Jednou jsem provedl podobný kousek. Na výstavě Decadence Now jsem objevil vedlejší místnost s projektorem a nestřežený počítač. Našteloval jsem tam svoje oblíbené krvavé anime a lidi chodili, sedli si a dumali...

Jj, moderni umeni neni lehke sledovat.

Muzeum v Normiberku jsem musel po deseti minutach opustit, neb vystavene exponaty ve mne vyvolavaly pouze smich, co vsechno lze vubec vystavovat, co vsechno se povazuje za umeni.

Definovat umění je jako vyčíst budoucnost z psích výkalů. Moderní umění ponechává lidské fantazii volný rozlet. Kdo však neví, že kulometčík na Stuce, Beuys, byl sestřelen a urazil si kus lebeční kosti, byl však milosrdnými Rusy ošetřován, zejména vaselinou a uzdravil se, stal se slavným "umělcem", ten těžko pochopí význam té hrsti vazeliny na zdi a rezavého vozíku z pitevny. Proto je neméně významný i ten pokec, který má návštěvníkovi usměrnit jeho myšlení.

Myšlenky jsou více, než to dílo.

Třeba tento příběh: bohatý pán si zašel do galerie a že by rád do ložnice něco pikantního. Galerista mu předložil obraz, na němž bylo vidět unavenou kobylku, zapřaženou do fiakru se záclonkami v oknech, na kozlíku dřímající kočí. "Co tady má být tak pikantního?" ptá se zákazník. "Ale představějí si, co se děje v tom fiakru!" namítnul prodavač.

T. J. Khayatan tak trochu nachytal sám sebe. Pokud brýle na místo položil úmyslně s cílem zaujmout návštěvníky, striktně řečeno skutečně vytvořil exponát. Umělecký přínos této "instalace" je diskutabilní. Pokud se kolem ní ale samovolně rozeběhla debata, pokud vzbudila emoce, potom je její kulturní přínos skutečný.

Před lety jsem shlédl televizní inscenaci "Pouhý rám" pojednávající o umělci, jeho kamarádovi-manažerovi a snobovi, co to umění kupuje. Kupující navštívil umělce v jeho ateliéru a zahleděl se na stěnu: "A co je toto?" "Pouhý rám", odpověděl po pravdě umělec. Kamarád se toho ale chytil a začal rozvíjet teorie o díle nazvaném "Pouhý rám".Takže nic nového pod sluncem.

Takzvané konceptuální umění mi dokáže vehnat slzy do očí. Vysypat popelník a vydávat to za umění... No nevím. A to se živím krásou věcí i lidí.

Původně mělo umění stejný význam, jako krása. Antická socha Davida je krásná proto, že vše co tam nepatří, je odstraněno.

Jenomže za tisíce let se nasbíralo tolik obrazů, soch a staveb, že překonat je dokonalostí je už nemožné. Tak začíná moderní umění, vytvářené neumětely.

haha tohle může napsat jen někdo, kdo ještě nebyl na výstavě moderního umění :D člověk, který už na takové výstavě byl (milovník moderního umění) přece ví na jakého umělce jde a co od něj čekat. v galerii se běžně nachází i jiné předměty než umělecké a nikdo nepovažuje odpadkový koš, zapomenutou tašku nebo brýle za umění... problém v současné době je ten, že hodně lidí jde do galerie, protože "je to moderní a jsou z toho fotky na fb nebo instáč" :D posměváčci "moderního umění" existovali vždycky... vždyť i např. el greco "kreslil divně protáhle" a kupka podle některých také "čmáral nesmysle" a podle dalších to jsou čmáranice i dnes je to krásný důkaz toho, že nejlépe se kritizuje něco, co člověk nezná

To známe i u nás. Jaký byla loni hit hláška "Vůbec si nejsem jistá, jestli je to umělecká instalace, nebo náhodné seskupení rostlin"

Lidská debilita nezná mezí. Zdá se, že jsme tak chytrý, až jsme úplně blbý. A na tu naši blbost taky dojedeme.

Jak to bylo? Vy*rat se někomu před dveře a zdrhat, to je instalace. A zazvonit a až pak se tam vy*rat, tak to je, milé děti, performance.