A právě standardizace je klíčovým rysem hmotného objektu, který může plnit roli peněz. Jenže prehistorické technologie nedávaly šanci tvary a hmotnost fyzických předmětů, které měly společenskou roli peněz hrát, exaktně formovat. Jak tedy poznat, že ony artefakty vůbec platidlem byly?
Před touto otázkou stála dvojice nizozemských vědců. K dispozici měla přes pět tisíc bronzových kusů ve formě kruhů, prutů připomínajících žebra a čepelí seker. Pocházela z více než stovky nalezených pokladů, které se rozkládaly napříč Evropou doby kamenné, na místech od dnešního Německa přes Česko po Skandinávii.
Klenoty? Nástroje? Peníze? Napoví psychofyzika
Maikel Kuijpers a Catalin N. Popa z Leidenské univerzity však museli rozhodnout, k čemu vlastně ony artefakty sloužily. Nebyly pouhými bezprostředně užitkovými předměty? Nepoužívaly se jen jako klenoty? Nástroje? Nebo snad opravdu plnily funkci peněz, raných platidel? Přirozeně, předměty se nepyšnily zcela standardizovanou stejností, která je vlastní například dnešním mincím. Našim předkům však přesné metody měření scházely. Nenesou nalezené tisíce předmětů stopy úmyslné snahy o standardizaci?
Aby to zjistili, museli autoři studie, vyšla v magazínu PLOS ONE, podniknout cestu napříč vědními obory. O pomoc se obrátili k psychofyzice. Jakkoli může znít název oné disciplíny šarlatánsky, je to exaktní odbor, který zkoumá vztahy mezi fyzikálním a psychickým světem. Psychofyzika vznikla v druhé polovině devatenáctého století a zajímala se o počitky, smyslové prahy.
„Je podoborem kognitivní psychologie a zabývá se vztahem mezi fyzickými vlastnostmi stimulu a vnímavostními reakcemi na něj,“ popisují autoři výzkumu. Proč je psychofyzika oslovila? Protože naši předci v době bronzové zvládali poměřovat váhu předmětů prostě tím, že drželi v každé ruce jeden a pocitově měřili, zda jsou stejně těžké.
A s pomocí psychofyziky a statistických nástrojů se Kuijpers a Popa pokoušeli zjistit, líčí server Inverse, zda nalezené předměty opravdu mohly být výsledkem takových pokusů o standardizaci. Pokud ano, poukazovalo by to na to, že byly ranými penězi.
Konkrétně vyšli z takzvaného Weberova zákonu, pojmenovaného podle jednoho z představitelů onoho vědního oboru Ernsta Heidricha Webera. Porovnávali hmotnosti jednotlivých předmětů téže kategorie, aby viděli, jak se k sobě blíží. Pokud odchylka nebyla větší deseti procent, prohlásili hmotnosti za takové, které již nejsou samotnými lidskými smysly odlišitelné. A tedy, z hlediska svých tvůrců z doby bronzové, za standardizované kusy. Za produkt úmyslu, nikoli náhody.
Raná forma peněz
Ze svého zkoumání dovodili, že především kruhy a část žeber představuje „nejranější fázi rozvoje platidel v prehistorické střední Evropě“, jak uvádí The New York Times. „Je to velmi zřejmá ukázka standardizace,“ cituje list Kuijperse.
Nejzřetelněji se vědcům vyjevila v případě kruhů. Přes 70 procent z nich totiž vážilo kolem 195 gramů a rozdíly byly tak malé, že je samotné lidské vnímání a poměřování nebylo schopno odlišit. Totéž platilo i pro skupinu těžších bronzových žeber. „Tato žebra stejně jako kruhy vykazují silné známky vnímané standardizace,“ píší autoři. A dodávají, že tak není pochyb o tom, že i tyto bronzové předměty naplňují definice platidel.
Lehčí skupina žeber a čepele sekerek onu míru standardizace nevykázaly, hmotnosti sekerek se však i tak blížily víc, než by odpovídalo statistické náhodě. „Prehistorická eura měla podobu bronzových žeber, kruhů, čepelí seker. Tyto artefakty rané doby bronzové byly standardizované, jde-li o tvar a hmotnost, a byly používány jako rané formy peněz,“ uvádějí proto autoři podle serveru Science Daily. A ve své studii doplňují, že pro funkci peněz svědčí i to, že například žebra a čepele se v některých nalezištích zachovaly svázané. Jako by v podobě starověké peněženky.
Podle hypotézy autorů studie docházelo mezi žebry a kruhy ke konverzím, výjimečně i v případě seker. Čepele seker byly podle nich logickým platidlem, protože se s nimi vždy pojila hodnota a byly dost možná nejdůležitějším kovovým nástrojem prehistorických zemědělců. Funkci peněz přejaly díky své povaze vzácného zboží, jehož hodnota se nezpochybňuje a neztrácí.
„Primitivní“ společnosti a ekonomický obchod
Barry Molloy z Dublinské univerzity v listu The New York Times studii chválí, protože prý již dlouho „existovalo podezření, že v Evropě doby bronzové byl používaný systém vah a měr“. „Pátralo se po přesné metrice, jaká byla nalezena v Jihozápadní Asii a Středomoří,“ poznamenává. A netvrdí, že by studie nizozemských vědců takový systém objevila. Poskytuje však podle něj důležité vhledy do toho, jak starověcí lidé v Evropě mohli k oněm výzvám přistupovat pragmaticky, než se formální váhové systémy vyvinuly v době železné.
Práci chválí i archeolog Nicola Ialongo z University v Göttingenu. Je podle něj „významným pokusem rozbít jedno z nejstarších a nejúpornějších tabu v prehistorické archeologii, a sice že ’primitivní’ společnosti neznaly opravdovou komerční ekonomiku“.
Jinak však studii kritizuje za to, že se tak soustředí na otázku váhy. „Abyste mohl používat kov, nebo jakékoli jiné zboží, jako peníze, váhový systém nepotřebujete,“ namítá. Stačí prostě počítat kusy onoho platidla.
