Já bych se asi zkusil soustředit na tu nelegální činnost jak píše, toho bych se držel.

Bože, to je blbec...

...svatá prostoto!

Tak tohle je uz dost zoufalej pokud i na idnes...

Pokud je pokud pokus.

Inu tedy, programování CNC vám nevoní, strojařinu nechcete, elektřinu jste nepochopil, ale rozumíte televizím ... Tak co s vámi chlapče ... no nepotěšil jste mě, a ani já vás nepotěším ...

Podle mě ideální "materiál" na přímý telefonní prodej :D 

Ale trochu vážněji - nelíbí se vám váš život - změňte ho. Nejde to ze dne na den, je to občas i práce na roky. Ovšem v momentě, kdy si člověk vytyčí cíl, hned se člověk cítí líp a má pro co makat. Například - vydělám v neoblíbené práci peníze, z nich budu postupně investovat do své budoucnosti (třeba chci založit firmu, nebo si zaplatit vzdělání, postavit dům, ...) 

Samozřejmě, cíl by měl být realizovatelný, ale určitě nebude úplně snadné ho dosáhnout - bez práce nejde nic. A příliš snadný cíl nic nezmění, člověk by měl mít možnost se třeba za tři roky podívat zpátky a říct si "Jo, něco jsem se sebou zvládl udělat",

Tak to je síla! "vyznám se v technice, počítačích, telefonech, tabletech, televizích…" a "elektřinu nikdy nepochopil".

Možná příšte by si autor článku měl vymyslet uvěřitelnější osobu

Kdo by v 22 nechtěl být min. ředitelem? Já bych tomu fiktivnímu týpkovi doporučil práci operátora ve výrobě, tam vemou v pohodě každého a je jedno jestli má 5 tříd ZŠ, nebo je Inženýr, ani nezáleží na trestním rejstříku či užívání drog apod. Takže by ho tam při troše snahy jistě zaměstnali a jistě by v té práci našel nový smysl života a začal by místo kravin řešit jak se z platu uživit, nebo v kolik jezdí v Uhřiněvsi vlaky aby druhý den do té výroby nemusel :-)

Nejdřív je potřeba zjistit co by ho bavilo. A pak stanovit cestu jak toho dosáhnout. Ve 22 se klidně dá vystudovat další střední nebo vyšší škola, případně učňák. Rekvalifikace bych nechal ještě pár desítek let být.

Skladník, administrativa, kancelář... to je na nic. Tomu se snad ani nedá říct profese. Na taková místa se hrnou davy neúspěšných. Je tam strašný přetlak, protekce, atd. Tudy ne...

Gabrielovi bych poradil toto. 

Představte si, jakou práci by jste si vybral, kdyby nezáleželo na tom zda vás to uživí.

Jistě existuje nějaká činnost, kterou děláte rád a která vás naplňuje.

Začněte na to směřovat svou pozornost. Zbavte se strachu jestli vás to uživí. 

Budete to dělat s láskou a nadšením a tím se vytvoří podmínky, které se 

postarají o to, aby vás to uživilo. Budete překvapen, jaké možnosti se vám začnou otevírat.  Pravidlo č. 1: Vše co budete dělat s láskou a nadšením nemůže přinést nic jiného, než prosperitu. Jak finanční, tak duševní. Pravidlo č. 2 : Co nejméně myslet na myšlenky typu: To určitě nevyjde, jak zaplatím najem, atp. Jinými slovy : sami si svým myšlením vytváříme svou realitu.

Já jsem seknul praci a hraju radši golf, zkuste to taky