Italská manufaktura Pagani otevřela v Praze svou prodejnu minulý týden. V holešovickém showroomu jsou teď k mání nejdražší auta, která lze koupit oficiálně přímo v Česku.
Auta, která sám navrhuje, přijel do metropole představit sám majitel, konstruktér a designér Horacio Pagani.
"Zonda F, kterou v Praze prezentujeme, je ve verzi roadster. Vznikne v pouhých 25 exemplářích v Modeně. 140 dílů vozu včetně rámu je vyrobeno z uhlíkových vláken. Zvláštní je také to, že uhlík na karoserii vidíte," popisuje pro iDNES.cz jeden z klenotů značky Pagani.
"Motor je Mercedes AMG s výkonem 650 koní a 750 Newtonmetry krouticího momentu. Pro Pagani je charakteristická velmi nízká hmotnost. Suchá hmotnost (bez náplní) je 1230 kilogramů a 1370 je pohotovostní."
Horacio Pagani hrdě dodává: "Je to jeden z nejrychlejších roadsterů na světě, jede skoro 345 kilometrů v hodině, ale bohužel je také jeden z nejdražších, v Itálii stojí přes 750 tisíc euro bez daně."
Česká cena takové zondy pak bude kolem 25 milionů korun včetně daně.
Jste spíš designér, nebo konstruktér?
Jsem designér... vlastně nejsem ani jedno, ani druhé. Mám umělecké i technické vzdělání, zajímám se o obojí. Moc mě zajímá fyzika. Proto umím navrhnout všechny díly, které se týkají dynamiky auta. Mám také dobrý tým lidí, který mě podporuje a pomáhá mi ve všech těchto mých projektech. Většinu komponentů ale navrhuji sám.
Znáte všechny své klienty?
Ano, 99 procent z nich znám. Se všemi máme velmi hezké vztahy.
Kdo je váš typický zákazník?
Typický zákazník má určitě přes padesát šedesát let. Typický evropský klient je průmyslník, podnikatel, který těžce pracoval, který si chce dát dárek. A tak si koupí takový oblek na míru, ostatní si kupují hodinky, obrazy, umělecká díla. Tohle je náš klient, takový, který si nekupuje značku, kupuje to, co se mu líbí.
Občas býváte nazýván Enzem Ferrarim třetího tisíciletí, jak se vám takové srovnání líbí?
Mám velký respekt ke všem, kteří stojí za historií automobilismu. Proto velmi respektuji Enza Ferrariho, Ferrucia Lamborghiniho a všechny ostatní. Dá se říci, že životem Enza Ferrariho byla závodní auta. Jeho motivací bylo dělat závodní auta. Mým hlavním cílem je navrhovat auta, je to spíše umělecko-technické zaměření. Každý, kdo staví auta, má svou určitou filozofii.
Nedá se to srovnávat, ale máme hodně společného s Ettorem Bugattim. V tom, že jsme oba umělci, umíme oba malovat, kreslit, navrhovat i jiné věci, které nejsou přímo automobily.
Moc si jich vážím, byli to mí učitelé.
Jaké auto řídíte, když jedete na nákup, když cestujete na dovolenou. Asi nejezdíte zondou.
Já jedím hodně v zondě. V jedné jsem najezdil 120 tisíc kilometrů, v druhé 50 tisíc. Řídím zondu, kdykoliv mohu. Ale normálně jezdím mercedesem.
Jel jste někdy ve škodovce?
Ano, také jsem s ní jel. Musím říct, že logicky, když koncern Volkswagen získal tuhle značku, získala Škoda standardní kvalitu VW. Značka prodělala obrovský růst. Když měl někdo předtím východní značku, problém nebyl, že to bylo auto z Východu, ale že to bylo jediné auto, nebo jedno z mála.
Nebyla konkurence, a proto lidé kupovali ji. Dnes je na výběr, můžete si koupit peugeot, audi, mercedes, renault... bylo potřeba udělat tento kvalitativní skok, aby Škoda mohla konkurovat ostatním.
