Jak se zachraňuje amazonská divočina pornem, prozraďme hned na úvod. Souložte a amatérsky si to natáčejte, objíždějte rockové koncerty, kopulujte na pódiu a rekrutujte tam, ale i například v barech, na výstavách a na ulicích další amatérské herce a herečky. Hrozivě syrová videa pak ládujte na web, odkud si je mohou za poplatek, který činí asi 300 korun, lidé stahovat.
Ročně prý tak můžete vydělat více než 2,5 milionu korun. A za ty se dají koupit kusy deštných pralesů nebo mohou směřovat do tamních indiánských komunit. Nevládní organizace F*ck For Forest je první ekopornografickou aktivistickou skupinou na světě. Těžko věřit tomu, že na rozjetí něčeho takového dala před devíti lety peníze norská vláda.
Svého grantu měla ostatně brzy důvod litovat, to když se aktivisté dopustili první velké veřejné exhibice. Na rockovém open-air festivalu během vystoupení kapely příhodně nazvané Cumshots přednesli zakladatelé projektu, tehdy sedmadvacetiletý Tommy Hol Ellingsen a o sedm let mladší Leona Johanssonová pěti tisícovkám návštěvníků krátký projev o ochraně přírody sexem, aby vzápětí přešli od slov k činům. Po souloži na pódiu se vláda snažila dlouhé peníze dostat zpět (neúspěšně) a podle aktivistů utratila za právníky větší sumu, než o jakou spor vedla.
Sex, tráva a neposlouchatelný folk
Dokument Michala Marczaka, nazvaný stejně jako nevládní organizace F*ck For Forest, dává nahlédnout do života bizarního uskupení. Je plný kouře z trávy a zapálených monologů: "Co je obscénnějšího, ničení přírody, nebo sex a nahota?" Kamera doprovází aktivisty a aktivistky, když se polonazí v roztodivných pirátských hábitech procházejí po berlínských ulicích a entuziasticky nabízejí kolemjdoucím, aby se stali amatérskými pornoherci a pornoherečkami pro dobrou věc. Štáb dokumentuje sexuální orgie prostoupené marihuanovým dýmem. Bohužel pro diváka nemůže chybět ani uši drásající pouliční folkové muzicírování ekopornografů s ukulele a kytarami.
Jejich veřejné skandály automaticky upomenou na Pussy Riot, ale podle autora filmu Michala Marczaka to není na místě. Zatímco v podání Pussy Riot jsou s erotikou pohrávající si performance spektakulární, v případě hippies z F*ck For Forest je nekonvenční sex ve skupině, na veřejnosti a s náhodně potkanými lidmi běžnou součástí jejich života.
"Pussy Riot používají nahotu, aby dostaly ke světu poselství. Není to nic, co by dělaly každý den. Na rozdíl od F*ck For Forest, protože u nich je to součást životního stylu," vysvětluje. "Oni skutečně věří tomu, že bychom měli chodit nazí, že bychom měli souložit, kdekoli se nám zachce, i na veřejnosti."
Jejich veřejná vystoupení jsou podle něj něčím víc než jen provokacemi. A že jich bylo! V roce 2005 si Ellingsen u soudu stáhl kalhoty a ukázal penis. O dva roky později pustil v norském centru Nobelovy ceny míru záznam ze své soulože na pódiu publiku, v němž nescházely děti. O rok později navštívily svlečené aktivistky Berlinale a spolu s kolegy se zúčastnily masturbačního maratonu v Kodani. Před dvěma lety udělali svlékací protest v katedrále v Oslu kvůli kauze kněze, jehož církev vyhodila, protože napsal knihu o sexu.
Docela jiné porno
Kromě toho točí a točí. Nejčastěji samozřejmě v přírodě, ale taky v klubech, u sebe doma či u nadšenců, které odchytnou při náborech na veřejnosti. Před kameru prý předstoupí jeden z deseti oslovených.
Konzumujete-li však běžnou pornografii, porce svých oblíbených silikonových ňader, vyholených klínů či svalnatých bicepsů se nedočkáte. V jejich filmech defilují rachitičtí dlouhovlasí mládenci s copánky a korálky i plešatí obézní pánové, "nevymazlené" dívky s image šamanek v pestrobarevných šatech ušitých z toho, co našly v popelnicích v Berlíně, kam se z Norska nakonec projekt uchýlil.
