Pokrm San Č’ Er (San Zhi Er) nevznikl v rozmaru jedlíků, ale z hladu a vůle přežít hladomor, který poznamenal nejen takzvané Tři hořké roky v letech 1959 až 1961. V některých regionech tehdy vymřelo až 40 procent obyvatel a lidé se snažili udržet naživu jakkoli. Vzpomínkou na hladová léta je i San Č’ Er.
Tři písknutí
Na talíři se setkáte s vypleněným hnízdečkem hlodavců, plným čerstvě narozených holátek. Ještě nejsou osrstěná, nemají dovyvinuté oči, jejich končetiny jsou zatím zakrnělé. Pokud je dáte do misky s vyšším okrajem, rozhodně nejsou schopné odkolébat se pryč.
Jediné, co budete k jejich úpravě potřebovat, je libovolné dochucovadlo. Nejčastěji sójová nebo rybí omáčka. Zatímco v šedesátých letech minulého století si hladovějící lidé jistě rádi odřekli všech nadbytečných úkonů, dnes už je příprava a servírování mnohem sofistikovanější a nechybí jistá obřadnost. Chybět tak nesmí pánev s bublající pálivou omáčkou a miska s olejem.
Název pokrmu, který můžeme volně přeložit jako „Tři písknutí“, je zároveň návodem. Živé hlodavčí mláďátko poprvé pískne, když ho zmáčknete na talíři jídelními hůlkami. Podruhé, když jej namočíte do oleje a omáčky. A potřetí? Když skončí ve vašich ústech a vy skousnete. Olej zajistí snadné spolknutí, horká pálivá omáčka zase příjemně prohřeje přibližně pětigramové sousto. Kostiček se bát nemusíte. Holátka ještě nemají plně vyvinutý skelet, a tak chrupavčité tkáně při kousnutí jen lehce křupnou.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Velikost porce rozhoduje o tom, zda se jedná o předkrm nebo hlavní chod. Upínat slepý zrak může vaším směrem pět, ale klidně i dvacet holátek. Výběr vhodného masa je dnes spíš otázkou dostupnosti. Špinavé pouliční krysy v trendu nejsou, stejně jako hlodavci z polopouští. Přenáší totiž řadu nebezpečných chorob. Bezkonkurenčně tedy vedou mladé laboratorní myšky, které pořídíte v každém lepším zverimexu. Pocházejí z hygienického prostředí a k dispozici jsou po stovkách.
Medové myšky
Pokud byla konzumace hlodavců v časech velkého hladomoru nezbytností přežití, dnes je prezentována jako módní trend. První videa, zachycující konzumaci San Č’ Er, brzy dosáhla milionů zhlédnutí a rozpoutala zuřivou virtuální diskusi o právech zvířat a jejich utrpení. Vlnu nevole tehdy tlumili skeptici, kteří upozorňovali na nevěrohodnou povahu zveřejněného obrazového záznamu a také na to, že tuto specialitu na jídelních lístcích čínských restaurací nenajdete.
Jenže zasvěcení food-blogeři a dobrodružní gastro-cestovatelé ochutnávku tohoto krutého pokrmu absolvovali. Štěstí měli i novináři z novozélandské redakce DailyNews. Většina se však shoduje na tom, že vám pokrm nabídnou spíše přátelé v prostředí domácké kuchyně než v restauraci. Potvrzují to i slova čínského spisovatele Sü Kche: „Tato delikátní pochoutka je dnes servírovaná jen těm nejváženějším respektovaným hostům v kruhu rodinném.“
Podávat myší holátka sice není v Číně ilegální, ale zvláště pro starší generaci může být bolestivou vzpomínkou na léta, o kterých se v zemi dosud mluvit nesmí. Záleží, kde na ně dostanete chuť. V provincii Kuang-tung se ke konzumaci hlodavců staví liberálněji. Jídlo zde znají pod kantonským názvem San Ťiao Šu (San Jiao Shu) nebo častěji pod přezdívkou Mi Ťi (Mi Ji, Medové písknutí).
Holátka jsou tu před vlastní konzumací naplněna medem. Buď pod tlakem, přes ústní otvor injekční stříkačkou, anebo se zalévají nahřátým medem v misce před vlastním servírováním. Jinak je vše, včetně tří písknutí, stejné.
