Maniodepresivní porucha
Periodické střídání depresivní a manické fáze je charakteristické pro takzvanou maniodepresivní psychózu či bipolární poruchu. Nezaujatému pozorovateli se tak zdá, jako kdyby se v nemocném člověku skrývaly dvě, na sobě nezávislé, osobnosti. Jedna z nich je okouzlující, šarmantní, výmluvná a plná energie i optimismu. Druhá je naopak skleslá, melancholická, zcela bez energie a vůle.
Své o tom vědělo například okolí Petra Muka. Svůj boj s bipolární poruchou přiznala například i herečka Catherine Zeta-Jonesová, zpěvačka Sinead O'Connor, Kurt Cobain nebo Mel Gibson. Maniodepresivní psychózou trpěl i spisovatel Ota Pavel, který kvůli ní odešel do invalidního důchodu a byl hospitalizován v šestnácti psychiatrických ústavech. Předtím se však ještě pokusil podpálit statek v horách nad Innsbruckem. Bipolární porucha trápila i Miloše Kopeckého, který prodělával v depresivní fázi několikatýdenní období, během něhož s nikým nemluvil. V manické fázi podle vyjádření manželky nakupoval bez rozmyslu desítky věcí, které ona chodila posléze do obchodů vracet. Maniodepresivní psychózou trpěl i geniální skladatel Ludwig van Beethoven.
Schizofrenní géniové
O tom, že genialita a šílenství k sobě mají skutečně blízko, by mohl vyprávět držitel Nobelovy ceny matematik John Nash. Jeho podivínské chování se vystupňovalo na vrcholu jeho kariéry, v šedesátých letech, když se začal před svými kolegy zmiňovat o tom, že Země je obsazena Marťany, kteří s ním komunikují prostřednictvím šifer v článcích The New York Times.
Přidaly se hlasy v hlavě, při výuce psal svým studentům na tabuli nesrozumitelné vzkazy, mimořádnou pozornost věnoval lidem nosícím červené kravaty, o nichž se domníval, že patří k celosvětovému spiknutí. Spálil svůj americký pas a prohlašoval o sobě, že žádný nepotřebuje, protože je světoobčanem.
Trvalo víc než třicet let, než se mu podařilo nad paranoidní schizofrenií vyhrát, a když se jej později v rozhovoru ptali, jak to, že byl při své inteligenci schopný věřit takovým nesmyslům, odpověděl, že k němu myšlenky o mimozemšťanech a konspiracích přicházely stejně jako například myšlenky o matematice, tudíž jim věřil a považoval je za normální. O jeho pohnutém osudu byl natočen film Čistá mysl. Zákeřná schizofrenie byla diagnostikována například i u slavného tanečníka Vaclava Nižinského či spisovatele Jacka Kerouaca.
Posedlost pořádkem
Zfilmován byl i životní příběh boháče, letce, filmového producenta a režiséra Howarda Hughese. Snímek Letec mapuje nejen jeho oslnivou kariéru a schopnosti, ale i obsedantně kompulzivní poruchu, která jej ničila mnoho let. Kvůli ní strávil čtyři měsíce zavřený ve svém studiu, protože se bál vyjít ven, aby nepřišel do styku s bakteriemi. Nemyl se, nestříhal si nehty ani vlasy, vlastní moč a výkaly skladoval v lahvích od mléka a živil se pouze čokoládou a mlékem. Po celou dobu seděl v promítacím sále nahý, obklopený čisticími prostředky a pořád dokola sledoval filmy. Poměrně dost času mu také zabírala jeho oblíbená kratochvíle: třídění hrášku podle velikosti. Obsedantně kompulzivní poruchou trpí například také herečka Cameron Diazová, která se štítí sáhnout na kliku dveří, proto je otevírá výhradně loktem.
Depresivní osobnosti
Duševní poruchy nebyl ušetřen ani prezident USA Abraham Lincoln, který se celý život potýkal s depresí. Podle dobových svědectví se prezident tvářil i v okamžicích všeobecné euforie utrápeně a rozpačitě. Ti, kteří ho znali osobně, tvrdili, že byl silně melancholický, do smíchu se musel nutit a objevovaly se u něj sebevražedné sklony. Podle současných diagnostických kritérií se u něj objevovaly všechny příznaky depresivní poruchy.
Depresemi trpěl i legendární Ernest Hemingway. Sužovaly jej celé roky a pravděpodobně stojí i za jeho poněkud záhadnou smrtí, o níž se soudí, že byla sebevraždou. Symptomy depresivní poruchy se objevovaly i u Lva Nikolajeviče Tolstého, van Gogha či Michelangela.