Je to hrubé porno, bez zjemňování náznaky, bez zápletek a bez parfémů a cukrlátek. Scénáře neexistují, lidi dělají jen to, k čemu se sami rozhodnou. Scény mají nekvalitní nasvícení, občas se kameraman přestane starat o kameru a nechá ji jen tak ležet a vstoupí do děje. Mnohdy si herci začnou sdělovat své pocity. "Pro nás je sex něco, co funguje nejlépe, když o tom moc nepřemýšlíte. Jde hlavně o radost, ne o to, udělat produkt," vysvětluje Leona. "Nic nehrajeme, vše je založeno na tom, co pro nás jsou lidi ochotni udělat. Dokonce tomu ani neříkají pornografie, je to spíš dokument o lidské sexualitě v moderním světě."
"Je to hardcore, je to amatérské a je to špatně udělané," potvrzuje se smíchem Marczak. "Ale je v tom jistý druh pravdivosti. Lidi to nehrají, nepředstírají, že jsou něco, co nejsou."
To tedy skutečně ne, tady máte jednu ze scén jeho dokumentu, jak ji zaznamenal list The Guardian. Potetovaný hippie mladík si po souloži se ženou před publikem v berlínském bytě teatrálně olizuje prsty obou rukou a chválí si: "Krev a sperma, perfektní kombinace." Ano, tušíte správně, je to reklama na "přirozenost": "Životodárné tekutiny, jichž se tak bojíme! Tolik se bojíme sami sebe!" Věru, tohle svaté nadšení běžné představě o erotice neodpovídá.
Přesto však prý byl dokumentarista překvapen, kolik lidí na ulici jejich lákání a letáčky osloví, kolik z nich je chce doprovázet na cestách a kolik jim otevře dveře svého bytu. "Žijí ve svém malém, báječném, pohádkovém světě, kde platí jejich vlastní pravidla," říká Marczak.
Ale dodává, že oněch pravidel mnoho není. A vlastně prý nemají ani dost konkrétních vizí: "Nechci je soudit, ale mou první reakcí bylo, jak chtějí zachraňovat lidi na druhé straně světa, když stěží dokážou pomoci sami sobě. Nikdy nic neplánují, ani to, co budou dělat následující den."
Peníze, které mají cejch porna
Naivitu ekopornografů má ilustrovat i jeho snímek. Popisuje totiž, co se stane, když skupinu požádá o příjezd a pomoc indiánský kmen v Peru. Nenapínejme: roztodivně vyšňoření idealisté s vrstvami make-upu na tvářích u domorodců tvrdě narazí. Když se jich vesničané zeptají, zjistí, že mají sice peníze, ale žádné konkrétní plány. Když Tommy a Leona zjistí, že snem "přírodních lidí" je pracovní místo s osmihodinovou pracovní dobou, propast se prohloubí ještě víc. Podivné hastroše z Evropy nakonec kmen z vesnice vyprovodí ve zlém.
Zdá se však, že dokumentarista neodolal pokušení smlsnout si na hédonistických hippies víc, než realita dovolovala. Jeho snímek je totiž k dotyčnému kmenu svévolně nastrčil. "Kdybychom výlet organizovali my sami, zjistili bychom si toho mnohem víc o dotyčné komunitě a o tom, co potřebují. Nebylo-li by to zmanipulováno režiséry, v takové situaci bychom se neocitli," tvrdí Tommy.
Marczak uznává, že expedici zinscenoval sám, ale že by chtěl projektu ublížit, to odmítá. Metody pomoci F*ck For Forest jsou podle něj nakonec vlastně účinné. "V některých kampaních se ztratí až 80 procent peněz u prostředníků a lidi, kterým se má pomoci, na ně nikdy nedosáhnou. Za F*ck For Forest stojí myšlenka spolupracovat s malými ekologickými projekty, nad nimiž mohou mít přehled a kam mohou dávat peníze přímo. V tomto smyslu jdou správnou cestou," říká.
Ne všem se peníze z pornografie líbí. Mnohé velké kampaně se od nich z etických důvodů finance zdráhají přijmout. Pro mnohé se však porno s ekologií rýmuje. Porno-hippies podporují například ekovesničku v Peru, ekovzdělávací projekt a přírodní a indiánskou rezervaci v Brazílii, ale i činnost slovenské organizace VLK, jíž podle svého webu dali od roku 2010 v přepočtu téměř 450 tisíc korun.