Co děláte, když za sebou zavřete dveře svého domu? Když se vrátíte domů, myslíte stále na auta?
Mám moc rád svou práci, ale když jsem doma, jsem rád se svou rodinou, se
syny. Mám velmi jednoduché záliby, procházím se se psem, máme dům na venkově u jezera. Dělám jednoduché věci - poslouchám muziku, moc rád čtu.
Cítíte se být Italem?
Jednou se mě zeptali: "Kde je vlastně tvůj domov...?" Já jsem moc rád, že jsem se narodil v Argentině, a Argentina mi dala moc, ale domov je místo, kde pracujeme a kde vyrůstají naše děti, a proto je v tuto chvíli mým domovem Itálie. Mám dvě italské děti, které v Itálii vyrostly, a pracuji v itálii.
Vaši synové jdou ve vašich stopách?
Nikdy jsme se našich synů neptali, jestli chtějí jít v našich stopách. Právě dnes se oba vrací z Nürburgringu (Kde právě zonda zajela jeden ze svých rekordů - pozn. red). Protože tam jeden musel jet a druhý řekl: "Chci tam být taky."
Staršímu je dvacet let a studuje automobilový design, mladší je velmi spoután s naší firmou a rád se angažuje v marketingu. To je dobře - jeden auta navrhuje, druhý je prodává...
Splnil jste si svůj sen, děláte to, o čem jste od mládí snil. Bylo jednoduší si takový sen splnit v 60. a 70. letech, nebo dnes, kdy je vše svázáno přísnými předpisy?
Mám srovnání také s lidmi staršími, než jsem já. Znám se s inženýrem Dallarou (konstruktér formulí a sportovních aut), jsme dobří přátelé s Francem Gozzim, bývalým sekretářem Enza Ferrariho. Přátelím se se Sergiem Scagliettim (známý karosář). Jsme v Modeně taková skupina starých, ale i těch mladých.
Dnes je velmi těžké něčeho takového dosáhnout. Všechno je dnes velmi komplikované. Dnes když stavíte auto, není to jedno auto. Musíte postavit auto, které odpovídá všem předpisům na celém světě. Pro homologování auta je tak například třeba udělat osm crash testů. Když to někomu řeknete, je ohromený.
Všechno je moc těžké. Dnes ale není těžké jen auto postavit, je také velmi těžké motivovat lidi. Dnes se na světě mají všichni více či méně dobře, a tak jim chybí zapálení. Chybí chuť pracovat. Dnes není jednoduché dát lidem popud, každý den je popostrčit, vytvořit inspirativní prostředí...
A pak jsou zde také technické problémy. Auto je velmi komplikovaný projekt. Protože klient, který utratí takové peníze za auto, chce kvalitu. Nespokojí se jako v 60. letech s autem, které musí před jízdou zahřívat. Dnes chtějí naši zákazníci auta používat, ne je mít jen doma.
Jaká je budoucnost aut? Jsou to hybridy, městská auta...?
Věřím, že budoucnost automobilů je velmi rozsáhlá. Doufám, že v budoucnu bude i tento druh aut, jako je zonda, dokonce je jich stále víc a víc. Budou městská auta, budou hybridy, protože je třeba myslet na životní prostředí, logicky.
Dnes všechny automobilky na světě investují obrovské částky, aby snížily emise. Dnes je to téma, na kterém Mercedes, BMW a Audi - všichni, ale i my sami musíme hodně pracovat.
Když jsem přemýšlel o svém autě, vážila podobná auta 1800 až 1900 kilo, a když jsem si vymyslel zondu, která váží 1200 kilo, myslel jsem i na to.
Protože když auto váží 1200 kilo, škodí životnímu prostředí míň než 1700-1800kilové. A to je naše myšlenka, to je naše představa o budoucnosti.
