče to lépe neuměli), tak se nemůže divit, že tahle žena neumí vychovat svoje dítě. Až si vyjasní vzah svůj se sebou samým, tak pak má několik možností:

1. rezignovat a ponechat vše jak je = vztah stejně skončil.

2. najít si jinou ženu = lepší matku pro svoje budoucí děti. Pokud však nevyřeší nejdříve sám sebe, tak další žena bude téměř kopií té první.

3. pokud chce ve vztahu pokračovat, tak to vzít pevně do svých rukou a neustoupit = vychovávat mimo dítěte i svoji ženu. Nejdříve však musí vychovat sám sebe. Ono není vůbec náhodou, že se takoví dva lidé dali dohromady.

Re: Začít sám u sebe

 Každý jsme při navazování svých známostí v nějakém mentálním stavu, který ty naše vztahy předurčuje.

Každý máme právo se vyvíjet a měnit - i dost zásadním způsobem.

Každý máme právo zůstat takovými, jakými jsme byli dříve.

Pokud dokážeme změmit sami sebe, tak je až fascinující, jak to dokáže změnit i naše okolí. Chtít však zůstat stejným jako dříve a při tom chtít, aby se změnilo naše okolí, to je podle přirozených přírodních zákonitostí nemožné.

Pokud však nejsou partneři ochotni tahat za stejný provaz na stejné straně ale raději tahají každý na straně opačné, je takové manželství škodlivé pro oba dva a nejvíce pro jejich děti.

brrr, to je desna predstava

nefachcenko zenska, ktera z ditete vychovava bud slapotu nebo zlatokopku

Jednoduche reseni

1. manzelce snizit kapesne

2. udelat si separatni loznici

3. obcas na noc nebo na vikend neprijit domu 

proč mnohým tady tak vadí manželka v domácnosti?

ano, onen vymyšlená pán to má doma podělaný, ale důvodů bude asi víc.

ale obecně? pokud to není nějak extra nutné (peníze, udržení místa), je fajn, že lze být s dítětem doma do tří let. spíš je hodně náročné při péči o malé dítě a domácnost ještě pracovat. a ve školkovém věku - proč ne? možná není jedna domácnost a jedno dítě největší dřina na světě, ale jak k tomu všemu přidáte ještě práci na 8 hodin (půlúvazky u nás běžné fakt nejsou), je to hodně náročné. mnohem víc než "jenom" chodit do práce do večera a pak  se chtít vyspat. ono když k tomu "flákání" doma přidáte ještě zahradu nebo péči o rodiče nebo nějaké vzdělávání, je toho až dost.

a musím říci, že kdyby na mě manžel začal vyskakovat, že musím do práce, protože se doma flákám, aby nastala  opravdová manželská krize. a pokud by začal vyžadovat - jako vy tady, ať jdu aspoň do supermarketu nebo k pásu (mám VŠ),jen proto, abych se neflákala a nekazila dítě, manželství by dlouhého trvání nemělo. <

Re: proč mnohým tady tak vadí manželka v domácnosti?

Špatná je pouze taková manželka v domácnosti, která to psychicky nezvládá

Opičí láska, kvočna?

   Byl jsem na návštěvě a 10 letý mladík na nás pro zábavu mířil kuličkovou puškou, atomatem, otec mu to zakázal. Mladík se nafoukl a s nikým se nebavil. Jeho matka manžela zeřvala, že kazí klukovi zábavu. To je ta opičí láska.

Re: Opičí láska, kvočna?

a špatnej příklad z domova... už vidím, jak otec toho otce byl podpantoflák a ona semetrika....

Mantinely v životě...

Když rozmazlený drobeček nenarazí na mantinely pravidel teď, během výchovy v dětství, rozbije si o ně svou rozmazlenou držtičku, až vleze někam, kde bude na bázi dobrovolnosti spolupracovat s jinými (nejprve ve škole, potom v práci) a bude se tak dít opakovaně, neb poprvé nepochopí, proč se to stalo a vinu bude shazovat na protistranu, ta má přeci povinnost strpět její výmysly. Pokud z ní bude zaměstnanec, brzy s ní vyběhnou všude, kam vleze a kde si bude chtít dělat co chce. I když z ní náhodou bude podnikatelka, tak budou mantinely stanoveny smlouvou s klienty a obch. partnery. Když nebude dodržovat ty, skončí stejně. Na dítě se zlobit člověk nemůže, zodpovědnost za jeho výchovu má ten, kdo s ním tráví většinu času, v tomto případě matka. A nazávěr bych to shrnul takto - živíš, tak přepínej a zjednej si pořádek. Kecy o tom, že z ní alespoň nevyroste ušlápnutej zamindrákovanej lempl jsou hodně mimo mísu, protože takhle z ní vyrůstá k ostatním bezohledný hajzl.

Re: Mantinely v životě...

Samozřejmě s potřebou stanovení kvalitních pravidel souhlasím - to je přeci to, co dává člověku skutečnou sebejistotu a oporu pro celý život. Jsou jen dvě věci, které můžeme dětem skutečně dát. Je to kvalitní výchova a kvalitní vzdělání. Vše ostatní je už na nich.

Stačí si to představit i obráceně - alespoň se o to fikcí pokusím: Rodiče nikdy nevstali na svoje vlastní nohy a po bytě se pouze plazili. Ve svém plazení byli témeř dokonalí a hadi by jim mohli závidět. Jejich dítě se však jednoho dne začalo z té země zvedat nahoru a pokoušelo se postavit na své vlastní nohy. V té chvíli zasáhli rodiče a dítě strhly dolů se slovy, že to se přeci nesmí !!! Rodiče se přeci mají poslouchat a tak dítě rodiče poslechlo - jednou, dvakrát, třikrát... navždy. Takovouto sílu má výchova předávaná z generace na generaci.

Pokud dětem nedovolíme si natlouci kolena dokud jsou ještě malé, tak až vyrostou a jednoho dne se stejně z našeho vlivu vymaní, budou je potom ty pády z větší výšky ví