Jsou součástí široké skupiny mlžů z čeledi srdcovkovitých. V ní narazíme na desítky jedlých a chuťově vynikajících druhů. Na takové srdcovce jedlé si lidé pochutnávali už v pravěku, dodnes vévodí jídelním lístkům restaurací v přímořských letoviscích a její export z pobřežních pěstíren jde do tisíců tun.
„Krvavá“ návka zrnitá (Tegillarca granosa) je však neméně zajímavá. Na metru čtverečním se může v extrému uchytit až 10 tisíc jedinců, v Japonsku je přitom pěstují v bažinatých slaných mokřinách na ploše více než 100 kilometrů čtverečních. S takovou produkční schopností je to skutečně vydatný zdroj potravy. Přesto se právě těmito mušlemi gurmánské podniky moc nechlubí.
Složené bílkoviny návek, hemoglobin a myoglobin, jsou totiž na rozdíl od drtivé většiny mořských mlžů červené. Když tedy říznete do „masa“ této škeble, nevyteče ven jen průhledná bezbarvá tekutina, ale něco velmi nápadně připomínající lidskou krev. Tím je ale pro mnoho strávníků definitivně rozbita iluze sterilních a neutrálně zabarvených plodů moře, protože jejich talíř začíná po několika soustech z návek připomínat pozůstatek kanibalských hodů.
Návky však si tuhle evoluční vychytávku nepořídily ze zlomyslnosti. Červený pigment jim umožňuje, stejně jako lidem, mnohem efektivněji přenášet kyslík v měkkých tkáních. To se jim velmi hodí, protože se zhusta vyskytují v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku. Jenže s jejich domovy souvisí ještě jeden fakt.
Je jím nebývale efektivní schopnost filtrace mořské vody. Disponují jí sice všechny mořské škeble, ale tří až šesticentimetrová návka zvládne přečerpat svým tělem mnohonásobně více. Kolem čtyřiceti litrů za den. Díky tomu dokáže přežít i v poměrně znečištěném vodním prostředí, s minimálním přísunem kyslíku a potřebných živin.
Pochoutka z kanalizační jímky
Jenže pro lidské konzumenty to není dobrá zpráva. Původní domovinou a hlavním nalezištěm těchto mušlí jsou totiž území mělkých moří jihovýchodní Asie. Tedy povětšinou lokality, do nichž ústí řeky z pevniny. Přesně ty řeky, které slouží jako náhradní kanalizace pro milionové metropole Číny, Indie a Indonésie.
V průběhu desetiletí se krvavé mušle dostaly do většiny tropických moří světa. Narazíme na ně podél Jihoafrické republiky, v Polynésii, Japonsku, Karibiku i na severu Austrálie. Obvykle se drží v příbojové zóně, ve vodě o hloubce kolem dvou metrů, napůl pohřbené bahnem a pískem. A právě tady do svých těl zabudovávají všechno to, čeho se v mořích lidé zbavili.
Krvavé návky jsou proto nepřekonatelným zdrojem virů a koliformních bakterií (tedy bakterií z fekálního znečištění), které mohou způsobovat břišní tyfus a úplavici. Viry žloutenky typu A a E v sobě dokážou udržovat po dobu čtyř měsíců. Podobné je to s těžkými kovy, zinkem, mědí, olovem a kadmiem, i ty neúmyslně nasávají se znečištěnou vodou. I tady lámou ve vstřebaných koncentracích rekordy.
Extrémní gastronomie |
Krvavé mušle se vždy řadily mezi výjimečné pochoutky v asijských zemích, a právě odtud se přenesla jejich popularita na jiné kontinenty. Jenže situace, pokud jde o kvalitu vody, se mezitím v Asii rapidně zhoršila. Během několika hromadných otrav došlo v minulých letech na zabavování ulovených kusů v tržnicích a skladištích.
Většina čínských provincií dnes odběr, prodej a konzumaci návek zakazuje. Krátký var, dvacetivteřinové blanšírování, které je standardní kuchařskou úpravou návek, totiž mušle virů a bakterií zbavit nedokáže. Stejně tak je mimo zákon postaven export mušlí z Číny do světa.
K pochoutce se však leckde přece jen dostanete. Zvláštní obliby dosahují krvavé mušle zejména ve Spojených státech. Kuchyňské úpravy v podobě sašimi (syrového masa) se ale musí zhostit proškolený kuchař. Ten vypreparuje maso zevnitř krvavé mušle, která mimochodem po životě stráveném v bahně velmi nevábně zapáchá. Postupně je svalovina návky zbavena všech blan a váčků a hlavně částí zažívacího traktu, ve kterých se shromažďují toxické látky. Profík s ostrým nožem to zvládne za dvě minuty. Jemné maso se pak opatrnými řezy upraví do esteticky žádané podoby.
Jeden talíř návek s citronovým dipem přijde ve Spojených státech přibližně na 16 dolarů (cca 420 Kč). Úplnou jistotu, že vám tento pokrm místo vášnivé noci nepřipraví velmi nepříjemné chvíle, však mít nebudete. Ne nadarmo se krvavé mušle svou nebezpečností řadí v různých gastro-žebříčcích těsně za ryby fugu.
Dali byste si krvavé mušle?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 21. srpna 2016. Anketa je uzavřena.
