Diskuze

Jsem lepší než Pohlreich, ale jen ve svém ranku, říká Tyrolák z Ano, šéfe!

Patnáct měsíců strávil se svou ženou vlastně výlučně prací ve své restauraci. Každý den, sedm dní v týdnu. Zavírací den mu nařídil až televizní šéf Zdeněk Pohlreich. Aby se nezbláznili. „I tak ale pracujeme. I když právě nemáme hosty,“ říká Ludwig Westermair. Tyrolák, jehož hodonínský rodinný podnik proslavil pořad Ano, šéfe!
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Příběh to byl pěkný a pán určitě vařit umí.

Pár věcí se mi však v tomto díle trochu nelíbilo. Zvenčí byla restaurace prakticky "neviditelná" a ani po návštěvě p. Pohlreicha jsem nezaznamenal nějakou větší změnu. To je jedna z věcí, kterou P. v každé jiné restauraci minimálně sarkasticky komentuje, ale zhusta také majitelům pořádně omlátí o hlavu. "Píárko" na radnici a v místním tisku si paní mohla přece udělat dávno před návštěvou TV. Ovšem stálo by ji to jistě nemalé peníze. Proč by po "Tyrolákovi v Hodoníííně" měli místní novináři či starosta nějak pátrat?

Také to, když z majitele budovy udělal P. hyenu v přímém přenosu, aniž by se ten k tomu mohl jakkoli vyjádřit.

Co mne však na příběhu opravdu dostalo, byl krásný vztah paní restauratérky ke svým rodičům a neokázalá láska mezi ní a manželem. Kdybych to viděl ve filmu, myslel bych si něco o červené knihovně. Nádhera. A myslím, že takových pravdivých příběhů ze života by se mělo v médiích objevovat více. I proto jim také moc fandím.

1 0
možnosti

Já ho hluboce obdivuji. S jeho kvalitami jít podnikat z Tyrolska do Czechistánu, to opravdu klobouk dolů.

7 0
možnosti

"Čechy a Rakousko"??? To musel napsat opravdovy znalec!!!

Nevadi... Byl jsem nedavno doma na jizni Morave, ale ani jsem se tam nepokousel zabrousit. Zkusim to pristi rok, doufam, ze se ten obed v Hodonine zvladne bez blazince:))

0 0
možnosti

Autor článku udělal nadpisem z pana kuchaře namyšleného hochštaplera, ale pán je velký sympaťák, má to v hlavě srovnané a podle všeho i opravdu umí. Klobouk dolů.

Opravdu se těším, až budu mít příležitost se stavit a ochutnat.

19 0
možnosti

Já to tak nevnímám. Nedostatek zdravého sebevědomí je chyba. On ví, že na poli tyrolské kuchyně Pohlreicha trumfne, proč by měl být pokrytecky skromný?

1 0
možnosti
Foto

Panovi vadi, ze se obsluha nezepta, zda jsem si pochutnal. Me zase vadi neosobni, umely a povinny dotaz servirky: "Bylo vsechno v poradku?". Ale na zapornou odpoved neni prichystana.

3 12
možnosti

Na to je rada: kde to nikoho nezajímá, jestli chutnalo, tam už nikdy nepáchnout. Dobrých hospod je dost.

1 0
možnosti

Ach ten nadpis. Bulvární až hnus. Jinak článek je hezký.

14 1
možnosti

Kdo vymyslel ten prolhaný nadpis??8-o

18 1
možnosti

J50i74r97i 24G78a46z27d94a

24. 3. 2017 15:01

myslim, ze s kvalitou obsluhy, potazmo v servisni sfere obecne, uderil hrebicek na hlavicku. Vzdy me pobavi, jak se vysmivame rekum ci spanelu, ze siesta a ze nic nedelaji, ale kdyz tam clovek prijde jen na blby kafe, tak je pristup o 100% lepsi nez u nas. ferove je priznat, ze se to lepsi, ale velmi pomalu...

20 0
možnosti

J85i21ř46í 28N43o39v29á40k

24. 3. 2017 14:30

Děkuji idnes za krásný a duši pohlazující článek. Takových není nikdy dost. Ten Pohlreichův díl jsem viděl. Pouze lituji, že takový 'gasthaus' není i u nás.

23 0
možnosti

Proto je důležitá kontinuita celé země, obyvatelstva. My zažili vyhánění Čechů v 38, vyhánění Němců v 45, únor 48, kolektivizaci, obsazení 68, normalizaci, pak privatizaci a všechno to vedlo akorát k likvidaci. Za rok budeme slavit 100 let a dalších 100 let klidu budeme potřebovat, abychom to všechno napravili.

25 0
možnosti

L21á39ď18a 25V67r89a15n16ý

24. 3. 2017 17:24

V roce 1989 jsem tomu nechtěl věřit, když to někteří říkali. Dnes dávám za pravdu vám i zpětně jim. Bohužel.

1 0
možnosti