Domy obývané lidmi Adi nepřehlédnete. Stojí odpradávna na kůlech, ty totiž znesnadňovaly průnik hlodavců. Zásoby ve spížích měli i tak pro jistotu pod těžkými kameninovými víky, často ještě zatíženými valouny.
Boj o jídlo s nezvanými čtyřnohými návštěvníky se na jejich území v nejvýchodnějším indickém státě Arunáčalpradéš vedl celé generace. A až donedávna vedly krysy na celé čáře. Mimochodem, zoology by to asi nepotěšilo, ale pod označením „krysa“ se tu velmi nepřesně skrývá jak krysa obecná, tak krysa himálajská a Millerova, potkan, pískomil indický i bandikota menší.
Hlodavci tu byli na každém kroku. Minulý čas je důležitý, karta se totiž postupem času začala obracet. Když nebyla místní vláda pořád schopná zajistit zásobování odloučených komunit rodenticidy a pastičkami, pravidla hry se změnila. Lidé z Adi začali krysy lovit, ručně i s pomocí pastí, a velmi brzy v tomto umění vynikli. Nechytali je přitom jen proto, aby se jich zbavili, ale aby je jedli. Ostatně byli to dobře živení hlodavci, vykrmení především rýží.
Renomé krysařů z Adi se navíc záhy rozšířilo napříč celým státem Arunáčalpradéš a postupně začalo pronikat i do dalších zemí. Když máte problém s hlodavci, přijdou lidé z Adi a postarají se o to, neslo se dál a dál. Obvykle jim bylo odměnou několik nejvykrmenějších kousků a pár rupií.
Historie je to přitom relativně nedávná. Krysa se stala středobodem kulinární praxe kmene Adi během posledních asi deseti generací, proto tento fenomén svou rychlostí zaujal etnology z celého světa. A stejně tak i ekology, protože nedostatek potravin pro rostoucí lidskou populaci je zapotřebí řešit i alternativní cestou.
Krysa na listu i krysa zavinutá
Lidé z kmene Adi mají jasno: krysy jsou vynikající a získávat plat za to, že si zrovna sháníte jídlo, nemá chybu. Když k nim zavítáte na oběd, vždy vám rádi předloží svou pochoutku bule-bulak oying. Pokrm servírovaný tradičně na listu banánovníku se skládá z pořádné porce slepené rýže a mixu vařeného krysího ocásku, předních i zadních končetin, tmelených dohromady rozvařenými okořeněnými vnitřnostmi. Krysa je zřídka vařená vcelku, obvykle je jí naříznuta břišní dutina, z níž jsou vytažena střeva, to kvůli odstranění trusu.
Extrémní gastronomie |
Poté přijdou na řadu ostatní vnitřnosti, žaludek, játra, varlata, plíce a nenarozená mláďata. To vše se bude vařit zvlášť vedle hrnce s končetinami a ocasem zbaveným ochlupení. Během krátkého varu ztrácejí hlodavčí vnitřnosti barvu i tvar, a po chvilce tak prakticky nejde rozeznat, kterou část máte sežvýkat.
K univerzální barvě i chuti pokrmu přispívá dochucení výraznou dávkou soli, pálivých paprik a zázvoru. Nezapomeňte, že Indie je zemí zrodu těch nejpálivějších odrůd paprik, takže raději opatrně. Hotový bule-bulak oying může sloužit také jako základ pro svačinu k pozdější tepelné úpravě.
Oceníte ji na dlouhých pochodech. Krysí maso spolu s rýží je zavinuto do tuhých listů livistonie a tento wrap nazývaný toko patta se dopéká nebo udí nad ohněm. Výhodou je, že i po několika dnech putování v tropickém dusnu chutná pořád stejně. A dokud ho máte u sebe, nemusíte se prý bát, že vás budou obtěžovat hlodavci. Podle mýtu kmene Adi z vás totiž kdysy budou cítit smrt svých kolegyň.
Pokrmy z krys, servírované na banánovém listu i v zavinuté podobě, se konzumují výhradě rukama. Nabírání mazlavých vnitřností mezi prsty jistě dodá hostině komplexní zážitek. A také pobaví hostitele.
Jinak jsou lidé z Adi značně zásadoví. Byť se tu krysy konzumují ve velkém, nikdy by nepozřeli jejich hlavu nebo jeden jediný syrový kousek. To je pro ně tabu, stejně jako nejí hmyz nebo dravé ptáky.
Lidé z Adi si krys váží, obtěžující hlodavci jim totiž dali jídlo a práci. Proto se kmen každoročně 7. března schází, aby oslavil unying-aran, kulinářský krysí festival. Na stolech nechybí bule-bulak oying a místní se navzájem obdarovávají mrtvými tučnými krysami.
Victor Benno Meyer-Rochow z finské Univerzity v Oulu si přitom povšiml zajímavé věci. „Zdejší lidé museli začít jíst krysy, protože se jim nedostávalo jiné potravy. Hlodavci snědli všechny zásoby pro dobytek,“ popisuje, ale dodává: „Dnes už tu však hlodavci nikoho nesužují a lidé Adi mají zásob dost. Mohli by tedy začít znovu pěstovat skot. Ale prostě nechtějí, protože si chuť pokrmů z krys zamilovali.“
Snědli byste hlodavce?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 28. srpna 2016. Anketa je uzavřena.
