Do Káthmándú nemusíte cestovat jen kvůli přírodním monumentům. Pokud hledáte nevšední gastronomické zážitky, je kuchyně lidí z místního etnika Névárů tím správným místem. Snoubí se v ní tibetské, čínské a indické receptury, ze kterých si údajně vzala to nejlepší. Světu dala hned několik mimořádných receptů, které si přízvisko extrémní jistě zaslouží. Podivný masitý dezert Sapu Mhichā mezi ně rozhodně patří.
Místní se zatím plně neshodnou na tom, kam ho v tabuli servírovaných chodů zařadit. Jedni ho považují za lehký předkrm, jiní preferují jako decentní pochoutku mezi hlavními jídly. Jisté je, že Sapu Mhichā se podává jen významným hostům a přátelům. Jeho výroba je totiž poměrně pracná. Odměnou však je netradiční chuť, často doprovázená nemalým údivem strávníků. Ovařená a později v oleji osmažená masitá taštička je po okraj naplněna rozehřátým morkem z hovězích kostí.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Na samém počátku celé přípravy stojí mohutný indický vodní buvol zvaný arni, který běžně váží devět metráků. Z něj jsou po zbourání mimo jiné vyjmuty dršťky, tedy houbovitá osvalená tkáň výstelky předžaludků. Jsou pečlivě vyprány a promyty v horké vodě. Případné nečistoty a zbytky natrávené potravy by totiž mohly znehodnotit celý pokrm, proto se cyklus čištění několikrát opakuje, než jsou nakonec nakrájeny na přibližně dvaceticentimetrové kousky.
Extrakce morku
Dalším nezbytným krokem je extrakce morku z kostí, na kterou v nepálském podání skutečně není hezký pohled. Dobývá se s pomocí pilky, nožů a kladiva v podobě hrudek velkých jako dětská pěst. Vše se přitom odehrává jen pár kroků od zakrváceného prostranství, na kterém byl buvol poražen. Hygiena tu není prioritou. Představa, že zatím tuhý morek je vlastně stoprocentní tuk, celkový dojem nezlepšuje.
Kuchař a řezník v jedné osobě poté morek zručně zabalí do kapsiček drštěk a ováže je provázkem. Je to důležité: během dlouhého varu ve vodě nesmí morek z živočišného obalu uniknout. Po změknutí nakonec kapsičky zamíří do pánve s rozpáleným tukem. Smažení vytvoří křupavou krustu kolem bíle zabarvené bubliny morku. Výsledek trochu připomíná plody jedlého kaktusu: drobné výstupky na hrubé vnější straně drštěk vypadají jako ostny. Miska s několika Sapu Mhichā, decentně posypaná kořením, je konečně postavena před hosta.
Nálož tekuté chuti
Konzumace vyžaduje jistý cvik. Je zapotřebí uchopit ještě rozpálenou kapsičku pravou rukou, s pomocí levé pak nožíkem provést krátký podélný řez a z otvoru pohotově vysrknout rozehřátý tekutý morek, který z obalu uniká mezi prsty.
Vzhledem k výrazné zemité chuti morku je celý prožitek doslova zaplavující, skoro jako byste pili rozehřáté hovězí sádlo nebo žvýkali kostku bujónu. Samotný obal, tedy ovařená a osmažená dršťka, se nejí, odkládá se na stranu talíře. I když pak sousto zapijete rýžovým pivem, pocitu mastnoty v ústech se jen tak nezbavíte.
Okusili byste Sapu Mhichā?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 3. června 2018. Anketa je uzavřena.
